Ocenění

Zpráva z Hádu: Pořádná hard SF v českých vodách (recenze)

Autor Julie Nováková | Aktuality | Pátek 7 Červen 2013 7.45

Hard science fiction u nás nevychází mnoho, natož té původní české nebo slovenské. O to větší zájem – a zcela po zásluze – vzbudil román Zpráva z Hádu nadějné české autorky Edity Dufkové, jenž nedávno získal cenu Akademie SFFH jako nejlepší domácí žánrová kniha roku a který nyní vychází rovněž v elektronické podobě jako vůbec první e-book nakladatelství Laser-books. Hibernační vesmírná loď Proserpina s třiceti tisíci kolonisty na palubě a mnohasetčlennou posádkou se blíží ke svému cíli, soustavě delty pavonis, když po probuzení lidí z kryospánku nastane vážná komplikace – loď je na kolizním kurzu s příliš pozdě detekovanou ledovou planetkou a nemá čas se jí vyhnout… Hlavní navigátor Waco Teirange dochází k závěru, že jediná možnost přežití je řízená kolize – pokus na Hádu, jak byla planetka promptně pojmenována, přistát. Lidé mají šanci obrovské krátkodobé přetížení a nárazy přežít jedině v kryospánku, a tak se všichni honem ukládají k extrémně riskantní rychlé ledové smrti. Proserpina na Hádu přistane, je však těžce poškozena, mnoho cestujících se nevzbudilo ve zdraví z ledové smrti a Teirange se nečekaně stává kapitánem lodi, která je jen krůček od vraku. A tady veškeré problémy, s nimiž se mise potýká, teprve začínají.

Edita Dufková dokázala napsat nejen uvěřitelnou a relativně inovativní science fiction se zajímavými technickými koncepty, ale zároveň – a především – i poutavý příběh. Nebojí se postavy stavět před dilemata, kde žádné možné rozhodnutí není správné, nebo do situací, kde ani sebelepší lidský zásah nic nezmůže a kolonisté se musejí spoléhat na vnější vlivy nebo prostou náhodu. Zpráva z Hádu tak ukazuje mnohem pravděpodobnější (ač i výrazně depresivnější) variantu starých sci-fi o hrdinných kapitánech kolonizačních lodí, kteří nikdy neopouštějí nikoho v problémech, každou krizi mírově vyřeší a vždy dovedou misi do zdárného konce. Zároveň jim však román vzdává poctu prostřednictvím Kroniky letu Proserpiny – jediné z kronik mise, která otevřeně přiznává manipulaci s realitou, a v níž jsou úmrtí hrdinská a nikdy zbytečná, nikdo si neušpiní ruce a každý konflikt rychle skončí usmířením a dohodou. Verze reality, po níž Teirange touží a která by podle něj měla jako jediná přetrvat a stvořit mýtus, na němž se na rozdíl od skutečnosti dá postavit nová civilizace… Hrdinové se ale luxusu života bez obtížných situací, volení menšího zla a notné dávky smůly nedočkají. A někdy je i menší zlo stále pořádně velké. Pokud jde o postavy, nejvíce do hloubky byl vylíčen právě Teirange, kolem nějž se soustředí většina románu; postavou balancující na hraně klišé o bodrém inženýrovi a zároveň toto klišé občas převracející naruby je pak reaktorář Davis. Hlavní psycholožka, přezdívaná zlá Gudrun, se Editě Dufkové také podařila vystihnout výborně. V případě novinářky a Wacovy přítelkyně Ajen Dallowayové jsem měla problém uvěřit některým jejím rozhodnutím, nicméně především v závěru se její vývoj povedl. Ostatní postavy jsou spíše načrtnuty, ale tak, že se za nimi hloubka dá tušit a jejich jednání je uvěřitelné.

