V sedmé části našeho deníku otaku jsme se seznámili s jednou z nejprestižnějších anime cen Tokyo Anime Awards, která je každoročně udělována na Tokyo Anime Awards Festivalu. Přestože v podobě, v jaké v současnosti existuje, funguje TAAF teprve třetím rokem, spojení, z něhož vzešlo, se ukázalo jako úspěšné a přesahující hranice japonských ostrovů. V dnešní části se tedy ohlédneme za letošním ročníkem, jenž proběhl v březnu 2016, zopakujeme jména nominovaných a seznámíme se s vítězi. Letos totiž rozhodně bylo na co se dívat a v nabídce se neobjevovala pouze japonská anime, ale snímky z celého světa. TAAF si tedy prozatím drží nejen punc kvalitní přehlídky, ale nabírá i na světovosti…

Čas od času se ve světě mangy a anime objeví postava, která, ač je původně koncipována jako vedlejší, uchvátí diváky natolik, že se stane hlavním tahákem dalších dílů, pokračování či případně následně vydávaných OVA. Existuje jen hrstka z nich, které z tohoto světa pronikly až do hraného filmu, ovšem fenomenální postava Black Butlera Sebastiana Michaelise to dokázala. Ze stránek populární mangy, přes svět televizních obrazovek, kde se objevilo první anime, až ke stříbrnému plátnu v hraném příběhu. A přestože jsme se tohoto fenoménu už dotkli v sérii článků Mistři animované fantastiky v připomínce tvorby Noriyuke Abeho, abychom pochopili onu míru popularity i oddanosti fanoušků...

Japonská anime čerpá inspiraci nejen z bohaté asijské kultury a četných vlivů z ostatních kultur, ale leckdy i z překvapivých literárních předloh. Dnes si představíme hned dva takové případy. První z nich patří do žánru fantasy a čerpá nejen z literárních děl, ale i z bohaté čínské mytologie, druhý pak ve vědeckofantastických kulisách variuje nesmrtelný příběh o zradě a pomstě z pera Alexandra Dumase. Představme si tedy Twelve Kingdoms (Jūni kokuki, 2002–2003) a Gankutsuou: The Count of Monte Cristo (Gankutsuō, 2004), dvojici animovaných seriálů výjimečných nejen svými zdroji inspirace. První z nich vychází ze světa Twelve Kingdoms z pera autorky Fuyumi Ono a poměrně brzy si získal značnou popularitu...

Bohové existují. A je s nimi skutečně veliká legrace. Po partičce z Asgardu v čele se svalnatým a blonďatým Thorem vtrhla na plátna kin další božská rodinka aspirující na skupinovou terapii, tentokrát ze starého Egypta. Přestože se už mohlo zdát, že adaptace řeckých, římských, severských a jiných mýtů ztratila na popularitě a vyhořela, přesvědčit nás o opaku se rozhodl Alex Proyas, zkušený žánrový režisér. Bohové Egypta jsou momentálně v kinech v nabídce 2D, 3D i 4Dx a vybrat si i můžete mezi dabovanou či titulkovanou verzí. Jak dopadl dabing, nemohu bohužel posoudit, nemám dostatek odvahy podobná dobrodružství podnikat. Přesto se pokusím alespoň zhruba nastínit, co vás na plátně čeká a koho by opus Alexe Proyase Bohové Egypta mohl pobavit.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že anime je doménou především japonských ostrovů a japonské kultury, v dnešní části se porozhlédněme po asijském regionu a představme si produkci nejen méně známou, ale i o dost mladšího data vzniku. Korejský poloostrov byl dlouhá léta sužován válkou, ovšem rok 1967 a rozdělení země měly v jižní části naštěstí blahodárný vliv i na rozvoj kinematografie. I když si jsou Japonsko a Korea kulturně relativně blízké, animovaný film vlastní produkce se tu probouzel poměrně pomalu. Nespornou roli na tom hrál fakt, že byla Korea mnoho let využívána právě produkcemi z blízkého okolí či dokonce ze zámoří. Korejští animátoři tak pracovali nejen pro japonská, ale i americká a evropská studia...

