Už jste někdy řídili vzducholoď, cestovali po pozoruhodných létajících městech a budovali sbírku kuriózních pokladů? Pokud máte chuť něco takového zkusit alespoň díky stolní hře, směle nasaďte cylindr, vyčistěte cvikr po pradědečkovi, uchopte dalekohledy, slunečníky, sextanty a jiné nezbytné rekvizity a pozvěte až pět dalších dobrodruhů, kteří se vydají na cestu po bájné Celestii spolu s vámi. Dnes se budeme věnovat stolní hře, která rozhodně nemůže nechat fanoušky steampunku chladnými a která je nejen zábavná a jednoduchá, ale nabízí pobavení i pro hráče raného věku. Je nenáročná nejen co se týče pravidel, ale i prostorově a časově, takže se hodí k ukrácení kratších volných chvil. Představme si tedy Celestii, hru pro dva až šest hráčů, kterou tvůrci doporučují již od věku osmi let…

Hra amerického tvůrce Aarona Weissbluma je určena pro celou rodinu a ratolesti od věku osmi let, po vyzkoušení se ovšem odvážíme napsat, že šikovné děti, které budou hrát s podporou starších či rodičů, mohou zvládnout „létání“ už od šesti. Pravidla totiž obsahují i verzi pro „začátečníky“ a ilustrace na kartách jsou nejen půvabné, ale i univerzální k věku hráče. Celestia, kterou u nás distribuuje ADC Blackfire Entertainment, je tedy opravdu hrou vícegenerační a díky steampunkovému nádechu je i otevřenou k tvůrčím přístupům plným legrace. Označení rodinná hra je tedy skutečně na místě.

Celestia je hra, která patří mezi jednoduché a hratelné a stejně tak i obsah krabice není nijak velký. Je ovšem zcela dostačující a hráče všech věkových kategorií uspokojí. Asi nejvýraznějším herním prvkem je model vzducholodě, kterou musí hráči před začátkem složit. Není to nijak obtížné, úkolu se může zhostit jak dospělý, tak i dítě. A co si budeme namlouvat, takové věci děti často zvládají lépe a rychleji. Vzducholoď je z tvrdého papíru a pro naše dobrodružství velmi důležitá. Další součástí balení je šest dřevěných figurek pro hráče, šest odpovídajících žetonů dobrodruhů, devět velkých žetonů s létajícími městy, sedmdesát osm hracích karet s „poklady“ a osmdesát čtyři karet hracích. V posledně zmiňovaném balíčku je zamícháno nejen šedesát osm karet „vybavení“, ale i osm karet s názvem „turbo“ a osm karet „síly“, které mají pro hru zajímavý význam. V krabici dále najdete čtyři hrací kostky a samozřejmostí jsou také pravidla, která opravdu nejsou nijak složitá. Pokud jste tedy vy či vaše ratolesti úspěšně složili model vzducholodi a karty řádně zamíchali, nic už nebrání cesta za hledáním města Celestia a lovu pokladů.

V Celestii létáte z jednoho města do druhého, padáte, jste házeni přes palubu či troskotáte, takže se nemůžete divit, že součástí balení není herní plán. Na plochu před sebou rozložte v uvedeném pořadí devět žetonů měst a ke každému přiřaďte správný (patřičně zamíchaný) balíček karet s poklady. Na první žeton města položte vzducholoď, obsaďte ji „dobrodruhy“ a připravte (opět řádně zamíchaný) balíček karet hracích. Podle počtu hráčů si vezměte karty z dobíracího balíčku, určete prvního kapitána a hra může začít. Co se týče nároků na prostor, vystačí vám i menší konferenční stolek. Na rozdíl od jiných her se zde hrdinové ve svých vlastnostech nijak neliší a tah v roli kapitána bývá stejný jako u ostatních. Všichni tedy mají stejné podmínky i šance a záleží jen na nich, jak skrze úskalí posádku povedou a jakým způsobem budou vzducholoď řídit. V neposlední řadě také zda budou hrát týmově či jen sami za sebe.

