Místo krve jim v žilách koluje zlato. Přes svou moc, velikost, pýchu a krásu nás smrtelníky ani nevidí. Až v okamžiku svého pádu si bohové Egypta uvědomí, že i obyčejný člověk dokáže překonat svou nicotnost, pokud jej žene vpřed síla lásky. V příběhu dobra a zla, řádu a chaosu, lásky a nenávisti, se na digitálním kolbišti střetávají síly egyptské mytologie ve výpravném hollywoodském spektáklu. Nejnovější film Alexe Proyase zcela jistě nebude sbírat ocenění kritiky, nebude se promítat místo hodin dějepisu, ve sféře žánrových filmů zaujme místo mimo její střed, přesto snad zůstane v povědomí diváků jako snímek, jenž je zábavný od začátku do konce a díky své jednoduchosti a přímočarosti je přístupný úplně každému včetně natěšených dětských diváků…

Jak to bylo na začátku? Bůh Usirus vládl úrodným oblastem v okolí Nilu, přičemž nadešel čas, aby své království předal do rukou syna Hora. Během korunovace se nečekaně objeví Usirův bratr Set, vládce pouště, a po vřelém přivítání bez dlouhého otálení Usira zavraždí, Hora oslepí a sám se chopí moci nad Egyptem. Země se ponoří do temných časů, kdy si Set podrobuje jedno území za druhým, vzpurné bohy trhá na kusy a většinu národa zotročí. I smrt už pro lidi přestane být spásou, protože cena věčného života se začne měřit množstvím nahromaděného zlata. Stále je však naděje na záchranu. Zlodějíček Bek posílený láskou ke krásné Zaye a vírou v boha Hora se jedné noci vydá do tajné skrýše ukrást pečlivě chráněné božské oko. A kola starodávného příběhu mezi životem a smrtí se začnou roztáčet…

Na první pohled diváky oslní nezvykle jasný obraz vyleštěný do naprosté dokonalosti. Dokonce i všudypřítomný písek vypadá, jako by ho někdo nasál, důkladně pročistil a pak s nejvyšší pečlivostí vrátil na původní místo. Takřka všechno s výjimkou herců je složené z jedniček a nul, a jestliže tomu tak ve skutečnosti není, film dělá všechno pro to, aby tak přesto vypadal. Samotní bohové mají pro jistotu dvě podoby, jednu lidskou a druhou digitální. Pokud si divák na vizuální zpracování zvykne, a nemělo by mu to činit vážnější potíže, dostane se mu svižného a jednoduchého příběhu s překvapivě nápaditým zpracováním. Fanoušek fantastického žánru musí být nadšený odvahou, s jakou se tvůrci pustili do vystavění reálií starověkého Egypta. A tím nemyslím pouze zpracování Sfingy nebo nebeského člunu boha Re, ale rovnou celého vesmíru, jehož pojetí dokáže napoprvé vyrazit dech. Díky hravosti a rozmanitosti prostředí není problém ani delší stopáž činící něco přes dvě hodiny. Asi bych to tu neměl moc rozmazávat, ale jedním z důvodů, proč se na tenhle film tak dobře dívá, je také obsazení. Řekněme, že si obě pohlaví přijdou na své, a dodejme, že bohové byli opravdu štědří.

Žádný herec nepůsobí vyloženě otravně, což je zejména v případě Beka malý zázrak. Gerald Butler je sebevědomý a hrozivý od samého začátku, zatímco Nikolaj Coster-Waldau propůjčuje své postavě správnou dávku povýšenosti a nejistoty. Nemalou pozornost na sebe strhne i božský Geoffrey Rush. Pro vylepšení čiré popcornové jízdy na diváka často útočí objekty vytažené do popředí, které musí ve 3D vypadat buď velmi efektně, nebo nadmíru otravně. Bohové Egypta nezapřou produkční zázemí studia Warner Bros, které nejspíš chtělo jen další Souboj titánů. I díky tomu se určitě nejedná o nejlepší film z Proyasovy filmografie, ale na druhou stranu se těžko hledá něco, za co ho vzhledem k nepokrytě nenáročnému pojetí opravdu kritizovat. Filmy Alexe Proyase byly spjaty s výraznou vizuální stránkou od samého začátku. Od temné Vrány až ke katastrofickému Proroctví je zřejmá výjimečnost a pestrost jeho tvorby. A až jednoho dne poběží v televizi na jednom programu Počátek a na druhém Bohové Egypta, budu vnitřně cítit potřebu kvalitní intelektuální zábavy zasazené v sofistikovaném fikčním světě obsazeném oscarovými herci, ale stejně přepnu na béčkový výplach, kde je stejně snadné vydloubnout oko jako vyrvat mozek, přestože film u diváků letos propadl…

USA, 2016, 127 min