Zas tak do čteček nevidím, takže prosím o toleranci. Předpokládám proto, že je ten systém díky tomu jejich "e-mail účtu" (kam lze odeslat vlastní knihu) svázanému s konkrétním zákazníkem a čtečkou v podstatě nejsnazším řešením, jak poslat knihu někomu třetímu, aniž by musel mít nutně nějaký účet v "mém" Standovy-e-booky obchodě. (Wooky to řeší Wooky pro Wooky a nemáš-li Wooky, ale můžeš instalovat, nainstaluj si Wooky). A že jsem si možnosti "nechat si to poslat rovnou na Kindla" (tedy nejspíš přes tento účet u Amazonu) všiml u PalmKnih. Jakékoliv rozšiřující informace rád přivítám. Hlavně ty ve směru obecné univerzálnosti

Julianne napsal(a)

Moc nechápu, proč se tu řeší něco, co není pravda. E-book někomu darovat LZE. V mnoha internetových obchodech je možné zadat jako "cílovou stanici" zařízení někoho jiného. Nevím, zda to reflektují české obchody (možná ne, když se tady o tom tak vášnivě diskutuje), ale ta možnost minimálně někde existuje .

a) Tebou uváděné "někde fungující" řešení jsem konstatoval jako jedinou možnost (mluvíš předpokládám o kindlu).
b) Slovo "lze" jsem následně opravil na "Nesmí" – a míněno za těch popsaných podmínek. Tou podmínkou je, že je ta druhá čtečka ve stejné (obchodní, distribuční) síti, nebo má toto vyřešen samotný výrobce/prodejce tu čtečku zajišťující (Kindle). Rozhodně nejde o univerzálně platnou situaci čteček, stejně jako prodejců. Takže jen abys ty sama nevytvářela "pravdu", která pravdou ZCELA není. Ale jestli víš, které obchody a pro jaká zařízení (vyjma kindle) to platí, sem s nimi (a fakt mne zajímají ty české).
c) Uplatním-li tvůj argument, ano, lze legálně provést i eutanazii. (Jenom ne všude. A jenom ne každý.)

standa.e napsal(a)

K anketě o e-boocích: Anketa řeší v zásadě neexistující problém. E-book jako takový totiž darovat NELZE, nemá tedy smysl řešit, zda ho darovat k vánocům či nikoliv. Pro e-booky platí stejná pravidla jako pro software – autorskoprávní i daňová. Je-li ebook distribuován elektronicky, musely by tomu PalmKnihy a spol přizpůsobit způsob prodeje – totiž, musela by tam být možnost "nákupu pro někoho jiného" – s tím je pak spojena otázka distribuce takového ebooku – musel by být distribuován PŘÍMO obdarovanému či do jeho zařízení. Jakmile bych si ho stáhnul já, coby kupující a pak to obdarovanému přeposlal, přehrál či předal, dostávám se do právního vakua – nejsem oprávněný uživatel A PŘESTO mám danou kopii u sebe a šířím ji. Pokud bych daroval čtečku s e-knihami registrovanými na mě, opět porušuji zákon. Předat s HW či médiem smím jen ten SW, který jsem s ním koupil.
Tohle je vůbec jedno z nejproblematičtějších míst zákona jak pro uživatele, tak pro prodejce. Vzato důsledně podle litery, nesmím nikomu svou čtečku půjčit – ani v rámci domácnosti. Tohle mi prostě na e-boocích vadí moc…

Takže když nad tím tak dumám, vlastně nemám pravdu – MOHU e-book darovat, ale jenom tehdy, pokud jsem jej sám koupil na fyzickém médiu a zároveň to jeho další licence nevylučuje.

Druhá věc je, zda prodejcům něco brání vymyslet takový systém, který by umožnil alespoň ten nákup pro někoho. Umím si to představit (i vzhledem k existenci zákona na ochranu osobních údajů) v téhle době asi jen dvěma způsoby – skrz dárkové certifikáty (Dávám ti kredit na knihu, můžeš se zaregistrovat a vyzvednout si ji), nebo mezi dvěma už zaregistrovanými uživateli (zaplatím, ale poskytněte uživateli číslo…).

