Čeká nás už šestá Literární rektoskopie, v níž se opět ponoříme do lehce zaprášených archivů domácí fantastické tvorby. Dnes nás černočernou Tmou provede skutečná ikona české vědeckofantastické literatury – Ondřej Neff. A věřte, že to bude procházka plná násilí a nevýslovných krutosti. Sekundantem mu bude stále ještě mladý a snad stále ještě i nadějný Míla Linc se svou tlejícím listím páchnoucí historickou fantasy Stín černého hvozdu. Překvapí vás, čeho je držitelem a s čím vším pomáhá mnohdy ještě naivním mladým psavcům. Třetím nedobrovolným pacientem dnešní Literární rektoskopie nebude nikdo menší než Jaroslav Mostecký, jenž by vám rád převyprávěl celý Vlčí věk, nejlépe v aktuální, lehce upravené podobě, a osvětlil, jak důležitou lekci z vikinského jazyka udělil fantastickému světu…

Tři odstíny tmy a žádná šeď

Pokud bych se na pár řádcích pokusil vystihnout veškerý přínos Ondřeje Neffa pro českou fantastiku, bylo by to jako pokoušet se přimět Františku Vrbenskou, aby do měsíce odevzdala do časopisu XB-1 novou povídku. Přesto se pokusím alespoň něco zmínit. Tento renesanční člověk, na něhož můžete na internetu narazit i pod přezdívkou Aston, se kromě své beletrie zapsal do našich srdcí i jako publicista, fotograf a autor několika komiksových scénářů. Je milovníkem nestárnoucí tvorby Julese Vernea, a tak se není co divit, že pro omladinu převyprávěl řadu jeho klasických děl a k tomu připojil trilogii Tajemství pěti světadílů, v níž čtenáře obohatil o nová dobrodružství Verneových postav. Ostatně termín Verneffky už u nás zdomácněl. Domácímu čtenářstvu ovšem největší radost udělal ikonickými science fiction díly jako Jádro pudla anebo všemi velebená Tma.

Poslední zmiňovaný román je drsná antiutopie plná násilí, bezpráví a vražd ve světě, který zasáhne elektrická smrt (jev, kdy vše na elektriku zdechne). Čím více se ti největší bezpáteřníci dostávají na vrchol potravinového řetězce, tím příšernější místo se z Čech stává. Přibývají novodobé hony na čarodějnice. Konají se popravy nejprve provazem, ale v rámci hesla Zpátky na stromy se nabodává i na kůl (k tomu vám může říci více Václav Klaus, který to v knize okusil na vlastní papírovou kůži). Bavit se o Tmě je ale stejně složité, jako udělat tracheotomii s kružítkem a zahradní hadicí. Existuje totiž několik různých verzí, takže se připravte na hádky v hospodě, jak ta zpropadená knížka vlastně skončila.

První verze, která byla spíše novelou, se zajímala o krátkodobý dopad elektrické smrti na lidi žijící v Praze. Tma 2.0, kterou mnoho fanoušků mylně pokládalo za druhý díl, základní universum rozšířila o další desítky stran, věnovala se hrdinům příběhu i v dlouhodobém časovém měřítku a navštívila i jiná města. Přinesla také konec s mimozemským vysvětlením, s nímž posléze nebyl ani sám autor příliš spokojen. A tak se mistr pustil do nejnovějšího vydání, v němž se vrátil k osvědčenému názvu Tma. V publikaci se objevují autorovy fotografie z míst, v nichž se příběh odehrává, ovšem jaký autor nakonec zvolil zvonec, to už vám raději neřeknu…

Stín Gandalfova brka

Pokud máte rádi křížovky, počítejte s tím, že v luštitelské horečce jednou narazíte na tuto záhadu: Držitel Gandalfova brka na čtyři? Ne, nejde o Froda, vy zvrhlíci – ten je přece na pět! Odpovědí je jméno zádumčivého pražského knihovníka, jenž zahořel láskou pro fantastiku a mok zlatavé barvy, s nímž se často a rád nechává fotit. Ano, jde o Mílu Lince, držitele zmíněného obskurního ocenění. Díky této personě české fantastiky se snáze otevírají dveře spisovatelským ptáčatům, protože jim Linc dává hodiny létání a tvůrčího psaní. Vlastníkům mnoha sborníků Drakobijci nemůže být jeho jméno neznámé, protože se v nich ukrývá povětšinou jako soutěžící a později jako hostující povídkář. Kromě povídek ovšem napsal rovněž několik příruček pro začínající autory nebo třeba gamblery her na hrdiny.