Nejčtivější pro mne byly kapitoly odehrávající se v období krátce po řízené kolizi Proserpiny s Hádem, byť i pozdější scény z planety Demeter i Proserpiny byly zajímavé a poutavé. Jak se ovšem tempo románu přesunulo z líčení událostí v řádu dní k řádově desítkám let na témže prostoru, Zpráva z Hádu mírně ztratila napětí. Na druhou stranu, výrazným plusem druhé poloviny románu je popsané prostředí Demeter. Pavenci, hlavní překážka lidského osidlování planety, jsou poměrně zajímavým mimozemským druhem a způsob, jakým s nimi lidé nakonec začnou zacházet, je uvěřitelný a zároveň nepředstavuje žádné z klišé vyřešení prvního kontaktu. Závěr románu je maličko uspěchaný, ale přesto silný – a zajišťuje, že čtenář na knihu ještě dlouho nezapomene. Způsobem gradace mi Zpráva z Hádu trochu připomněla další podařenou hard sci-fi, Reynoldsův Transport ledu, kde mě také chytila a dlouho nepustila první část, poté tempo trochu polevilo (byť se objevilo nové zajímavé prostředí), ale působivý konec rozhodně nezklamal. Je srovnání s Alastairem Reynoldsem příliš troufalé? Možná. Ale stejně se neubráním myšlenkám na to, jak by se Zprávě z Hádu dařilo, kdyby byla vydána na anglofonním trhu. Jestlipak by k ní třeba sám Reynolds napsal pochvalný blurb? Netroufám si odhadovat úspěch jakékoli knihy na jakémkoli trhu, ale přece jen si říkám, že Edita by na úspěch v zámoří s největší pravděpodobností měla – a snad ho i dosáhne, pokud bude kniha někdy přeložena! A zatím můžeme doufat, že se od ní co nejdříve dočkáme nového románu…

Edita Dufková: Zpráva z Hádu

brožovaná, obálka John Harris, 448 stran, cena 249 Kč, cena e-booku 169 Kč (Palmknihy)

501 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 8 »

  1. Comment by Jana Dvořáčková — 12.6.2013 @ 18.10

    Na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá.
    Koupeno, rozečteno – líbí :).

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by idle — 12.6.2013 @ 18.32

    Já jsem zatím teprv ve fázi koupeno. :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by Roman Štědronský — 13.6.2013 @ 12.54

    E-book zakoupen, až dočtu rozečtené knížky, vrhnu se na to.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  4. Comment by gngl — 13.6.2013 @ 19.04

    „loď je na kolizním kurzu s příliš pozdě detekovanou ledovou planetkou a nemá čas se jí vyhnout“
     
    Tak tohle zní hrozně děsivě. Doufám, že to nebude další případ až příliš rozšířeného fenoménu „Autoři SF neumějí základní fyziku a násobilku“. :/

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by Jana Dvořáčková — 14.6.2013 @ 19.57

    gngl: Děsivě to asi zní, ale myslím, že u Edity problém nebude.
    Řekla bych vám, kde už jsem, ale neprásknu nic.
    Každopádně už začátek vás tak nějak vtáhne a pak se prostě vezete – teda letíte, no :).

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  6. Comment by memnon666 — 17.6.2013 @ 19.38

    Todle už mám přečteno delší dobu – rozhodně výborné (konec lehce trpí změnou tempa) čtení.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  7. Comment by Slavo — 24.6.2013 @ 13.57

    prečítané a odporúčam, koniec trochu prekombinovný ale na druhú stranu ak bude dvojka pokračovať kde jednotka skončila, tak sa môžme tešiť na modernejšiu Space operu.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  8. Comment by Jana Dvořáčková — 6.7.2013 @ 9.41

    No já se k tomu musím ještě vrátit. Dočetla jsem včera, tedy dneska v půl jedné ráno.
    V průběhu včerejška jsem snědla tři prášky na bolest hlavy. Ne proto, že by na mě obsah knihy působil negativně, ale spíš prostě z toho důvodu, že třináctihodinové sezení v jedné poloze s maličkými nutnými přestávkami, bylo na mé stárnoucí tělo moc.
    Dalo by se říct, že knihu jsem přečetla za dva dny, byť byly od sebe z mnoha nesouvisejících důvodů mírně vzdálené.

    Teď jsem ještě jednou přečetla Juliinu recenzi a myslím, že se s ní téměř shodnu. Abych se ale mohla vyjádřit konkrétně, musela bych spoustu věcí prozradit, což by byla škoda.

    Pro mě největší „zvláštností“ nebyli ani tak pavenci a mimozemská krajina Demeter, ohledně Hádu si tak jista nejsem, ale právě chování a jednání Ajen. Asi tak kolem půlnoci jsem se nad ní hrozně vztekala, přitom jsem ale dost dobře nedokázala sama sobě vysvětlit „jak by se měla/mohla chovat a jednat jinak.“
    A to jsem knihu odložila, zrekapitulovala situaci a byla furt stejně zmatená, divně prázdná a tak nějak na ni strašně naštvaná. Roli tam hrál ještě i přístup kolonistů k Ajen, no ale tím ať si každý projde sám.
     
    Možnost druhého dílu mě ke konci napadla a strašně bych jej uvítala, zároveň je ale možné příběh vidět jako uzavřený, ukončený a ne zase až tak špatně :).
    Jsem ráda, že jsem si Edity příběh mohla přečíst a že jsem na něj měla dost času, který se mi nedrobil prací a nesympatickými povinostmi.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 3 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.