Fantastické seriály prostě frčí, a proto není divu, že jich na nás, nebohé diváky, zvláště americké televizní stanice chrlí, čím dál tím víc. Některé nás sice nabudí pilotem, ovšem jejich kvalita postupně klesá kamsi hluboko pod průměr. Jiné jsou skvělé, ale zase nevydělají tolik, aby se do nich vyplatilo dál investovat, a natáčení je zastaveno. Jsou tu i takové, které si sledovanost drží klidně i po několik dlouhých let (byť už se pomalu stává pravidlem, že se podobnému úspěchu těší jen ty, které mají v názvu alespoň jedno Star), popřípadě jsou přímo koncipovány, aby se jejich děj vešel třeba jen do dvou řad a pak adié. Tvůrci Terra Novy do toho jdou po hlavě, a přestože nečerpají inspiraci zrovna v nevytěžených vodách science fiction, mohli by dokázat zaujmout.

Vedle smyslných Elohím, které nám zprostředkoval „kontaktér“ Raël, působí tito Vesmírní lidé velice nevýrazně. Dalo by se říci až nemastně neslaně. Je jich ale opravdu hodně. Jsou přirozeně krásní. Vlastně tak přirozeně až neskutečně. Nenosí šperky, vypadají mladě, jsou mírní, moudří, hodní. Nekouří, nepijí, ale co se týče nábytku, mají vysoké nároky. Staví na planetách Sluneční soustavy obrovské lodě a mají se rádi. Shodují se, že jediná dobyvačná a nepřátelská civilizace ve Vesmíru je ta lidská. Ovšem tyto ušlechtilé bytosti jsou tak moc ušlechtilé, že by se raději zabily, než by někomu ublížily. A to i v případě, že by se jednalo o nejposlednějšího mizeru na Zemi. Otázkou tedy zůstává, zda jsou obyvatelé okolních planet skutečně tak životaschopní, za jaké se považují.

Herní pecka Dead Space nedávno nabídla natěšeným hráčům svůj druhý díl a ani tentokrát vesmírný horor plný temné atmosféry a brutální akce nikoho nezklamal. Samotná hra začala ve svém prvním dílu v roce 2508 na těžařské lodi USG Ishimura, ovšem v chystaném románu B. K. Evensona: Dead Space - Mučedník se dle anotace podíváme na události, které hře předcházejí. Příchází tak šance odlepit oči od monitoru a chvilku se místo vizuálních orgií spolehnout na vlastní fantazii, která žádné grafické triky nepotřebuje a přesto může být stejně barvitá i děsivá. Výhod je celá řada, nebudete potřebovat žádný nadupaný procesor ani ultradrahou grafickou kartu, všechnu práci zastane řadový lidský hardware, ovšem jak výkonná je ta vaše lidská mašina si musí zkusit každý sám...

Alan Moore to je komiksový scenárista par excellence, však má na svém kontě takové pecky jako Liga výjimečných, Watchmen - Strážci nebo Z pekla. U nás ho tradičně překládá Viktor Janiš a bude tomu tak i u chystaného booku Superman: Co se stalo s Mužem zítřka (pak Viktorovi nadávejte do intelektuálů, když se podepíše i pod symbol komerce a kapitalismu...). Je škoda, že tu Superman nevychází častěji, přece jen dosud jsme se z těch obsáhlejších věcí dočkali dvojdílného Supermana: Pro zítřek. Ovšem to by se do budoucna mělo změnit. V příštím roce se podle nedávno uveřejněného edičního plánu BB Artu dočkáme knih Superman: Red Son (březen), Superman: Secret Origin (srpen) a Superman: Last Son (prosinec). Otázkou zůstává, jak se posléze BB Art vypořádá s převratnými událostmi, které čekají současný DC vesmír...

Skalní fanoušci žánru science fiction ho patrně znají díky románům Náhradníci a Jeden z nás, i když si jich bohužel díky nevhodné vydavatelské strategii všiml jen málokdo. Smith ovšem publikuje i thrillery pod jménem Michael Marshall, tady vám jeho jméno možná připomene román Slamáci, první díl volné trilogie, jenž u nás vyšel před několika lety. Nyní se mu v rámci nové edice Fantastická epocha hodlá věnovat nakladatelství Epocha, které koncem minulého roku vydalo jeho oceněný debutový román Není cesty zpět a má s autorem velké plány. V časopise XB-1 mu nedávno vyšla krátká povídka "Co se stane, když se v noci probudíte" (číslo 3/2011), za kterou si vysloužil svou dosud poslední Cenu britské fantasy. Uvidíme, zda se mu na druhý pokus podaří na českém knižním trhu prorazit...

