Ocenění

Obsah XB-1 11/2011

Autor | Obsahy čísel | Pondělí 7 listopadu 2011 14.00

Obsah XB-1 11/2011

 

Zahraniční povídky

Genevieve Valentinová: Neklid
(Seeing, 2010)
Gregory Benford: Průzračně modrá lunární moře
(The Clear Blue Seas of Luna, 2002)
Jason Sanford: Memoria
(Memoria, 2010)
Robert Charles Wilson: Kartezianské divadlo
(The Cartesian Theater, 2006)
Domácí povídky
Ivan Mls: Báječný budoucí svět
Miroslav Hokeš: Bloudění ve žluté
Pavel Urban: Cesta do středu nicoty
Publicistika
Jason Sanford: Kam se poděli čtenáři SF?
Ivan Adamovič: Život s pocitem úžasu 9
Martin Šust: Anglo-americká fantastika v roce 2009
Antonín Tesař: Nostalgické cesty do fantazie H. Mijazakiho
Pravidelné rubriky
Rozlet a kavárna Hana Sola
Fantastická věda
Filmfaroniáda
Vivisektor
Autor obálky: Adam Tredowski

1 956 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 29 »

  1. Comment od Julianne — 10.11.2011 @ 15.45

    Publicistiku jsem přečetla okamžitě a byla výborná, teď už mám za sebou první zajímavou povídku a těším se na další!

  2. Comment od Pepa62 — 11.11.2011 @ 17.55

    Já jsem koupil tohle číslo právě kvůli publicistice.Hlavním tahákem tohoto čísla pro mě byl článek věnující se anglo-americké sci-fi a fantasy roku 2009.Jinak časopis nekupuju prostě proto, že nestíhám číst.Doma mám celé nepřečtené ročníky Ikarie a F&SF a spoustu nepřečtených knih.Pak mám taky obsáhlý seznam knih z oblast beletrie ( něco na způsob „1000 knih, které musíte přečíst,než zemřete“ ) a pak seznam knih, které už jsem sice četl, ale nadchly mě natolik, že bych si je rád přečetl znova.
    A právě při pročítání shrnutí roku 2009 jsem narazil na román Finch od J.VanderMeera, který jeden čas figuroval mezi tituly, které Laser plánoval vydat.Chtěl bych se zeptat, jestli se stále o titulu uvažuje.
    Díky za info.

  3. Comment od Martin Sust — 11.11.2011 @ 19.16

    Ano, Finch, jak pevně doufám, vyjde v roce 2012. Jsme rádi, že se vás podařilo nalákat alespoň na toto číslo. Článek o ročníku 2010 by měl následovat snad už v březnu.

  4. Comment od standa.e — 13.11.2011 @ 22.59

    Nevím, Martine, jestli to už někde nezaznělo, tak to ber případně jako bezpředmětné, ale docela mě zmátli Stross a Valenteová… Pojmenovat svá díla v jednom roce naprosto totožně – a ještě poměrně vzácným a netradičním termínem… Chvíli jsem tě podezříval z nepozornosti. Skoro by to chtělo varování, protože bez netu bych tě měl za nedokonalého. Jinak – jak se u nás ti Hugové „správně“ datují? Já že jsem si všiml, že na vlastním webu je datují rokem udělení a ne rokem za nějž byli uděleni. To mám pak v hlavě zmatek na druhou 😉

  5. Comment od Martin Sust — 14.11.2011 @ 8.08

    Na obsáhlém anglo-americkém trhu není použití jednoho názvu, byť neobvyklého, nic podivného. Autoři se navíc k neobvyklým názvům uchylují ve snaze odlišit své práce poměrně rádi… Ovšem o své vlastní nedokonalosti jsem osobně hluboce přesvědčen, takže zjištění z tvé strany by snad nebylo takovou tragédií. 🙂

    Pokud jde o Huga, snažím se u něj používat obrat „za rok“ a poté dosadit ročník, ve kterém práce vyšla. Pokud tam ten obrat není, měl by dle mého soudu následovat ročník předání. Ale neříkám, že jsem to někdy neudělal jinak, to netuším 🙂

