Ceny Akademie SFFH jsou mnohými přehlíženy. Důvodem mohou být slovní přestřelky a přívaly kritiky, kterých jsme si v minulých ročnících užili dost a dost. Domácí čtenáři snad také cítí jistou nedůvěru k podobným institucím a ke kázání o tom, co je dobré, obecně. Na druhou stranu lze tyto ceny vnímat nejen jako v mnoha směrech prospěšné, ale rovněž jako jedinečnou příležitost veřejně ocenit přední osobnosti žánru a podpořit je v jejich další tvorbě. Pokud na to budete nahlížet stejně, těžko můžete cenám Akademie cokoli vyčítat. V letošním roce jsme se rozhodli dát příležitost našim webovým redaktorům, aby se vyjádřili k právě zveřejněným nominacím. V komentářích máte samozřejmě prostor i vy…

Jiří Kelbl:

Vzhledem k tomu, že z časových důvodů prakticky ignoruji domácí tvorbu, mám relevantní postřehy jen k několika kategoriím:

Nejlepší science fiction: Zde mi bohužel zatím uniká Brin (a vzhledem k výše uvedenému samozřejmě i Heteša). Z těch tří kousků, co znám, u mě asi vítězí Robinson s Icehenge – román, který má myšlenku, atmosféru i napětí. Atmosférická je i jinak výborná Anihilace, mínusem je však neuzavřenost, tam je až příliš cítit, že jde jen o první část většího celku. Poslední policajt je fajn a s chutí jsem si přečetl i další díl, na své ambicióznější kolegy však přeci jen ztrácí. Z knih, na které se nedostalo, bych připomenul alespoň Boudinotův Projekt posmrtného života, hodně podařená, byť asi spíš menšinová záležitost, pro mě osobně nejspíš kniha roku (spolu s Fowlerové dílem Všichni jsme z toho úplně na větvi, tam je ale příslušnost k žánru dost problematická). Povedená byla i Stanice 11 od Mendelové…

Nejlepší fantasy a horor: Zde jsem četl kromě Sandersona všechno, Aaronovitchovi a překvapivě i Abrahamovi něco k dokonalosti chybělo, lepší byl Bennett a konečně i Tregillis, i když i u nich by se nějaké mouchy našly. Pokud bych musel, tak bych vybral jednoho z této dvojice, nejspíš Město schodů, což je fantasy dostatečně neobvyklá a zajímavá na to, aby unesla i nějaké ty autorsky ne zcela bezchybné momenty. Nechápu, proč nominaci nedostal Revival od Kinga, jistě to není nejlepší věc, kterou kdy vydal, nicméně v mistrově bibliografii zaujímá důstojné místo a jde o nefalšovaný, skvěle napsaný horor.

A to je nejspíš všechno – z nominovaných povídkových knih jsem zatím nečetl nic a překlady si bez znalosti originálu hodnotit netroufnu. Nakladatelé, tam se objevují celkem logicky stále podobná jména, z tuzemských internetových médií Legie a XB-1 o parník před zbytkem světa…

Julie Nováková:

Nejvíc mě samozřejmě potěšila dvojnásobná nominace Terry nullius. Moc mě těší, že dokázala nadchnout a zaujmout čtenáře, a doufám, že si bude i díky nominacím na ASFFH nacházet stále další. I když jsou ceny mimo fandom méně známé, relevanci mají. Podobně mě potěšila i nominace webu XB-1, který mi přirostl k srdci jako čtenářce i redaktorce.

Velká překvapení se tentokrát nekonala, neobjevil se ani žádný titul vymetající bezmála všechny kategorie, a ve většině kategorií to vidím na poměrně vyrovnaný souboj bez jasných favoritů. Tak nějak nevím, zda mám v kategorii SF fandit Existenci nebo Anihilaci, ale Brin to u mě zatím o fous vyhrává… Nejen tady ale jde o nelehkou volbu. Sázky na vítěze tedy raději uzavírat nebudu.

Jan Peregrin:

Letošní nominace na ceny Akademie SFFH mi především ostře připomněly mé resty v oblasti aktuální překladové sci-fi: z nominovaných v kategorii science fiction jsem nečetl nic. Snad mi bude alespoň přičteno k dobru, že na VanderMeera, Robinsona a Brina se v brzké době chystám. Přiznávám, že jsem zaskočen absencí Boudinotova Projektu posmrtného života, ale snad to znamená, že všechna nominovaná díla jsou ještě lepší… Útěchou mi budiž, že v ostatních kategoriích jsem na tom podstatně lépe, četl jsem valnou většinu nominovaných knih. Připadá mi, že letos není v žádné z kategorií jednoznačný favorit, zkusím tedy alespoň pár odhadů a také přání…

Co se týče kategorie Nejlepší fantasy, vsadil bych si na Město schodů, ale vskrytu držím palce Dračí cestě. Série Dýka a mince mi připadá skvělá a už si brousím zuby na závěrečný díl, který vyšel nedávno. Kéž by se celou sérii podařilo vydat i v češtině! Dále bych vítězství přál antologii Terra nullius – nejlépe v obou kategoriích, v nichž je nominována, ale zejména v kategorii Nejlepší původní česká či slovenská kniha, kde je podle mne jasným favoritem. A ještě dva tipy: V kategorii Nejlepší obálka vysoko vyčnívají Řeky Londýna a nakladatelstvím roku 2015 je pro mne jednoznačně Brokilon.