I když bychom mohli předpokládat, že se každý z hráčů bude co nejvíce starat o vlastní sbírku pokladů a bude taktizovat směrem k vítězství, postup vzducholodě od jednoho města k jinému může naopak dobrodruhy stmelit tak, že začnou spolupracovat. Vraťme se ale k úplnému začátku a představme herní fáze. Hru začíná ten, kterého zvolíte za kapitána vzducholodě. Nejprve určí cestu, jakou se posádka vydá, a to hodem hracích kostek. Podle symbolů, které padnou, zjistíte, jaká úskalí se při letu objevila. Můžete tedy nejen narazit na piráty, ale být vrženi do víru blesků, pohlceni neproniknutelnými mraky nebo napadeni mohutnými dravými ptáky damoky. A čím dál se na cestě ocitáte, tím jsou útrapy a překážky početnější – házíte větším počtem kostek.

Když tedy kapitán vidí, co ho na cestě čeká, každý z cestujících se musí rozhodnout, zda mu bude věřit a v cestě pokračovat, nebo ze vzducholodě raději vystoupí. Teprve potom se kapitán vydává vstříc protivenstvím, které buď zruší svými kartami, nebo jimi zapříčiní ztroskotání. Podle výsledku pohne kapitán vzducholodí a předá velení dalšímu hráči. Aby byla hra ozvláštněna a naplněna vtipem, jsou v hracím balíčku zamíchány i karty, díky nimž se můžete při ztroskotávání nejen zachránit a zůstat v daném městě, ale také vás kapitán může obětovat a doslova hodit přes palubu, aby nástrahami proletěl. Velitelský můstek nemůže získat ten, který byl vyhozen či ze vzducholodi vystoupil a pokud se ocitne kapitán na palubě sám, pak nemůže vystoupit. Jeho údělem je letět vstříc dalšímu městu, kde loď opustí, či ztroskotá.

Poklad z daného města (kartu pokladu) si můžete vzít pouze za předpokladu, že do města vystoupíte nebo vlastníte Tryskový batoh, jenž vám umožňuje přežít při ztroskotání. Pokud se zřítíte, vzducholoď je přesunuta i s pasažéry zpět na první město, hráči si doberou hrací karty z balíčku a začíná nová výprava.

Jedinec A – Ze všeho nejvíc se mi líbí ty obrázky. Jinak když hrajete ve dvou, je takřka nemožné se dostat do posledního města světel, což mě mrzelo. Pravidla mi přišla jednoduchá, promyšlená a dobře zapamatovatelná. Moc se mi to líbilo, bavila jsem se. Cítila jsem se jako opravdový dobrodruh.

Jedinec B – Docela rychle jsme si uvědomily, že pokud se chceme dostat až do posledního města, musíme spolupracovat. I když jsme občas udělaly nějaký vtipný naschvál, vystoupily a nechaly kapitána na holičkách, nakonec jsme musely táhnout za jeden provaz. Bavilo mě to. Mamka nám neustále ztroskotávala, a tak jsme ji třeba hodily jako smolaře přes palubu a letěly dál, nebo jsme probíraly taktiku, která by nám pomohla dostat se až na konec cesty.

Vítěz ovšem může být pouze jeden. A světe div se, ve zmíněné Celestii se to může přihodit i největšímu smolaři. Hra totiž končí ve chvíli, kdy se někomu podaří shromáždit sbírku pokladů v minimální hodnotě padesáti bodů, což nemusí být právě nejzdatnější kapitán vzduchoplavec. I když je ale uváděn na balení průměrný čas hraní třicet minut, nelekněte se, budete-li někdy hrát mnohem déle. Půlhodina je přece jen časem spíše zkušenějších rutinérů-vzduchoplavců. Shrnuto podtrženo k vám ve středně velikém balení může přicestovat vcelku zajímavá porce zábavy, kterou lze za pomocí tvůrčího přístupu a spolupráce obohatit i o pořádnou dávku legrace. Steampunkovým nadšencům po dohrání jistě ukápne slza, že nelze hrát déle, obrázky nejsou rozmanitější, pravidla hry složitější, hrdinové charakterističtější, vzducholodí více a proč tu vlastně chybí letecké souboje… a vůbec, proč není Město světel plné dalších dobrodružství?

Celestia

design: Aaron Weissblum

výtvarník: Gaetan Noir

pro 2 až 6 hráčů od 8 let s dobou hraní kolem 30 minut