Ocenění

Zima se blíží do Krvavého pohraničí (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 2 Červenec 2018 15.25

Vladimír Šlechta je muž slova. Když v roce 2016 dorazila na pulty Kukaččí mláďata, nechal se slyšet, že jde o poslední kapitolu starého Krvavého pohraničí a zároveň o první knihu sledující novou generaci hrdinů v autorově drsném, fantastickém světě. Jak řekl, tak také udělal, což dokazuje jeho nová kniha vydaná v nakladatelství Brokilon pod názvem Zima v Thonnierice. Při její propagaci autor mimo jiné zmínil, že tentokrát půjde spíše o detektivku než o klasickou fantasy. Očekávání byla tedy značná. Nezbývá než si říct, zda jim román ve výsledku dostál…

Zima-v-Thonnierice-obalka

Hlavními protagonisty jsou opět potomci darebáka Thompsona, jenž se vypracoval ze zabijáka orků až na muže tahajícího v pozadí za nitky. Aktuálně se po něm ovšem slehla zem a přeživší „kukaččí mláďata“ tak musí řešit řadu záhad bez jeho pomoci. V popředí stojí Thornel Schank, jenž je po vzoru svého otce pověřen obnovit v Thonnierice městskou špionážní síť. Po jeho návratu vše komplikuje zjištění, že byla vypálena městská sýpka a úkladně zabit vrchní velitel arkastských sil. Zima se blíží a nedostatek potravin děsí každého, navíc se zdá, že zdaleka nejde o poslední sabotáž, která se ve městě udála. Vyšetřování může začít.

Oproti tradičním čtenářům fantasy budou příznivci detektivek dost možná zklamáni. Místo díky důvtipu detektiva se pátrání posouvá spíše dílem náhod. Kdosi cosi podezřelého zahlédne nebo najde, a pak už stačí jít po drobečkách až k vytouženému cíli. Zachována je ovšem vysoká čtivost Šlechtových prací, děj ubíhá rychle a bez zádrhelů, skvělé jsou zvládnuty i vztahy mezi jednotlivými postavami cyklu, zejména mezi mladičkou nekromantkou Justýnou Karni (např. trilogie Gorodonova země) a Thornelem. Rovněž pouto mezi kukaččími mláďaty se začíná proměňovat na skutečné sourozenectví.

Kniha potěší ze všeho nejvíce znalce cyklu Krvavého pohraničí. Jako většinu Šlechtových knih je možné ji číst samostatně, ovšem aby čtenář dokázal ocenit veškeré nitky, které do sebe autor dokázal zaplést, měl by znát alespoň novelu „Zkáza Thonnieriky“ (Nejlepší den pro umírání), v níž je popsáno zplození Thompsonových levobočků, a povídku „Ex – orkista“ (Válečná lest), zaměřenou na Thornelovo první dobrodružství s Rogerem Schniregou v městečku Šťastná náhoda, nemluvě o předcházejícím románu Kukaččí mláďata. Děj knihy tentokrát není natolik akční, jak jsou snad čtenáři cyklu zvyklí, po vzoru klasické detektivky se drží spíše pátrání a postupného rozkrývání tajemství. O menší potyčky a bojůvky ovšem nepřijdete, a to především v samotném závěru.

Zima v Thonnierice je i přes detektivní poklesky úctyhodným doplňkem Krvavého pohraničí, kvalitativně nijak zvlášť nezaostává ani nevybočuje z daného cyklu. Za zmínku stojí i bezvadné začlenění do Šlechtou budovaného univerza, ovšem jako první seznámení se Šlechtovým univerzem ji doporučit nelze. Čtenáři se sice dostanou veškeré potřebné informace, je jich však až příliš, přestože je zde znát snaha pokud možno zamlčet vše, co by vás ochudilo při zpětném čtení předcházejících knih. Buď jak buď, hned po přečtení se budete těšit na další díl, jak je tomu ostatně v případě Krvavého pohraničí vždy…

Vladimír Šlechta: Zima v Thonnierice

brožovaná, obálka Tomáš Flak, 372 stran, 298 Kč

Související odkazy:

Dlouhá je zima v Thonnierice… (ukázka)

Co se vyklubalo z Krvavého pohraničí (recenze)

Hořké plody bezvládí (ukázka)

473 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.