Mimochodem, moji synové (8 a 5 let) vzkazují, že nejlepší SF knihou loňského roku je Gaimanovo Naštěstí (ne)máme mléko!

Na závěr minuta ticha za propadlé – nenominované. Anno Dracula, Výprava do Měsíčních hor a výše zmíněné Příběhy posmrtného života… jistě jsem na něco zapomněl. Každopádně, rok 2015 přinesl spoustu zajímavého SF čtení a nominace ASFFH jsou toho jasným důkazem.

Jiří Sivok:

Udílení ceny Akademie při Světě knihy beru jako zpestření celé akce. Zvláště moderátoři jsou velmi povolaní a svými znalostmi fantastiky mě baví. Nicméně na cenu jako takovou mám veskrze pozitivní názor, i když ovlivnit se jí nechávám převážně jen u povídek, které rád dohledám a přečtu si je.

Za rok 2015 určitě přeji vítězství Julii Novákové, která sestavila skvostný sborník Terra nullius, jenž nejenže dobře vypadá, ale potěší i obsahem. V kategorii Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha za mě jasně vítězí kingovská Vězněná od Pavla Renčína.

Miroslav Štrobl:

Nebýt letos na programu zápolení mezi internetovými médii, pak by se téměř všechny kategorie a nominace ASFFH soustředily pouze na literaturu. Zřejmě ještě neuzrála doba pro vyhlašování nejlepší žánrové audioknihy, o filmech a seriálech nemluvě. Ale zpátky k literatuře. Pokud opravdu postrádám nějaký titul mezi nominovanými, pak je to Holdstockův Les mytág. Škoda, že pravidla ASFFH dovolují nominovat pouze první vydání knihy. Mezi povídkami mi chybí Symfonie prachu a ledu od Julie Novákové a v kategorii Nejlepší science fiction Budoucnost z pera Dmitryho Glukhovského.

Vítěze v jednotlivých kategoriích si tipnout nedovolím, ale žádný nominovaný titul nevnímám jako vyložený přešlap. Měl bych jen jedno přání: výsledky bych se rád dozvěděl z večerních zpráv. Pokud má mít vyhlašování těchto cen nějaký větší význam, pak ten, že se dostane i do povědomí diváků a čtenářů mimo okruh fanoušků fantastického žánru.

Martin Šust:

Letos se nominace vydařily, žádnou z kategorií nevnímám jejím složením negativně, přestože pár osobních připomínek se jako vždy najde. Za neprávem nejvíce přehlíženou knihu uplynulého roku považuji Projekt posmrtného života od Ryana Boudinota. Je to skvělá kniha, jejíž vydání chtělo odvahu, a bohužel čtenáře i odbornou veřejnost zřejmě minula. O důvod víc, proč se nakladatelé budou i nadále držet osvědčených jmen či mediálně podporovaných titulů. V kategorii fantasy a horor mi podobně chybí Newmanův Anno Dracula, jenž vyžaduje čtenáře znalého žánrové klasiky, což bych u akademiků očekával.

V kategorii science fiction vidím jako favorita Brinovu Existenci v těsném závěsu s neméně výbornou Anihilací od Jeffa VanderMeera, která trochu doplácí na to, že od ní čtenáři tak vehementně vyžadují odpovědi, přičemž já jsem si pro tentokrát opravdu užíval prosté odkrývání nových a nových záhad po vzoru kupříkladu Clarkova Setkání s Rámou. Jsem rád, že porotci dokázali ocenit i nesnadně čitelný Icehenge od Kima S. Robinsona, spolu s Brinem jde o zástupce u nás tak vzácné klasické science fiction, po níž někteří čtenáři marně volají. Ve fantasy by snad mohlo zvítězit Bennettovo výborné Město schodů, ale bude to mít těžké. Popularita Aaronovitche je nesporná a stejně tak je výborná i Hořká setba od Iana Tregillise, kterou jsem si užil takřka stejně jako Dračí cestu od Daniela Abrahama. Oba si v úvodních dílech svých sérií viditelně připravují půdu pro budoucí události, což čtenáři dokážou ocenit mnohdy teprve s odstupem. Až při tomhle přirovnání jsem si uvědomil, že oba spisovatelé patří do autorské skupiny kolem George R. R. Martina a zřejmě to nebude náhoda.

V domácích kategoriích bych vítězství samozřejmě přál naší redaktorce Julii Novákové a neméně i Renčínově Vězněné. Člověk tak vlídný jako Pavel musel při jejím psaní místy opravdu trpět a tahle autorská oběť by neměla zůstat bez odezvy. Situace v povídkové kategorii znovu dokazuje citelnou slabinu Akademie SFFH, ale o tom už jsem nad minulými ročníky hořekoval dost a dost. Kategorie Nejlepšího díla domácího výtvarníka odráží jistou bezradnost poroty a myslím si, že by jim neškodilo sledovat naši Bitvu domácích knižních obálek, přispělo by to snad k rozmanitosti nominací.