Ocenění

Postavy mezi námi – zamyšlení mladé autorky Anežky Hudecové

Autor | Aktuality | Neděle 14 listopadu 2021 21.40

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co vás vlastně fascinuje na četbě? Snad příběhy samotné, zápletka, která vás donutí neodkládat knížku, i když ráno musíte brzo vstávat. Nebo za to snad mohou úžasné fantaskní světy, které člověka přenesou do neprobádaných končin vesmíru? Že by za tím stál způsob, jakým autor vypráví?

Možná to všechno dohromady, ale osobně si stojím za tím, že největším tahounem příběhů, které tak milujeme, jsou postavy. Vůbec nezáleží na tom, zda si oblíbíte hlavního záporáka, hrdinu, který nakonec zachrání situaci, nebo třebas vedlejší postavu, která se vždy jen mihne, nicméně vás spolehlivě rozesměje. Nejspíš každý zná dobře ten pocit, kdy si říká: „Tak s tímto hrdinou/hrdinkou bych se opravdu chtěla potkat ve skutečném světě.“ Jenže co když je to možné?

Nyní nemluvím o cosplayích ani o stylizaci do oblíbených hrdinů, ale o setkání s lidmi, kteří stáli za inspirací autora. Není žádným tajemstvím, že spousta spisovatelů ztvární bez mrknutí oka své blízké do knih. Příkladem z klasické literatury může být Francis Scott Fitzgerald, o němž je dobře známo, že ženským hrdinkám připisoval často charakter své manželky Zeldy. Ve fantastické literatuře také tento počin není výjimkou, spisovatelští kolegové a přátele se rádi kapku pošťouchnou tím, že se vzájemně vepíší do svých děl. Stačí si vzpomenout třeba na Líheň od Miroslava Žambocha, kde zmiňuje jakéhosi „Rulhánka“ s odkazem na skutečnou osobu Jiřího Kulhánka, apod.

Ovšem to jsou příklady, které člověk snadno odhalí, když zná souvislosti. Nicméně často se do příběhů dostávají i lidé, kteří se jen tak mihnou. Spisovatel čeká na nádraží, a místo toho, aby se věnoval práci, kouká po okolí a myšlenkami bloudí bůhví kde. A v tom se objeví on/ona, zvláštní paní se spoustou tašek, co vypadá jako věštkyně z počátku minulého století, mladík, který se až nápadně podobá upírovi, nebo třebas průvodčí, který bezpochyby skrývá nějaké ohavné tajemství. Inspirace je na světě, ani člověk neví jak. (Popsáno z vlastní zkušenosti). Je nže takové myšlenkové pochody autorů se dají čtenářem jen stěží vysledovat, a tak se občas nevědomky střetnete s někým, kdo by vašeho oblíbeného spisovatele dozajista inspiroval, a ani vás něco takového nenapadne.

Nejzvláštnější je ovšem, z pohledu autora, okamžik, kdy si vymyslí nějakou postavu, dokreslí jí charakterové vlastnosti, vzhled, a cokoli dalšího, co si jen dovedete představit. Postavu zasadí do příběhu, takže si vyzkouší, jak jeho hrdina reaguje na různé situace, jak se chová k ostatním postavám, co má rád, co nikoli. Zkrátka řečeno pozná ho zcela do hloubky. Kniha je dopsaná, příběh skončil. Autor na postavu šťastně zapomene a věnuje se něčemu úplně jinému. Jenže pak to přijde, život má občas podivný smysl pro humor. Potkáte člověka, který tak nějak až moc odpovídá tomu, co jste sami před nějakým časem stvořili. Pak je zatraceně těžké nevěřit na osud a přestat se ptát, jak je to možné.

Je to už pár let zpátky, co jsme s kamarádkou z dlouhé chvíle začaly vymýšlet příběhy, kdy jedna z nás zastávala roli vypravěče a druhá si hrála na hlavní postavu. Takové dračí doupě pro dvě. Poměrně detailně jsem si vyhrála s popisem některých jiných postav. Zvláště královský bard byl můj nejlepší výtvor, stejně tak jako princ – budoucí následník trůnu (nenechte se zmást, nejednalo se o pohádku, ale čistokrevnou royal fantasy). První šok přišel ve chvíli, kdy mi asi po roce od naší „hry“ představila kamarádka svého nového přítele, a pak, když mi o něm vyprávěla. Nestačila jsem se divit, jak moc se podobal právě „mému“ zpěvákovi, a nešlo jen o zálibu v hudebních nástrojích. Další překvapení na mě čekalo při nástupu na vysokou. Když jsem se potkala se svými novými spolužáky, nemohla jsem se zbavit dojmu, že jeden z nich mi někoho hrozně připomíná. Až po nějaké době jsem pochopila, kde už jsem takový charakter viděla – ano, podobá se vymyšlenému princi.

Takže na závěr, milé čtenářky a milí čtenáři, koukejte se kolem sebe, jak vidno, postav kolem nás je nespočet. Stačí nechat oči otevřené a možná potkáte někoho, kdo už se objevil (i bez vlastního vědomí) v nějaké knize, nebo na to třeba ještě čeká.

506 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.