Vítejte u třetího dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci literárního hororu...

Scythe je strategická desková hra pro zkušenější hráče, která nás zavádí do alternativní východní Evropy kolem roku 1920, tedy do doby po skončení první světové války. Ta samozřejmě dopadla poněkud jinak než ve skutečnosti a na území starého kontinentu tak svádí boj o nadvládu pětice zástupných národů. Nejde však jen o obsazování území a válečnou sílu, které přidávají na hodnotě například kráčející strategicko-bojové mechy, ale také o produkci surovin, nasazování dělníků, přesouvání jednotek, obchodování, stavbu budov, získávání popularity či posílení ekonomicko-vojenského vlivu. Vítězem se stává ten, komu se v závěru podaří vybudovat nejmocnější civilizaci. Scythe si získala mezi fanoušky díky svému námětu, preciznímu provedení a úchvatným ilustracím...

Edice Zooom, kterou v nepravidelném intervalu vydává nakladatelství Analphabet Books, jež se na naší komiksové scéně dlouhodobě těší pozornosti díky revue Aargh!, se dočkala svého čtvrtého svazku. Po Tomáši Kučerovském, Pavlu Čechovi a Miloslavu Havlíčkovi se své takřka stostránkové monografie mapující životní tvorbu včetně přesahů mimo komiksové vody dočkal i Honza „Hza“ Bažant. A jak sami tvůrci publikace v úvodu uvádějí, počiny tohoto autora jsou tím, co nejvíce vystihuje pointu, s jakou edice vzniká, neboť Hza Bažant je tvůrcem, jenž se s lehkostí pohybuje nejen v komiksových panelech a bublinách, ale i na divadelních prknech, velkých plochách sítotiskových plakátů či originálních potiscích triček. Se špetkou nadsázky lze prohlásit...

Vítejte u druhého dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálu má rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že lepší bude s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, následně přiložen krátký profil autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci literárního hororu...

Dobrodružné příběhy a fantastika se spolu odvždy pojily. Nebo možná ne od nepaměti, ale určitě od doby, kdy francouzský spisovatel Jules Verne publikoval svůj debutový román Pět neděl v baloně. Pokud máte vizionářského autora, který je považován za zakladatele vědeckofantastického žánru, rádi, jistě jste už zaregistrovali Nakladatelství Josefa Vybírala, které produkuje „verneovky“ v luxusním vydání – v pouzdru, s jednotně černobílým přebalem, v celoplátěných ražených deskách a se zlatou ořízkou knižního bloku. Navíc s původními, barevnými ocelorytinami francouzských dobových mistrů. Nyní v redakci dozrál čas i na edici Jules Verne a jeho fantastické světy, která si dala do vínku zmapovat mistrovo dílo v komiksových adaptacích...

Fantastická literární fikce má mnoho podob a je jen na tvůrčích schopnostech autora, jaký motiv si vybere, jak s ním následně naloží, jakou pro něj zvolí lokaci a čas a kam až svým postavám dovolí dojít. Jonathan Skariton, athénský rodák aktuálně žijící v anglickém Kentu, zasadil děj svého knižního debutu do současnosti, ale zároveň pátrá v minulosti – v době úsvitu filmového průmyslu, kdy ještě báječní muži s klikou hledali cesty, jak obrázky rozpohybovat a přivádět jimi veřejnost v úžas. Románový detektivní thriller Séance Infernale přináší množství historických faktů, reálií i výlet do filmové historie, a stejně tak i mystifikaci. Čtenářům předkládá pátrání po prvním hraném snímku v dějinách...

Věda versus magie. Přesně k takovému napínavému střetu se schylovalo na konci úvodní komiksové knihy marvelovského hrdiny Doctora Strange. Už z toho, na čí straně budete jako čtenář stát, lze vytušit, jak ke svému životu přistupujete. Zjednodušeně řečeno, zda věříte v technický pokrok lidstva, anebo si myslíte, že se kolem nás objevují síly, které jsou nad naše chápání a mimo náš vliv. Pokračování vydané pod názvem Poslední dny magie napovídá, jakým směrem by se miska vah v příběhu hvězdného scenáristy Jasona Aarona měla vychýlit. Bude tomu skutečně tak? Vždyť na straně magie stojí nejvyšší čaroděj naší dimenze, jenž to sice nikdy neměl lehké, ale umí se porvat i s nástrahami a bytostmi, o nichž jsme dosud neměli ani ponětí…

Vítám vás u nového seriálu, který se bude přinášet zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu je rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci černého románu...

Howard Phillips Lovecraft je ve fantastice, zvláště té opírající se o temné a hrůzostrašné světy, z dnešního pohledu fenoménem. Jeho jméno je spojeno nejen s vlastní tvorbou, ale postupně se stalo i synonymem pro určitý hororový subžánr, který vyvěrá z odkazu jeho tvorby. Pečlivě vybudované mytické univerzum či precizně vymyšlená pradávná božstva dávno přeskočily literární mantinely a odkaz hrůzostrašného, mysteriózního a depresivně potemnělého Lovecraftova díla dnes najdeme v mnoha dalších uměleckých formách, od filmu přes počítačové a deskové hry až ke komiksu. Především tedy v médiích, která sázejí na vizualizaci a potřebu pomocí obrazotvornosti vyvolat mrazení v zádech. V drtivé většině případů se pak jedná pouze o určitou inspiraci...