Postapokalyptická science fiction se rozvinula do tolika forem, že bychom se snadno mohli věnovat pouze jí a pozapomenout na další, které svými příběhy a světy animovanou fantastiku rovněž obohacují. Dalo by se říci, že co příběh, to originální autorská vize toho, jak by mohl svět vypadat po globální katastrofě. Společná je jistě určitá bezútěšnost či beznaděj, ovšem právě takové prostředí často dá vyniknout silnému příběhu. V dnešní části deníku zmíníme pouze jeden seriál, který nese prvky postapo, u druhého z představovaných už potom navštívíme zcela jinou planetu a seznámíme se s naprosto odlišným světem. Dvojice dnešních představovaných anime měla premiéru před více než deseti lety, ale získávají si příznivce po celém světě i dnes...

Poté, co jsme se ohlédli za minulými ročníky udělování cen Japan Academy Awards, jež jsou ekvivalentem amerických Oscarů, a co jsme připomněli zajímavě se rozrůstající festival anime, kde se pravidelně udělují Tokyo Anime Awards, se opět vrátíme k představování jednotlivých seriálů a příběhů. V dnešní části deníku otaku se tematicky přesuneme do pochmurného kyberpunkového světa, kde životy hlavních hrdinů pomalu plynou v pocitech beznaděje a bezvýchodnosti, a seznámíme se i s postavami, které zažívají hrůzné a paranormální události ve zdánlivě normálním světě současnosti. Důvodem, proč tyto dva anime seriály zmíníme, je nejen jejích kvalitní příběh a způsob vyprávění, ale také to, že se v rámci žánrových a anime pravidel vymykají běžné normě...

Před nedávnem jsme si představili ceny, které jsou udělovány v Japonsku každoročně animovaným počinům a které vznikly sloučením hned tří festivalů Tokyo Anime Awards, tento týden bychom se mohli porozhlédnout po ocenění více odborném, Japan Academy Prize for Animation of the Year. Japan Academy Prize jako takové není určeno pro anime seriály a snímky, ale uděluje se pravidelně od roku 1978 celovečerním filmovým počinům japonské produkce a je ekvivalentem amerických Oscarů, ovšem poměrně brzy se s nástupem studia Ghibli začal silně prosazovat i animovaný film. Trvalo ovšem delší čas, než se animované příběhy dostaly do hlavní nominace a nebyl to nikdo jiný než právě Hayao Miyazaki...

Množství subžánrů i žánrových kombinací je ve světě anime takřka nekonečné a dosavadní počet užitých kombinací skutečně úctyhodný. Tento týden se pozastavíme u dvou anime projektů, které jsou laděné do kyberpunkových motivů a které udivují nejen svou originalitou, ale i propracovanou psychologií postav a temně hororovou atmosférou. Starší opus se už dočkal klasického uvedení hry pro Playstation, mangy i nadšeného přirovnávání k opusům jako Ghost in the Shell nebo Spirited Away, mladší anime kombinující 2D animaci a 3D efekty je zase oceňováno nejen pro zajímavé dystopické prvky, ale především pro svou vizuální stránku. Představme si tedy Serial Experiments Lain Ryutaro Nakamury a Ergo Proxy Shukó Muraseho…

Oceňovaná animovaná díla předminulého roku už známe a můžeme se těšit na nadcházející měsíce, kdy bude rozhodnuto, co nejlepšího v animovaném světě přinesl rok loňský. Tento týden si představíme dva temnější a hororovější anime počiny pro cílovou skupinu seinen, které však mohou svou atmosférou strhnout i fanoušky neuvyklé na svět anime. Hned v prvním případě zkušení žánroví matadoři jistě rozeznají množství vlivů odlišných kultur i žánrů, druhý potěší především ctitele noirových příběhů. Představme si tedy animované projekty Hellsing a Darker than Black, které nabízejí nejen zajímavý zážitek podpořený originálním příběhem, ale i skvěle vykreslené charaktery a silnou mrazivou atmosféru...

