Ocenění

Obsah XB-1 4/2016

Autor | Obsahy čísel | Středa 23 března 2016 8.00

4_2016 1a.cdr

Obsah XB-1 4/2016

Zahraniční SF

Mercurio D. Rivera: Vykoupení pod modrobílým sluncem

(Atonement, Under the Blue-White Sun, 2014, překlad Jiří Engliš)

Matthew Kressel: Zahrada za nekonečnými nebesy

(The Garden Beyond Her Infinite Skies, 2015, překlad Karel Makovský)

Jason Sanford: Otupitelův mír

(Duller’s Peace, 2015, překlad Ľudovít Plata)

Will McIntosh: Tanec se smrtí v zemi lazarů

(Dancing with Death in the Land of Nod, 2014, překlad Jitka Cardová)

Domácí SF

Stanislav Ertl ml.: Ikonostas

Dalibor Vácha: Cesta na jih

Pavel Urban: Ženich zpod kopce

Pavel Houser: Kouzla vlakomága

Publicistika

Ivan Adamovič: Horování nad hororem

Jason Sanford: Všechno, co opravdu potřebuju znát…

Antonín  Tesař: Hvězdná brána k úspěchu

Fantastická věda

Počítač porazil mistra Evropy v go;

Elektronický náramek pohlídá naše zdraví;

Pozemská houba by přežila na Marsu

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Humr; Líza, liščí víla; Deadpool;

Skautův průvodce zombie apokalypsou; Asura; Klapka!

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Miroslava Erika Veselá: Strůjce snů;

Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky; František Niedl: Slunce na útěku;

Star Trek kusy; Svatopluk Doseděl: Truhla ze Zálivu smrti;

Jesse Bullington: Prznitelé hrobů; Jacob Grey: Feralové – Pod křídly vran;

Miroslava Varáčková: Adaptace; David Strnad: Na cestě po Galaxii

Martin Jiroušek: Černý bod; Deadpool: Drákulova výzva; Nové knihy

Autor obálky: Martin Zhouf

3 149 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentářů 40 »

  1. Comment od standa.e — 19.4.2016 @ 14.59

    Ta scéna měla být jednou z kulek vypálených směrem zažitých klišé (šel jsem vyloženě po rekvizitách jako „romantická linka“, „trauma z minulosti“, „disfunkční rodina“, „zlí jedni a hodní druzí“). A měla jasně vyjádřit Sandřin postoj k sexu, popsat Sandru o další kousek. Spíš je problém s koncepcí toho konce, že mi vlastně nijak negraduje. On vlastně nemá jak, protože logicky tam následuje pasáž „výzkumu“. A hrát to na scény zásahu bezpečnostních sil (když zajali Andreje) a nechat Sandru unikat nějak na poslední chvíli startem z Bajkonuru… mi prostě přišlo až příliš laciné.

  2. Comment od Slavo — 20.4.2016 @ 13.04

    Správna úvaha, pchať tam nasilu akčné prvky by poslalo poviedku o level nižšie.

  3. Comment od hseiner — 24.4.2016 @ 15.33

    Překladatelské okénko k povídce Matthew Kressela: Omlouvám se za žbrblání, jota místo jóta případně nejlépe ióta bych ještě zamlčel, muony místo mionů taky, ale „kvarkogluonová plazma“ namísto kvark-gluonového plazmatu (ta plazma a to plazma jsou skutečně dvě úplně jiné věci) už prostě zmínit musím. Vím, že je to nepodstatné, ale prostě mi to to čtení trochu kazí.

  4. Comment od Cloudy — 29.4.2016 @ 12.18

    U mě to tentokrát na celé čáře vyhrál Sanford (k domácím povídkám jsem se ještě nedostal). Otupitelův mír jsem četl s mírným zděšením, což se mi nestalo už … no pěkně dlouho. Ještě jsem neviděl, že by někdo v možnostech sledování sáhnul k takovýmhle prostředkům, i loni vydaná Sinisalová (Svět knihy 2016 – nezapomeňte!!!) pořád používá kamery a mikrofony (Městečko Pines taktéž). Pokud už někdo na podobný systém sledování někde narazil, rád se nechám poučit.

    Will McIntosh si střihnul netradiční variaci na okoukané zombie téma. U mě dobrý, trochu jsem se bál, že ke konci uhne, ale vydržel to. Kressel si do své povídky určitě schoval spoustu vychytávek, já jsem ale všechny ty tachyony a do sebe zapouzdřené rozměry musel oholit na dřeň a zůstala mi v podstatě taková klasika. Jsem si ovšem plně vědom toho, že zde je forma důležitější než obsah (odkaz na Beverly Hills mě kapku rozhodil). Rivera předvedl slušný standard, ale vytratí se mi z hlavy asi jako první, ten proces už pomalu začal.

  5. Comment od Jiří Kelbl — 29.4.2016 @ 12.59

    Teda přiznám se, že tak docela nechápu, co všichni na tom Sanfordovi mají (myslím celkově, nejen tuhle povídku). On tedy jistě není žádná slabota, na druhou stranu ale ani žádný zázrak. Spíš takový šedý průměr, řekl bych, přesto se objevuje v xb-1 často (což vzhledem ke spolupráci s čsopisem naprosto chápu) a je v reakcích často opěvován (což už teda chápu o dost míň). Tady jsem holt asi mimo. O dost raději mám jeho pravidelné úvahy o žánru, ty jsou fajn.

  6. Comment od Cloudy — 29.4.2016 @ 13.47

    Sanford má hlavně nápady, které dokáže netradičně kombinovat. Já u něj vnímám snahu hledat nové cesty v žánru, který už zdánlivě všechno objevil. Někdy se to nevydaří a na ten průměr to skutečně je. Zrovna u téhle povídky jsem si říkal, jak by to asi napsal Abraham (neznát jméno autora, tak bych Otupitelův mír tipnul ze začátku na něj), ale ten by tam narval tři paralely a podepřel motivem, který bych asi nepochopil. Ale Abraham to nenapsal, Sanford to postavil dost přímočaře, ale ten nápad je pro mě prostě neokoukaný.

  7. Comment od Slavo — 30.4.2016 @ 22.58

    Mne sa Sanford tiež páči, dobré nápady sa cenia a proti spracovaniu nemám väčšinou žiadne výhrady. Podľa mňa má vzácne vyrovnanú kvalitu poviedok

  8. Comment od Jiří Kelbl — 29.4.2016 @ 15.01

    Právě – začátek Otupitelova míru mi přišel hodně slibný, pak už to spíš vyšumělo, což pokud si dobře vzpomínám, je pro mé zážitky se Sanfordem celkem typické. Takže to vlastně podporuje i tvůj názor, jen jsem asi holt spíš na toho Abrahama 🙂

  9. Comment od hseiner — 29.4.2016 @ 18.59

    Já taky ze Sanfordových světů občas odcházím ne úplně přesvědčen. Skoro vždycky začíná příběh z perspektivy jakoby malého řadového člověka, z něj se však v průběhu povídky (často až příliš hladce) vyklube klíčová postava nějakých celosvětových změn – a v tu chvíli opravdu cítívám spíš zklamání… Navíc sledovat očima jedenáctileté holky smrt jejích rodičů může být působivé, ale zároveň to může čtenáři přijít i bezradné tlačení na pilu, pokud autora nenapadne komplikovanější a zajímavější lidský příběh.

  10. Comment od arwenu — 30.4.2016 @ 15.12

    Teda tentokrát nás napínáte! Bude květnové číslo?

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.