  6. Comment od Pepa62 — 15.11.2011 @ 21.32

    A ještě jednou publicistika a s tím spojený další dotaz.Sanford píše:…jedním z nejvíc vzrušujících science fiction románů posledních dvou let je Kvantový zloděj od Hannua Rajaniemiho.
    To je myslím taky jeden z titulů, o kterém Laser uvažuje,ne?
    Bylo by to rozhodně jenom dobře, protože letošní produkce Laseru se myslím hodně nesla ve znamení reedicí a celkově sázky na velká jména .

  7. Comment od Martin Sust — 16.11.2011 @ 7.35

    Rajaniemi je už jen kousek od dokončení překladu, měl by vyjít v prvním pololetí roku 2012.

  8. Comment od Pepa62 — 16.11.2011 @ 19.05

    Díky.Tak to je skvělá zpráva.Tím pádem mám,pokud jde o Laser, už dva favority! Zoo City a Kvantového zloděje.

  9. Comment od petata — 20.1.2012 @ 15.03

    <!– @page { margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } –>
    Polka januára a ja som dočítal novembrové číslo! Nuž niet sa čo čudovať v takom dunihlavovom čase je hlava vymetenejšia jak po metle ľudstva, tma o pol štvrtej, človek si pri čítaní ide „na 5 minút ľahnúť“ a zobudí sa ksichtom dolu na svojom obľúbenom časopise, zistiac, že na peknom obrázku Romana Kýbusa je vzorka z obsahu 24 hodín nemytej ústnej dutiny. Ešte k tomu poviedky tohto čísla boli dosť ťažko uchopiteľné (a niekedy aj pochopiteľné). Na druhej strane, tie ďalšie 3 knihy, čo som medzi tým prečítal, by asi tiež mohli byť dôvodom…
    Poviedku Neklid musím chtiac nechtiac porovnávať s nedávnou Sherwoodovou, pretože sú si veľmi podobné. A sfleku hovorím, že je o dosť horšia (aj keď teda stále dobrá). Tie krátke útržkové odseky mi moc nesadli. Tam kde Sherwood boduje obsiahlymi vedomosťami, stupňovaním atmosféry a dojímavou drámou na konci som v Neklide postrehol len náčrt sveta po nejakej katastrofe/anomálii (?), nesympatické vedľajšie a hlbšie nerozvinutú hlavnú postavu, vágne podanú cestu vesmírom a odbitý koniec, ktorý mal dojať, no nefungovalo to. A to ja plačem pri všetkom možnom. Tak radšej nabudúce toho Sherwooda, prosím. Lebo ak nie, tak choďte do Šer-údu! 🙂
    A už nikdy viac Benforda! To bolo ozaj utrpenie. Minule som za to kritizoval Wrighta, ale Benford je ešte niekoľkokrát znásobený čo sa týka náročnosti čítania. Výborný obsah, otrasná forma. Skvele vymyslený príbeh, hlavne tá časť o pretváraní Mesiaca (chalan sa ozaj vyzná), ale v druhej polke sa tá lyrizovanosť stáva neúnosnou. Človek musí v tej halde blábolov hľadať stopy deja ako nejaký detektív a kto to celé pochopil na 100 procent (teda asi len nejaký docent), tak môže asi rovno dostať Nebula. Ja ale vyfasujem len Debila (prípadne Popletená Gebuľa). Ruské konce nie sú na škodu (pri sci-fi obzvlášť), ale tento je až príliš sovietsky. Zomrel nakoniec ten Benjan (sápalo sa po ňom vákuum a stretol sa s Ňou z minulosti)? Ostala stanica? Bolo tých Benjanov viac? Čo sa stalo s Mesiacom po tej super búrke? Všetko príliš nejednoznačné a otvorené – a ščul dedo špekuluj 🙂