Na to je jediná odpoveď slovami R. Stallmana: tak ako softvér a operačný systém zvlášť by mal byť zadarmo s poskytovanými zdrojovými kódmi a volne šíriteľný, jená sa o licenciu GNU/GPL resp. podobnú založenú na Free BSD, tak isto sa aj ebooky dajú šíriť pod touto licenciou. Ak si už ebook kúpim, nakladám s ním ako so svojim vlastníctvom, teda ako s fyzickou knihou. Ak zákon tvrdí niečo iné, nie je to dobrý zákon a zlé zákony sa vyznačujú tým, že sa zvyčajne obchádzajú. Záverom len stručne: súkromné vlastníctvo by malo byť nedotknuteľné a ak mi niekto niečo predáva s výhradami, nekupujem!!!

Dumám nad tím… Asi jsem měl napsat "se nesmí", nikoliv "nelze"…

idle napsal(a)

Třeba je ta anketa myšlená spíš jako sonda, jestli má smysl podobné mechanismy vůbec budovat, jestli by o ně byl zájem.

Asi jo, já jem chtěl upozornit na realitu Osobně jsem ji třeba vnímal spíš ve smyslu: "Je e-book vhodným vánočním dárkem?"

K anketě o e-boocích: Anketa řeší v zásadě neexistující problém. E-book jako takový totiž darovat NELZE, nemá tedy smysl řešit, zda ho darovat k vánocům či nikoliv. Pro e-booky platí stejná pravidla jako pro software – autorskoprávní i daňová. Je-li ebook distribuován elektronicky, musely by tomu PalmKnihy a spol přizpůsobit způsob prodeje – totiž, musela by tam být možnost "nákupu pro někoho jiného" – s tím je pak spojena otázka distribuce takového ebooku – musel by být distribuován PŘÍMO obdarovanému či do jeho zařízení. Jakmile bych si ho stáhnul já, coby kupující a pak to obdarovanému přeposlal, přehrál či předal, dostávám se do právního vakua – nejsem oprávněný uživatel A PŘESTO mám danou kopii u sebe a šířím ji. Pokud bych daroval čtečku s e-knihami registrovanými na mě, opět porušuji zákon. Předat s HW či médiem smím jen ten SW, který jsem s ním koupil.
Tohle je vůbec jedno z nejproblematičtějších míst zákona jak pro uživatele, tak pro prodejce. Vzato důsledně podle litery, nesmím nikomu svou čtečku půjčit – ani v rámci domácnosti. Tohle mi prostě na e-boocích vadí moc…

Takže když nad tím tak dumám, vlastně nemám pravdu – MOHU e-book darovat, ale jenom tehdy, pokud jsem jej sám koupil na fyzickém médiu a zároveň to jeho další licence nevylučuje.

Druhá věc je, zda prodejcům něco brání vymyslet takový systém, který by umožnil alespoň ten nákup pro někoho. Umím si to představit (i vzhledem k existenci zákona na ochranu osobních údajů) v téhle době asi jen dvěma způsoby – skrz dárkové certifikáty (Dávám ti kredit na knihu, můžeš se zaregistrovat a vyzvednout si ji), nebo mezi dvěma už zaregistrovanými uživateli (zaplatím, ale poskytněte uživateli číslo…).

Dilvermoon napsal(a)
Po pravdě řečeno, nějak si neumím představit, co bych dělal jakožto Američan.

Pamatuješ dobu, kdy u nás vycházelo tak hrozně málo věcí, že vlastně všichni scifisté stíhali kupovat a číst všechno a perfektně se v tom orientovali a všichni věděli o všem? Svým způsobem to bylo uživatelsky extrémně přívětivé a svým způsobem… je dobře, že už to není.