Stejně jako literární nebo filmový svět, mají i anime svůj prestižní festival, na kterém se udělují ceny stěžejního významu. Mezi dříve oceňovanými totiž nechybí skutečně slavná jména a rok co rok je přehlídka zásobována dalšími počiny, které chrlí svět manga a anime. Každoroční setkání špičky tohoto oboru se odehrává v Japonsku na Tokyo Anime Award Festivalu a ceny se udělují v klasicky rozdělených kategoriích. Tokyo Anime Award ovšem nejsou pouze seriály a filmy japonských produkcí, rozsah festivalu hranice japonských ostrovů přesahuje. V současné době je totiž TAAF setkáním, které fakticky tvoří tři dříve samostatné akce. Tokyo International Animation Fair, Anime Contents Expo a AnimeJapan...

Fenomén Blood+, který jsme představili v minulém článku, uvedl zajímavou žánrovou odnož anime, která v sobě mísí paranormální jevy, hororové prvky i motivy klasické tragédie. I když se může zdát, že takto pomíchané žánrové prvky v sobě ponesou více zmatku než příběhu, podobné seriály si rychle vydobyly v kategorii šónen značnou oblibu. Tradice duchařských a hororových historek kaidan sahá v Japonsku o několik století dozadu, takže se nemůžeme bohatosti i propracovanosti těchto anime příběhů divit. Atraktivní prostředí i žánrové prvky jsou ovšem jedna věc, důležitá je i schopnost přiblížit divákům postavy hrdinů. A přestože to vypadá jednoduše, vytvoření kvalitní psychologie postav není nijak snadné.Dnes si opět představme dva anime seriály...

Ve čtvrté části našeho deníku jsme vám představili některé novinky ze světa anime, které byly uvedeny na televizní obrazovky či vydány samostatně jako filmy v minulém a předminulém roce, tentokrát se budeme věnovat temnějším počinům a připomeneme i starší série. Jsou pod nimi podepsáni zkušení tvůrci jako Ei Aoki, Junichi Fujisaku či Michael Hack. Společným znakem všech tří jmenovaných počinů není jen hororovější nádech, ale i hrdinové, kteří se veskrze rekrutují z řad středoškolských studentů a řeší nejen problémy vlastní, ale i tíhu problémů světových. Ať už se tedy jedná o tajný spolek, záchranu světa před upíry či démony nebo odvrácení absolutní zkázy, hlavní postavy se s tím musí nejen poprat, ale i vyrovnat...

Japonské ostrovy nejsou rozlohou nikterak obrovské, pokud bychom ovšem měli posuzovat bohatství kultury dle velikosti žánrového trhu, museli bychom přiznat, že tvůrci odtud pocházející jsou nejen originální, ale i úspěšní. Asi stěží bychom našli jinou zemi, kde by byl trh s animovanou audiovizuální fantastikou tak rozvinutý a kde by žilo tolik fanoušků podporujících nejen hrdiny, ale i samotné autory. V minulých dílech deníku otaku jsme si osvětlili základní pojmy a rozdělení anime, dnes si představme tři seriály, které měly tento a minulý rok premiéru na televizních obrazovkách. U dvou z nich prozatím nevíme, nakolik budou úspěšné, jistou oblibu si ale u fanoušků už vydobyly...

Fenomén japonského anime dalece přesáhl svět animovaného filmu, jenž byl dlouho chápán jako žánr vhodný pouze pro děti. Přestože se v průběhu celého vývoje tohoto filmového odvětví objevovali tvůrci, kteří natáčeli snímky i pro dospělé, nejpřesvědčivější počiny se objevily až v Japonsku. Podhoubí a tradice, která příběhy formovala, byly zdokonalovány dlouhá staletí, stejně tak i umění kresby. V dnešní části Deníku otaku si představíme dva anime seriály, které mají v popisu svého žánrového zařazení poznámku ecchi. Toto slovo naznačuje, že se nejedná o seriál pro děti, obsahuje lehce provokativní pasáže a je ohraničen přístupností patnácti let. Nejedná se ovšem o explicitní zobrazování erotiky.