Žádný zajímavý časopis by nevycházel bez svých čtenářů. O XB-1 to ovšem platí dvojnásob, protože jeden z jeho věrných čtenářů mu ve chvíli nejhorší přispěchal na pomoc a stal se jeho novým vydavatelem. Bláznovství, možná si řeknete, ovšem Saša Rusevský umí být nejen rozumným a úspěšným obchodníkem, ale i bláznem, když se pro něco nadchne. Zastihnout ho budete moci na blížícím se květnovém Světě knihy a neměli byste tuto příležitost minout, protože chytit Sašu není lehké, stále je někde na cestách a každou chvíli šplhá v nějaké exotické zemi na sněhem pokryté vrcholky, jedno zda je to v Asii, Africe či snad Jižní Americe. Možná stejným šílenstvím je i jeho projekt XB-1 fans, jenž sdružuje naše nejvěrnější fanoušky…

XB-1 fans je na časopisu nezávislé sdružení fanoušků, což je v podobných případech vcelku běžné. Ovšem fakt, že ho řídí sám vydavatel časopisu už zase tolik ne, zvláště když není v zatuchlých vodách české fantastiky nijak znám. Mohl by ses nám na úvod představit a říct, kde se v tobě zrodila obliba ve fantastickém žánru a proč si vlastně přispěchal časopisu těsně před jeho zánikem na pomoc?

Bude mi čtyřicet pět let a jsem obyčejnej chlápek, co teď žije v Praze a narodil se na Kladně. Od malička jsem paličatej malej užvaněnej knihomol a jediný, co mě doopravdy baví (mimo mojí rodiny a psů se sraženou držkou) je focení, cestování, plazení se po horách a čtení knížek – vše nejlíp vykonávano ve stejnou dobu.

Jak jsem se dostal k fantastice? Jen co jsem se naučil číst, dostaly se mi do ruky knížky Julese Vernea. Zhltal jsem všechno, co bylo dostupný včetně starých výtisků z knihovny mýho dědy. A tam, vedle verneovek, byla knížka Akce L od Františka Běhounka… a pak přímo u nás na Šroťáku byla kupodivu dobře zásobená knihovna… a dál už to znáte asi sami. Nečtu samozřejmě jenom fantastiku, nicméně kompletní ročníky časopisů, který u mě doma najdeš, jsou pouze Ikarie, XB-1 a pak už jen National Geographic.

Když MF zařízla Ikarii, byl jsem příšerně naštvanej a moc mě potěšilo, že Vlado Ríša, ty a Jaroslav Jiran jste za pomoci Filipa Humplíka a Konektoru dokázali obratem postavit na nohy XB-1 a pokračovat v rozdělaný práci. Vlada jsem poznal díky Markovi Dobešovi při natáčení Choking Hazard a to bylo poprvý, co jsem zjistil, že za čtením mýho nejoblíbenějšího časopisu (a fantastiky u nás obecně) stojí hlavně obrovský nadšení autorů a nakladatelů odvádějících profesionální práce za opravdu malej peníz, pokud vůbec nějakej. Což mě jako věčnýho idealistu opravdu nadchlo, bez jakékoli ironie. A tak když vyšlo poslední číslo XB-1, byl jsem naštěstí v České republice a zavolal Vladovi, zašel ten samej den za ním a Filipem a dohodli jsme se, že do konce roku pomůžu… když teď už můžu.

Jaká je vlastně tvá práce v rámci vydávání časopisu? Jsi pouze zdrojem potřebných financí s dohledem nad účetnictvím, anebo se v rámci příprav Xbéčka a okolních aktivit sám nějak aktivně podílíš? Je veřejným tajemstvím, že časopis není zrovna zdrojem vysokých příjmů, spíše naopak. Podpora podobných projektů není pro obchodníka zrovna běžnou aktivitou…

Moje práce je, že se snažím nepřekážet Vladovi a redakci v tom, co umíte nejlíp. Snažím se vymejšlet věci, jako je propagace časopisu, stánek na veletrhu, pořád otravuju nejrůznější kamarády z kšeftu s inzercí a dělám všechno pro to, abych časopis finančně udržel nad vodou. Časopis neberu jako obchodní aktivitu, ale jako svýho koníčka, jakejkoliv obchodní projekt s podobnýma finančníma výsledkama bych samozřejmě dávno ukončil.

Neberu to v žádným případě jako charitu, je v tom moje čistý sobectví – co bych pak proboha četl, kde bych sehnal informace o nových žánrových autorech, knihách, filmech? Jasně, můžu číst (a taky čtu) i knížky a časopisy v angličtině. Ale jsem Čech, žiju tady a mám rád svojí mateřštinu, takže když konečně vyšel třeba Tanec s draky, rychle jsem ho zhltnul v originále, protože jsem byl zvědavej, koho GRRM zase odkrágloval… nicméně pravý pošušňání bylo přečíst si to až v klidu česky. No a to samý platí o povídkách… a tak dál.

No a taky jsem po létech zjistil, že mám radost z toho, co dělám, že to není jenom o práci a penězích jako ostatní věci. Asi jako když vyhrál kdysi můj buldok poprvý na výstavě a já měl stejnou radost jako malej kluk, co si jde pro diplom a plastovou medaili na pionýráku… nebo když se doplazím vyšťavenej na vrchol nějakýho kopce. Takže zase to sobectví… jenže ten pocit z časopisu je daleko trvalejší.

Jak vlastně vznikla myšlenka na založení XB-1 fans a jakým vývojem klub fanoušků doposud prošel? Co od něj mohou naši čtenáři očekávat a co naopak nikoli?