Po dlouhé a těžké nemoci zemřela spisovatelka, publicistka Martina Šrámková.

Martina pracovala jako novinářka v mnoha časopisech a novinách, naposledy psala pro deník.cz. Se svými povídkami se účastnila soutěží, stala se Lady fantasy a v Ikarovi 2005 získala 3. místo. Jako většina autorů začala s kratšími texty, nejdříve s klasickou fantasy, později napsala několik science fiction i ryze fantaskních příběhů. Za všechny jmenujme povídky Jiskřivé víno, bílý sníh (2004), Dluhy Pana kocoura (2005), Dům hrůzy jezdí po vesnických poutích (2005), Svět podle Rosenfeldera (2006) či Jiný živočišný druh (2009). V roce 2008 publikovala svou první knihu Mark Stone - Krvavé arény. Další její knihou byla Doba krkavců – 2009.

Richard Podaný prásknul do koní, či v jeho případě spíše do klávesnice, a v poměrně krátkém čase tak v nakladatelství Straky na vrbě vychází jeho  další překlad románu Rogera Zelaznyho (ono taky když dostanete Richardův překlad, redakce vám moc času nezabere, takže není co dlouho řešit). Román Zemřít v Italbaru je volným pokračováním Ostrova mrtvých a sběratelům Zelaznyho díla tak přibyl další zářez na knihovně (rozrůstá se to tedy hezky utěšeně). Pokud Pán Bronec dá, pak se letos dočkáme i nového překladu slavného Pána světla a snad se i Honza Kantůrek brzy vrátí k Amberu. Omlouvám se všem, co neujíždějí na Zelaznyho tvorbě, místy by pro ně tento text mohl být nesrozumitelný, o důvod víc se připojit ke čtenářům nesmrtelného barda. Ani se nenadějete a pochopíte...

Elohím a prorok Raël - Tito šarmantní mimozemšťané hovořící francouzsky soustřeďují svou pozornost na naši planetu opravdu poctivě a v intergalaktickém baru sledují každou pozemšťanku, která se kolem ochomýtne. Nějaký čas se dokonce pokouší postavit na naší planetě své velvyslanectví, aby mohli v klidu a míru přistát a změnit naše neblahé poměry, ale prozatím neúspěšně. Lidé jsou ve skutečnosti výtvorem jejich genetického výzkumu. V dobách starověku pobývali na Zemi a dokonce se stýkali s lidskými ženami. Tak vznikla rasa lidí s vyšší inteligencí. Jedním z takto počatých dětí byl i Ježíš a dokonce i všichni Židé. Později planetu opustili a udržovali kontakt pouze skrz občasné návštěvníky, kterým jsme naslouchali jako náboženským vůdcům.

Byla to jen otázka času. Přesvědčovací schopnosti dua Miroslav Žamboch a Jiří W. Procházka jsou pověstné a v malém rybníčku české fantastiky se jim podařilo vylovit hezkou sbírku velkých ryb - namátkou Ondřeje Neffa, Vlada Ríšu, Josefa Pecinovského či dámy Karolínu Francovou a Františku Vrbenskou (pravda, s tou je trochu problém, ale snad jde jen o otázku času). A teď si tedy agenta Johna Francise Kováře bere do rukou Vladimír Šlechta a neposílá ho nikam jinam než do svého oblíbeného Pohraničí. Vzít postavu vytvořenou v rámci konceptu "sdíleného světa" a zasadit její příběh do světa tak známého a oblíbeného všemi čtenáři je rozhodně brilantní nápad a mohlo by to do žil projektu nalít pořádnou dávku čerstvé krve. Očekávání jsou tedy vysoká a fanoušci série se jistě nemohou dočkat!

Scott Charles Stewart už jednou dokázal, že ze zajímavého námětu umí vykouzlit prvotřídní odpad, ale z nějakého záhadného důvodu se nám to snaží znovu připomenout, tentokrát prostřednictvím svého nejnovějšího režijního počinu – Kazatele (2011). Vcelku schopný herec, Paul Bettany, opět ztvárňuje hlavní roli a poměrně neschopný režisér se opět snaží ze všech sil, abychom si z jeho filmu odnesli výhradně silně negativní dojmy. Snad proto, že mu to s posledním počinem nevyšlo, rozhodl se vykrást to nejlepší ze svých nejoblíbenějších filmů, a přitom, k vlastnímu překvapení, zase šlápl vedle. Stewart má sice smysl pro oku lahodící stylizaci prostředí, vždyť je odborníkem na vizuální efekty, ale režisér je to bohužel příšerný...

