Richard Corben patří k předním postavám amerického komiksu s nezaměnitelnou kresbou, jejíž neobvyklý styl si osvojil zřejmě jen díky svým undergroundovým začátkům. U nás se poprvé objevil na stránkách časopisu Crew2 v několika kratších pracích a později si ho čeští čtenáři mohli povšimnout také v sériích Hellblazer, Punisher, Vetřelci a samozřejmě rovněž v pekelném Hellboyovi, pro něhož nakreslil hned několik nepřehlédnutelných kratších i delších příběhů v čele s mimořádně vydařeným Paskřivcem. Výrazněji nám jeho kresbu představilo nakladatelství Comics Centrum v knize Ragemoor, na níž spolupracoval se scenáristou Janem Strnadem. Původně měl Ragemoor nést silnější stopy inspirace Edgarem Allanem Poem a přestože tomu ve výsledku tak docela není, v Corbenovi jasně zažehl touhu vrátit se ke svému oblíbenému autorovi v nové sérii komiksových adaptací…

Corben svou lásku k dílu literárního klasika opakovaně vyjadřuje už od samých počátků své bohaté komiksové kariéry. V sedmdesátých letech publikoval několik adaptací na stránkách magazínu Creepy, v roce 1984 zadaptoval slovutný Zánik domu Usherů a v roce 2006 se v marvelovském Haunt of Horror věnoval nejen Poeovi, ale nádavkem také H.P. Lovecraftovi. A konečně v roce 2012 se k Poeovým příběhům vrátil, aby tentokrát v nakladatelství Dark Horse postupně zadaptoval hned patnáct povídek a básní, přičemž jejich souborným vydáním je právě chystaný sborník Duchové mrtvých, jejž by mělo nakladatelství Comics Centrum vydat začátkem září.

Knihu v překladu oblíbeného Jana Kantůrka uvozuje odborná předmluva M. Thomase Ingeho, místopředsedy společnosti kurátorů Muzea E.A. Poea v Richmondu, které se zpočátku radím spíše vyhnout, protože obsahuje pár spoilerů i v případě, že vám mistrovo dílo není zcela neznámé. Následuje báseň Duchové mrtvých a po ní už první z Corbenových adaptací, zpočátku krátkých, osmistránkových komiksů opatřených děsuplnou pointou. Vzhledem k tomu, že nejde pouze o adaptace povídek, z nichž některé se navíc předlohy nedrží zcela věrně, ale i básní, kdy se Corben ve svém příběhu odhodlává fabulovat mnohem důrazněji, čeká v knize hned několik překvapení i na znalce Poeova díla.

Jak lze očekávat, každý zlovolný skutek bude po zásluze úděsným způsobem potrestán, a že jich není málo, vždyť lidská společnost je tu vykreslena jako semeniště smrtelných hříchů. Při tak vysokém počtu adaptací je nasnadě, že se vám ne všechny krátké příběhy zcela trefí do vkusu, jistotou však zůstává takřka hmatatelná atmosféra vyvěrající z ponuré literární předlohy a samozřejmě i Corbenova osobitá, precizní, patřičně groteskní a působivě barvitá kresba. Osobně bych z počátečních kratších komiksů vyzdvihl Město v moři a Stín, avšak zhruba ve třetině knihy na vás čeká nejdelší, bezmála padesátistránkový znovu zadaptovaný Zánik domu Usherů, jenž už samotným rozsahem nevyhnutelně patří k vrcholům sborníku.

Druhou část knihy tvoří povětšinou delší, téměř dvacetistránkové práce vycházející ze známých povídek jako Vraždy v ulici Morgue, Maska rudé smrti či Sud vína amontilladského a chybět nepochybně nesmí ani adaptace básně Havran. Celek tvoří skutečně povedený sborník Poeových adaptací, jimž přijde na chuť nejen ctitel nesmrtelného literárního klasika, ale i fanoušek Richarda Corbena či pochmurných historek obecně. Z česky dosud vydaných komiksových děl mají k Duchům mrtvých jistě ne náhodou blízko hellboyovské sbírky, přestože zde schází atraktivní postava rázného zplozence pekel s bouchačkou v ruce a doutníkem v koutku úst. Ovšem ani Corbenovy příběhy nepostrádají společnou postavu v podobě ošklivé čarodějnice Mag, která s ironickým nadhledem glosuje jednotlivé hrůzné události.

Ve zpětném pohledu jsou snad přece jen zajímavější adaptace básní, v nichž si Corben přirozeně počíná volněji a pracuje spíše s atmosférou a emocemi, ovšem nelze říct, že by adaptace známých povídek ve srovnání s nimi nějak ztrácely na kvalitě, jen v nich jde o mnohým známý, předem daný děj, který je opětovně zpracován s důrazem na vizuální stránku. Bylo by nesmírně atraktivní, kdyby i český čtenář dostal v budoucnu šanci porovnat moderní Corbenovy adaptace s jeho dřívějšími díly. Některé z povídek a básní totiž Corben nezpracoval v komiksové podobě poprvé, což jen zdůrazňuje jeho jasně patrné vnitřní umělecké souznění s Poeovou předlohou. To už se však dostáváme do roviny přání, ve kterých bych na závěr mohl pokračovat v touze po českém vydání autorových slavných děl (Bloodstar a Den), v nichž kdysi čerpal inspiraci z mečem a magií prodchnuté fantasy Roberta E. Howarda, což by mohlo být Comics Centru rovněž blízké…

Richard Corben: Duchové mrtvých

vázaná, překlad Jan Kantůrek, obálka Richard Corben, 224 stran