Prostě mě napadlo při přemýšlení Jak na to v prvních dnech, kdy byl časopis ve smrtelných křečích, že by nebylo od věci spáchat nějakej klub fanoušků, kde když dá každej pár peněz na hromadu, bude z toho dost na přežití časopisu a já se budu moci navrátit do pozice knihomola a fanouška, zvlášť když přišlo tolik odhodlaných mailů a slibů pomoci. Takovej jako Tábor a ty kádě, kam ty husiti házeli zdroje, že áno…

Až na pár naprostých výjimek – a asi taky mojí chybou, kdy se mi podařilo během výletu po Maroku přijít o část těch mailů – se prakticky nikdo neozval a žádnej příliv nových členů, kteří by se jednak chopili práce na budování klubu, druhak splnili svý konkrétní sliby o zcela konkrétní pomoci, se nekonal. Pokračovali jsme v přípravě klubu, nicméně jednoho dne jsem se probudil a pochopil, že celá úvaha spolku pro záchranu časopisu byla špatná, a opustil jsem ji.

Bylo mi ale líto ukončit klub jako takovej – mezitím jsem do něj (nyní jest to tzv. zapsaný spolek) investoval určitý peníze, nechtěl jsem a nechci zklamat těch pár lidí, co se ozvali a taky už prostě byl na světě, byl zapsán v rejstříku. Navíc si od malička dělám věci vždycky po svým, a když si něco usmyslím, tak jsem jako můj buldok. Takže se to snažím na koleně nějak dopytlíkovat… byť zatím skoro sám a ve volným čase. Abych tedy odpověděl přesně na tvou otázku – čtenář časopisu XB-1, který není členem klubu, nemůže čekat od klubu nic, protože není jeho člen.

V současnosti jsou na stránkách k dispozici reklamní předměty, ale i předplatné a knihy z nakladatelství XB-1. Nedávno se v časopise objevil vložený fanzin pro příznivce Xbéčka, který vzbudil spoustu zdvižených obočí. Jaké další aktivity v rámci XB-1 fans plánuješ? Můžeme se těšit na další vložené fanziny, anebo budou v budoucnu určeny pouze členům klubu?

Zdvižený obočí si pamatuju jenom v případě pana prezidenta Klause, když se mu něco nelíbilo. Nevím o tom, že by vkládaná reklama v časopisech způsobovala povyk a tak to taky bylo, nic víc a nic míň. Prostě spolek, kterej sdružuje pár lidí se stejným zájmem, zaplatil nějakej peníz a vložil do časopisu nultý číslo svýho fanzinu jako informaci typu: Jsme tady, pojďte mezi nás, popřípadě pošlete do soutěže povídku. Jenom v našem národě Brouků Pytlíků a rozumprdů obecně (ke kterýmu se jako jeden z největších rozumprdů hrdě hlásím) jsem se mohl, s úžasem, dočíst třeba v mailu hlubokomyslný rozbory na témata jako Proč proboha novej časopis? a Není lepší využít peníze na XB-1? atp.

Ještě jednou tedy odpovídám pro ty, co stále bádají a tápou – NCC 101 je fanzin, fanzin není časopis. Fanzin je pouze pro členy spolku a spolek je pouze pro členy. Žádné další fanziny nikam jinam, než prostřednictvím pošty do schránek členů vkládat nebudeme, možná se z nich po čase stane sběratelská rarita a já konečně, jsa bohatcem, přestanu lítat v economy class a odebéřu se na odpočinek. Ne, teď zase vážně, jednám s řadou autorů o povídkách, publicistice, recenzích a podobně…

Klub, až v průběhu roku 2016 vyroste z plínek, bude dělat to, co dělají podobné kluby fanoušků SFFH – pořádá svou soutěž ZLATÝ ŠUPLE, bude organizovat setkání s autory, srazy spolku, na stránce xb1fans.cz se rozjíždí fórum pro členy. Rádi bychom se stali aktivní součástí Fandomu. A vůbec, co si kdo vymyslí a nebude to proti duchu spolku, to ať si realizuje. A když zbudou z činnosti spolku nějaký peníze, tak je proinzerujeme v jistém SFFH časopisu, kterýmu klub fandí… nikdo se nemusí bát, že bych si zvyšoval životní úroveň na tomhle byznysu!

Blíží se knižní veletrh Svět knihy 2016 a s ním se opět objeví i stánek časopisu XB-1 a jeho partnerů s doprovodným programem. Vyplatí se fanouškům na stánku stavit? Plánuješ v rámci XB-1 fans na veletrhu nějakou aktivitu?

Fanouškům se, předpokládám, opravdu vyplatí stavit na našem stánku. Připravujeme společně (pořadatel, časopis a vydavatel ve spolupráci s partnery) poměrně rozsáhlej program. Organizace se k mojí velký radosti ujal slovutný buldozer český sci-fi Jirka Walker Procházka. Sice se nikdo asi moc nedostane ke slovu… nicméně myslím, že při jeho vskutku kyberpunkový energii se máme na co těšit. Obrázky od Martina Zhoufa opět budou zavěšeny k pokochání či koupi a máme přislíbenu účast řady slovutných jmen. Vlado Ríša bude na stánku, ty taky předpokládám a jistě pochopíš, že něco si necháme pro sebe a ty, kteří dojdou až k nám na stánek. Bude zase tam, kde byl vloni. Co se bude dít na stánku v rámci XB-1 fans se samozřejmě včas dozví členové spolku, něco se třeba dít bude…

Díky, Sašo, nejen za rozhovor, ale především za vše, co pro XB-1 děláš!