Miroslav Žamboch, stálice české fantastické scény, potěšil své fanoušky na sklonku loňského roku objemným románem Zakuti v oceli, v němž představuje neutěšený postapokalyptický svět. Zatímco v Drsném spasiteli autor předvedl zajímavou směs techniky a magie, v novém románu se věnuje pouze technice, avšak tentokrát jeho nápady opravdu stojí za to. Příběh se odehrává přibližně čtyři sta let po děsivém konfliktu, během něhož proti sobě stanuly síly lidstva a robotů, kterým se podařilo planetu proměnit v děsivé místo plné smrtících nástrah. A aby toho nebylo málo, pohrobci této vleklé války se stále potulují pustinami a poslední zbytky lidstva se snaží zachránit vše, co se z dávno zapomenutých technologií dá…

Hlavní hrdina Matyáš Sanders je po vzoru jiných Žambochových hrdinů mistrem svého oboru. Mechanik a technik, jenž se kvůli své laskavosti dostane do problémů, dokáže opravit téměř cokoli. Díky svým schopnostem se mu podaří zapsat se jako žoldák k posádce obrovského tanku, která svého času působí jako doprovod karavany převážející cosi tajemného. A tím začíná celé dobrodružství, které hrdinovi staví do cesty jak různé nepřátele, tak i technické komplikace, neboť vozidlo je zastaralé a už dávno není, co bývalo. A nebyl by to klasický Žamboch, aby hrdinovi do cesty nepřihrál také femme fatale, díky níž se Matyáš dostává do dalších a dalších problémů.

Kniha Zakuti v oceli je klasickým dílem Miroslava Žambocha a čtenáři v ní najdou vše, co mají na autorově tvorbě rádi, navíc obohaceno zajímavým prostředím a střípky informací o konfliktu, který málem zničil lidstvo. K tomu jsou zde ještě – na rozdíl od jiných autorových knih – postavy v podobě posádky tanku patřičně nejednoznačné. Každý je čímsi odlišný, každý si prožil své, avšak v případě potřeby se všichni semknou a fungují jako dobře seřízený stroj. Psychologie jednotlivců je na slušné úrovni, jak jsme u autora zvyklí. Plusem jsou samozřejmě popisné pasáže, které jsou Žambochovou specialitou, přestože popisů je tu pro tentokrát alespoň zpočátku možná až příliš, což by mohlo leckoho nudit, zvláště pak kvůli přílišnému opakování vzorce – cesta, boj, dialogy, cesta, boj… Nutno však podotknout, že děj i přesto odsýpá jedna radost. Poslední třetina knihy je pak vrcholem celého díla, děj se zrychlí a jedna akční scéna střídá druhou. Jen je škoda, že autor tempo nedokázal udržet a závěr je příliš uspěchaný.

Román Zakuti v oceli se na trhu tradičně objevil pod hlavičkou nakladatelství Triton, jež zvolilo klasickou úpravu autorových děl, a tak čtenáře nečeká žádné překvapení a dostane přesně to, na co je zvyklý. Žambochův poslední román není přelomovým dílem, ale příjemnou akční oddechovkou zasazenou do poutavého světa, s jehož kulisami si autor zručně vyhrál. Na jeho standardy se jedná o dílo ničím nevyčnívající, což ovšem nemusí být pro věrné čtenáře na škodu. Jde prostě o klasického Žambocha tak, jak ho máme rádi. Skalní fanoušci budou povětšinou spokojeni, a ti, kteří se s autorem ještě nesetkali, mají slušnou příležitost k seznámení s jeho poutavým vypravěčským stylem.

Miroslav Žamboch: Zakuti v oceli

brožovaná, obálka Jan Doležálek, 464 stran, 349 Kč

Související odkaz:

Stroje by neměly zabíjet lidi… (ukázka)