Japonská manga je celosvětový fenomén a jako taková nemohla dlouho unikat pozornosti českých nakladatelů. Komiksové nakladatelství Crew hodlá v letošním roce představit českým čtenářům hned tři špičkové manga série. Tu první - Crying Freeman, příběh zabijáka, jenž pracuje pro mafii proti své vůli - jsme vám už představili. Druhá série bude spíše než čtením pro dospělé dobdrodužstvím pro dospívající chlapce (ale jistě nejen je). Naruto je sirotek vyrůstající ve vesnici nindžů, ovšem sen, že se jednoho dne stane jejich vůdcem, je proto tohoto osudem stíhaného sirotka opravdovou výzvou, která si nějaký čas pro své naplnění určitě vybere (v originále má Naruto už více než 50 souborných knižních dílů).

Starověcí astronauti: Na rozdíl od zádumčivých thetanů, starověcí astronauti jsou skupinkou, která je opravdu veselá. Nejenže navštěvují okolní stoly a inspirují i jiné mimozemšťany, také velice často opouštějí bar a tropí rošťárny po celém vesmíru. Tito mimozemšťané naši planetu již mnohokrát navštívili. Vzhledem k tomu, že pocházejí z různých koutů vesmíru a nejsou jednoho druhu, dalo by se říci, že „starověcí astronauti“ jsou spíše určitým klubem, který v průběhu historie tráví dovolené nebo výpravy na zaostalých planetách s obyvateli, kteří jsou legrační. Země pro ně byla svého času velice oblíbenou destinací. Tito cestovatelé jsou bohužel velice přelétaví, a protože je po určitém období přestalo bavit zasahovat do lidských dějin, opustili nás.

Dan Simmons si u nás vybudoval pověst autora, jehož romány snad ani nemohou nikoho zklamat, přestože má ve zvyku často střídat žánry a témata svých prací. Nakladatelství Plejáda (od Dana Simmonse už u nás vydalo romány Drood a Black Hills) hodlá v červnu tohoto roku vydat autorův nejnovější román Flashback, v němž se po delší době opět vrátil k žánru science fiction. Droga zvaná Flashback zde v těžkých časech ekonomické i politické krize přínáší těžko zkoušeným lidem tolik vytoužený odpočinek při znovuprožití radostných vzpomínek. Místo obsáhlé space opery ze vzdálené budoucnosti tak čekejme spíše realistický obraz našeho světa v roce 2036. Román vznikl na základě i u nás vydané povídky "Vzpomínka" (česky vyšla ve sbírce Láskosmrt).

Letošní rok je na světovém trhu s fantasy ve znamení tří netrpělivě očekávaných pokračování úspěšných sérií. První z nich je nedávné vydání románu Strach moudrého muže od Patricka Rothfusse, který střelhbitě dobyl první místo žebříčku bestsellerů New York Times. Co nevidět by se měl objevit také Tanec s draky G. R. R. Martina, od kterého se nemůže čekat nic menšího, než zopakování Rothfussova úspěchu. A do třetice by se na podzim měla objevit i Zlodějská republika od Scotta Lynche... Ovšem to rozhodně není vše, nakladatelství Orbit hodlá vytáhnout do boje hned se třemi knihami Michaela J. Sullivana. Nejde o nic jiného než o dříve v malonákladu publikovanou šestici knih (Orbit je vydá po dvou v jedné knize) ze série Dobrodružství Ryirya, kterou u nás začalo vydávat nakladatelství Argo.

Asimovova povídka "Nightfall" (1941, česky Soumrak) byla patrně první velmistrovou trefou přímo do černého a po dlouhá léta jeho nejuznávanější kratší prací. V roce 1966 byla organizací SFWA dokonce vyhlášena  za do té doby vůbec nejlepší science fiction povídku. Není tedy divu, že když se objevil nápad rozšířit některé z povídek Isaaca Asimova do románové podoby, padla volba hned napoprvé právě na tento důmyslný příběh z planety věčného slunečního svitu... Nebo alespoň téměř věčného: jednou za více než dva tisíce let nastává Zatmění a s ním i předpovídaný konec světa. Spojení dvou slavných autorů žánru bývá některými zatracováno, ovšem většina čtenářů pokládá  román za mistrovské dílo, však se ho také nakladatelství Laser-books rozhodlo zařadit mezi Mistrovská díla science fiction.