    Memoria mi po prečítaní pripadala ako taký „pejskokočičkový“ mix všetkého možného. Evokuje to dosť Horizont udalostí, niečo spoločné to má aj s minulou Staviteľkou korábou a kebyže mi niekto povie, že toto univerzum je to isté ako z nedávnej Rajaniemiho poviedky, ani sa nehádam, veď nakoniec o svojej obľúbenej knihe a autorovi sa pán Sanford aj sám vyjadruje. Je jasné, že sa autor snaží písať až príliš moderne a pre široké spektrum čitateľov (hneď v prvom odseku slovo koule a orgazmus, v súčastnosti tak moderná homosexualita, hlavný hrdina musí byť zákonite černoch a kapitánka afgánka s modrými očami (neštudoval Sanford náhodou antropológiu?!!!) a k tomu aj dosť tej krvi a vnútorností), text samotný sa ale vôbec ľahko nevstrebáva, tým pádom nie je určený pre hocakého príležitostného „balíka“ čo obvykle dáva Star Trek či Buffy. Ďalší protiklad – niekoľkokrát omieľaná dojímavá milostná scéna a naproti tomu až prílišná brutalita. Lety do iných dimenzií, zničené svety a naproti tomu klasickí duchovia a k tomu kvázi boj boha s diablom. Takže už chcem rozjímanie o poviedke ukončiť s tým, že je to nesúrodý mix všetkého možného čo si autor vycucal z prsta, ale potom ma napadne myšlienka, že je to vlastne celé metafora o tom, že prílišný pokrok nás môže veľmi rýchlo položiť a mali by sme mu občas vystavať bariéru poučenia z omylov minulosti. Ak je to tak, potom bravo a teším sa, čo DJ Jason namixuje nabudúce. (Ak nie, tak poprosím Martina Šusta alebo niekoho iného z tých 1 a pol človeka čo číta moje bláboly aby ma vyviedol z omylu.)
    Karteziánske divadlo má zaujímavé univerzum, z ktorého by som si určite veľmi rád prečítal aj niečo iné. Proste roboti (UI) prekonávajúci človeka (alebo naopak), to je to moje. Rozvodové papiere z automatu – OK! Koniec – skvelý. Meno prekladateľa si nepamätám, ale ten odľahčený poloslangový preklad (urobiť niečo humpolácky) sa výborne čítal. Len to jadro príbehu, Karteziánske divadlo, bola pre mňa jedna nezaujímavá nuda. Nejaký študovaný filozof to možno chápal a ocenil, mne to nič nehovorilo. Hlbšia pointa mi unikla. Prispievatelia časopisu Analog asi nebudú to pravé pre mňa… 🙁
    Báječný budoucí svět opäť skvelá sci-fi satira, ale oproti minulému Vítejte milí mimozemšťané o niečo slabšie. Zato pražáci/antipražáci si asi pochvaľovali.
    Bloudění ve žluté mi dosť pripomenulo reálie z mojej obľúbenej hru Gothic 2, hlavne mesta Khorinis v ňom. Úvod ma upútal, celý čas som sa tešil na tú výpravu do bludiska, že čo tam nájdu a uvidia. No ale nakoniec tam z fantasy ostali len bludičky, 1 kryštál a 1 magický amulet a okrem toho len hnusné a nezaujímavé intrigy, všetko trikrát poprekrúcané, kým som sa dozvedel kto-čo-s kým-proti komu-za koľko… Bŕŕŕ!!! A ten koniec bola s prepáčením naivná pi*ovina.
    Keďže akurát jedna z kníh, čo som medzi XB-1 čítal, bol Vyděděnec a jiné povídky od HPL, hneď som vedel, ktorá bije. Takže na Cestu do středu nicoty som najprv nadával, že autor totálne vykradol Lovecrafta a nehanbí sa to vydávať za svoju poviedku. V podstate je to ale skôr pocta. Autor umne využíva Lovecraftovský jazyk (basreliéf, kyklopské stavby, monolyty, Necronomicon, šialený arab…), ale dá sa to hneď rozoznať. A nakoniec, ten príbeh je celkom zaujímavý, mohol byť aj dlhší.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.