Jsou dny, kdy se zdá, že slunce zapadá o něco dřív. Třeba když dostanete do rukou knihu, která vás svými hororově laděnými povídkami vtáhne a pomalu, po kouskách začne nahlodávat vaši duši. Po otočení poslední strany pak zbyde jen prázdnota. Atmosférická, podmanivá a tíživá. Něco takového by se jistojistě dalo prohlásit o zneklidňující povídkové sbírce amerického autora Philipa Francassiho Hleď, prázdnota, která nedávno vyšla u mladého nakladatelství Gnóm! jako první počin nově vzniklé ediční řady Pulp robot. Osm povídek a jedna novela závěrem jsou zneklidňující směsicí moderně pojatého hororu, který se nebojí přiznat své kořeny. Philip Francassi je výborným vypravěčem, jemuž nečiní potíže vtáhnout čtenáře do nitra svých příběhů...

V záplavě komiksů, která se oproti situaci před pár lety zdá být až neskutečná, se na čtenáře v rychlém tempu valí jeden zajímavý kousek za druhým. Těžko říct, zda se vůbec najde ještě někdo, kdo si kupuje vše, lze jen předpokládat, že většina běžných smrtelníků musí pečlivě volit, čím obohatí svou neustále se rozšiřující sbírku. Fanouškům evropského komiksu pak v posledních přibližně dvou letech jistě neunikla v novém hávu vzkříšená edice Modrá Crew. Radost jim jistě dělá nejen volbou titulů, na které se částečně podílejí sami fanoušci, ale i příznivou cenou. Značnou oblibu si v rámci této edice získala především série Ekhö, z níž nám nakladatelství Crew nedávno naservírovalo už třetí svazek…

Zatímco v šedesátých až osmdesátých letech minulého století prožíval západní svět sexuální revoluci, v našich končinách se takové myšlenky stavěly proti principům socialistického soužití a budovatelské plakáty rozhodně nevzbuzovaly nespoutané sexuální fantazie. Zdá se, jako by nám tou dobou uteklo něco podstatného, co se aktuálně snažíme stůj co stůj dohonit. Alespoň se to tak poslední dobou jeví na poli komiksových novinek, kdy vydavatelé napříč žánrovým spektrem vysílají na knižní pulty jeden lechtivý komiks za druhým. A nutno poznamenat, že hranice lechtivosti, erotiky a porna se v těchto případech nezřídka slévají. Podobně je na tom i nedávno vydaný druhý svazek malé řady edice Argomiks s názvem Esmera...

V aktuální už sedmnácté knize edice Mistrovská díla evropského komiksu čeká na čtenáře pro leckoho vytoužené třetí setkání s vnadnou Serpieriho Druunou. Stejně jako u předchozích svazků jsou zde nakladatelstvím Crew servírována hned tři alba klasického evropského formátu najednou. Příběh Druuny tedy na předchozí děj navazuje sedmým pokračováním Zapomenutá planeta, aby se následně přehoupl do osmého dílu pojmenovaného Klon. Celý, takřka dvousetstránkový výbor je však místo dílu devátého (dosud nepublikovaného ani v originále) zakončen nultým pokračováním Anima původně vydaným roku 2016. Jde o samostatnou kapitolu erotické ságy, se kterou Paolo Eleuteri Serpieri žije už přes třicet let...

Dojít až na konec cesty se může jevit jako malicherný cíl, leckdy jde ale o úkol nadmíru povznášející, zvláště když se jedná o dlouhou a namáhavou pouť. Karlu Jeriemu, jednomu z nejpozoruhodnějších tuzemských komiksových tvůrců, se to podařilo na výbornou. V roce 2013 nám představil úvodní díl chystané trilogie Candide s podtitulem Král Bulharů, svéráznou, moderní adaptaci Voltairovy novely o naivním mladíkovi, na kterého během jeho pestré životní cesty čekají četné nástrahy krutého světa, v němž není nouze o války, spiknutí a zásadní filosofické otázky, nemluvě o osudové lásce. V roce 2015 se objevilo pokračování s podtitulem Velký inkvizitor a konečně letos se po všech stránkách barvitý epos klasického evropského střihu uzavírá v knize Eldorádo.

Legendárního francouzského komiksového kreslíře Jeana Henri Gastona Girauda není potřeba představovat. Výtvarník mezi komiksovými fanoušky známý pod pseudonymem Moebius se nesmazatelně vryl do povědomí českých fanoušků komiksu především svou častou spoluprací s neméně věhlasným scenáristou Alejandrem Jodorowským (Incal, Andělské drápky, Šílená ze Sacré-Coeur), ale také bezhlasým příběhem Arzach vytvořeným dle vlastního scénáře, anebo nedávno vydaným výborem kratších prací Dlouhý zítřek a další příběhy. Moebius je celosvětově uznávaným géniem komiksové kresby, ovšem jako scenárista nijak zvlášť neproslul. O to větší zvědavost vzbuzuje objemný Svět Edeny, jenž se skládá z několika souvisejících částí...