Jméno Orsona Scotta Carda nechává chladným jen málokoho, kontroverze s ním spojené ovšem nejsou žádným skrytým marketingovým tahem. Ačkoliv má pro mormony obvyklý dvouletý pobyt na misii dávno za sebou, svým způsobem pokračuje v misionářské práci po celý život. A to jak na poli literatury, kde jsou mormonská mytologie a tématika jedním z jeho hlavních inspiračních zdrojů, tak viditelněji i v občanských postojích, které neváhá prosazovat veřejně. Své názory hlásá do světa bez ohledu na jejich popularitu, přičemž nejvíce zlé krve mu zřejmě vynesla slova proti legalizaci homosexuálních manželství, což mu mnozí patrně nikdy neodpustí. V loňském roce proto například vyvolalo vlnu nevole jeho spoluautorství na kapitole v nové supermanovské antologii. Objevily se výzvy k bojkotu i petice za odvolání Carda od projektu, nejdále pak zřejmě zašel Noah Berlatsky (The Atlantic), který Carda rovnou označil za fašistu.

Dovolil bych si ale podobné záležitosti považovat za bouři ve sklenici vody, na které si za pár let málokdo vzpomene, Cardovo literární dílo už nám naopak zůstane navždy. Přestože není možné jeho roli aktivisty zcela pominout, nelze v něm nevidět především talentovaného vypravěče a autora jednoho z největších příběhů v dějinách vědeckofantastického žánru. Mám na mysli samozřejmě Enderovu hru a snad ještě více její pokračování Mluvčího za mrtvé, jež patří k tomu opravdu nejlepšímu, co nám fantastika prozatím dokázala nabídnout. Kromě Enderovy série (s přibývajícími svazky střídavě slábnoucí a místy pak opět sílící) známe v českém překladu i řadu dalších děl, nutno zmínit alespoň základní trilogii příběhů Alvina Tvůrce. Nyní nám nakladatelství Laser-books přináší překlad aktuálního Cardova počinu, Ztracená brána (orig. The Lost Gate, 2011), první část prozatím nedokončené trilogie o mázích Mitheru. Kniha nás zavádí do prostředí Rodin, mocných kouzelnických klanů, které žijí v našem světě skryti zrakům běžných smrtelníků, do jejichž osudů ovšem často vstupují coby mocní bohové. Přes veškerou moc a magickou sílu jde ve skutečnosti o vyhnance z jejich domovského světa, Westilu. Magická brána, kterou k nám přišli, je už řadu staletí ztracena a právě kolem ní se točí příběh románu, jehož hlavním hrdinou je třináctiletý Danny Nord, pocházející z jedné z kouzelnických rodin.

Card zde opět pracuje se svými oblíbenými tématy – Rodiny nejsou ničím jiným než ztraceným kmenem, vyhlížejícím narození mága bran, který je dokáže spasit a dovést domů. Tímto vyvoleným je pochopitelně Danny, jenž je sice do příběhu uveden jakou outsider, příbuznými opovrhovaný pro nedostatek magických schopností, záhy však spolu s ním zjistíme, že skutečnost je přesně opačná. Mladík však v obavách o svůj život musí opustit domov a začíná objevovat svět běžných smrtelníků. Kráčí tak ve šlépějích Alvina i Endera, podobně jako oni je zázračným chlapcem, který musí nejprve pochopit a zkrotit vlastní výjimečnost. Což ani tentokrát není nikterak snadný úkol, stejně jako největšímu mágu bran minulosti Lokimu je i Dannymu vlastní rozpustilost a neukázněnost, díky nimž své schopnosti často poněkud zneužívá. Ztracená brána je tak i románem iniciačním, v průběhu dvou let sledujeme přerod osamělého nedospělého renegáta v mladého muže, který konečně pochopil, jaký úkol před ním stojí a v čí prospěch musí svou sílu použít.

K Dannyho příběhu, jenž se odehrává v kulisách naší reality, používá autor jako vydařený kontrapunkt kapitoly popisující dění na fantaskním světě Westilu. Ve středu pozornosti zde máme dalšího mladého mága, Hněta, jehož příběh je podstatně temnější a v některých ohledech i zajímavější, než leckdy možná lehce plytké Dannyho eskapády. Na protnutí obou dějových linií si ale musíme počkat až na samotný závěr a nejspíš hlavně do druhého dílu, Zloděje bran. Úvodní svazek série je však přesto velice chytlavou fantasy, v níž napětí vyvěrá především ze střetu tří různých realit – smrtelníků v běžném světě, mágů v něm ukrytých a vzdáleného Westilu. Vztahy a vazby mezi nimi úspěšně drží čtenářovu pozornost a to i přes skutečnost, že nejde o dílo nijak převratně originální. Zkušenějšího čtenáře fantastiky jistě napadne řada titulů, které jsou v jistých ohledech se Ztracenou bránou v příbuzenském vztahu, opomenout nelze minimálně Americké bohy, případně tíživou atmosféru Gormenghastu ve westilské příběhové linii. Jistě, Card má ve své rozsáhlé bibliografii vedle řady vrcholných děl i slabší položky, tentokrát ale určitě nezklamal. Z autorského doslovu je navíc patrné, že se kniha rodila řadu let a skutečně nenabízí jen řadový výrobek zručného řemeslníka. Naopak, díky skvělému vypravěčství i stylu jde o kvalitní román, který lze doporučit každému, kdo hledá fantasy moderního střihu, opřenou o silný příběh. Na ten se Card ve Ztracené bráně soustředí především, příznivci přemýšlivých disputací o morálce či víře, známých z některých jeho předešlých děl, si tentokrát příliš neužijí. To ale v žádném případě neznamená, že by šlo o primitivní literaturu, takovou tento autor ani psát nedokáže. Následujme tedy bez obav velkého vypravěče a nechme se uvést do dalšího z mnoha světů, které pro nás nalezl.

Orson Scott Card: Ztracená brána

brožovaná, překlad Milan Žáček, obálka John Blumen, 384 stran, cena 329 Kč

Související články:

Otevře Danny zapovězenou bránu? (ukázka)