Příběh Lincovy knihy Stín černého hvozdu, v níž se historie mísí s fantasy stejně lehce jako whisky s ledem, začíná natolik drsně, že by na autora byli pyšní i obyvatelé Bruntálu. Už v první kapitole přinese řeka Bělava mrtvé tělo, ovšem to, co by se mohlo zdát jen obyčejnou a ojedinělou vražednou loupeží, rychle přeroste v masakr, jenž se odehrál na svatbě na Kozím hrádku (Táboráci nechť zpozorní). Kromě kopce mrtvol nalezne hrdina příběhu Richard v místě jatek kejklíře Žibřida, jenž v opileckém spánku nevědomky utekl hrobníkovi zpod sekery. A také jasné stopy, že jeho sestra Neša, která tou dobou měla být prověřena na manželském loži, byla unesena. Lincova kniha se nejprve tváří jako historická detektivka, později jako dobrodružný příběh o pomstě a nakonec i coby výše zmíněná fantasy, i když je román těmito prvky spíše decentně ovoněn. Dočkáte se odvážných činů, bitev, intrik. Prostě všeho, o čem chcete číst…

F. L. (čí) Věk

Cestovní kancelář Jaroslava Mosteckého Killing Travel nás zavede mezi drsné Vikingy, ale ještě před cestou na daleký sever si o tomto českém autorovi něco málo povíme. Kromě toho, že jde o skvělého vypravěče, se Mostecký umí pohybovat mezi žánry. Nebrání se hororu ani science fiction, ale neodmyslitelně se čtenářstvu vryl do paměti svou fantasy tvorbou. Nelze se tedy divit ani tomu, že je mimo jiné také jedním z mnoha tuzemáků, kteří přispěli do obsáhlého životopisu testosteronového bijce Conana. Ovšem rychle zpátky k Vikingům. Pokud máte tyhle historicky známé rváče rádi, neměli byste si nechat ujít trilogii Vlčí věk. Už první díl s romanticko-melancholickým názvem Jdi a přines hlavu krále vyvolává ve čtenáři pocit, že nastoupil na horskou dráhu plnou krvavé akce. Morduje se v kostelech, v lesích, na moři, prostě snad všude, kde se v dané době mordovat dalo.

Hlavními protagonisty jsou Leif, jemuž se posměšně přezdívá Kozlovrah, a jeho přítel a ochránce Helgi Troll. Právě Helgi je ovšem hlavní tahoun série, protože je (převážně v začátcích) rozhodně sympatičtější než princátko Leif, na němž se podepisuje tíha jeho osudu a hloupost mládí. Vše začíná, když krále dánských Vikingů a Leifova otce vyzve na souboj mocichtivý Godfred. Když je vládce při hólmganze zabit, je Leif s několika věrnými vyobcován od rodinného krbu. Samozvanec Godfred, který ještě před vyhnáním mladíka při výzvě zpráská jak prašivého psa, Leifovi s výsměchem nabídne, že se může vrátit a usilovat o trůn, pokud přinese hlavu některého z králů jako volňáska. Jak už správně tušíte, hlavy králů jsou obvykle dobře střeženy na krcích jejich majitelů, a tak na sebe dobrodružné výpravy nenechají dlouho čekat.

Související odkazy:

Sivokova literární rektoskopie (01)

Sivokova literární rektoskopie (02)

Sivokova literární rektoskopie (03)

Sivokova literární rektoskopie (04)

Sivokova literární rektoskopie (05)

♦