Modrák z Mýtů na návštěvě Domoviny (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Sobota 1 listopadu 2014 9.30

Psát o Mýtech u příležitosti vydání šesté knihy je nevděčná úloha. Ti, co se s touto neobyčejnou komiksovou sérií už setkali, pravděpodobně na nějaké tlachání v takto pokročilé fázi nečekají a mají knihu už dávno doma a přečtenou. A těm, co o Mýtech dosud přemýšlejí či o nich snad kupodivu neslyšeli, není radno kazit zážitek vyzrazením důležitých skutečností, které právě tento svazek snad více než kterýkoli předchozí přináší. Buď jak buď, je skvělé, že se sérii na českém trhu daří natolik, aby Crew neváhala v jejich dalším vydávání i na příští rok, kdy se opět dočkáme dvou svazků. Aby to tak ale zůstalo, je důležité o cyklu i nadále mluvit a vzhledem k jeho kvalitě a zábavnosti ho i nadále chválit a lákat nové čtenáře…

Zatímco první dva svazky nás pod názvem Legendy v exilu a Farma zvířat seznámily s celkovou koncepcí předkládající existenci pohádkových bytostí uprchlých ze své domoviny do naší šedivé reality, v následujících knihách už Bill Willingham přitvrdil. Nejprve nechal vnitřní politické problémy Mýtova eskalovat (Láska jako z pohádky), aby posléze ještě nijak stabilní pohádkovou společnost vystavil nekompromisnímu útoku ze strany záhadného nepřítele (Pochod dřevěných vojáčků). Pokud byste si dle pohádkového charakteru série snad pomysleli, že jde o lehké a krví nijak neprosakující dobrodružství, pak se nemůžete víc mýlit. Dočkali jsme se nejen politických intrik, ale i otevřeného boje plného obětí, osobních a tragicky končících soubojů i nemilosrdného odstranění nepřátel. Následující Trpká období tak po krvavé lázni a přesně dle svého názvu nabízejí vyrovnání se se změnami a ztrátami. Nevyhnutelně tak přinesla i jisté zklidnění, po němž musí logicky následovat další akční sekvence, čímž se po krátkém a pro znalce jistě nudném shrnutí dostáváme k aktuálně vydané Domovině…

Na začátku se nám dostane krátkého hollywoodského dobrodružství (v originále zabírá pouhé dva sešity) čiperného Jacka (toho s kouzelnými fazolemi). Aby si zajistil věčnou slávu a místo v lidských srdcích, neváhá se v rámci mytické společnosti dopustit těžko odpustitelných zločinů, což ve výsledku vede ke vzniku komiksového spin-offu Jack the Fables, kde se náš povedený hrdina osamostatnil a zažívá potrhlá dobrodružství nezávisle na hlavní mytické řadě. Krátký příběh je sice jako obvykle docela zábavný, ale samotný cyklus nijak výrazněji neovlivní, svou jednoduchostí zase tolik nezaujme a tomu odpovídající kresba také vyloženě nenadchne. Přesto však láká ke koupi Jackových příhod, i když ty si budete muset zřejmě pořídit v anglickém jazyce – český nakladatel o jejich vydání prozatím nepřemýšlí. Po lehčím rozjezdu se už v pro oko lahodnější kresbě Marka Buckinghama dočkáme tučnějšího dobrodružství Modráka (u nás mimo Mýtů nijak známé postavy z dětské říkanky), jenž se z obyčejné kancelářské krysy překvapivě vybarvil do role neohroženého hrdiny s temnou a pěkně krvavou minulostí. Jeho průnik hlouběji a hlouběji do nitra záhadným nepřítelem ovládnuté Domoviny je sice docela přímočarý, přesto či snad právě proto vysoce zábavný. Představuje nám rovněž nejen odhalenou tvář nepřítele, ale i další postavy na druhé straně a otevírá tak mnoho dalších možností do budoucna včetně otevření exotických a orientálních mytologií. A na krátko si odskočíme i do Mýtova…

Bill Willingham ve svém světě čerpá z takřka neomezených možností. Ukazuje známé postavy v novém světle a přitom se snaží zachovat jejich pohádkovou povahu, jen ji obohacuje o lidské prvky a tím i přirozeným způsobem prohlubuje a mnohdy ukazuje i jejich temnou stránku. Důraz pak klade i na vzájemnou interakci postav a před čtenářem odkrývá jejich realisticky vykreslené osudy. Jde o osobité charaktery s vlastními cíli a touhami, je tedy přirozené, že se i v Mýtově setkáváme s vnitřními spory, sledujeme vznik romantických vztahů, ale i jejich rozpad či rodící se nepřátelství. A právě v tom je pravá síla a přitažlivost cyklu. Zdánlivě jde o jednoduché příběhy, které se nijak nevymykají očekáváním, ovšem právě ona nenápadná funkčnost Willinghamova světa a jeho schopnost neustále svůj svět obohacovat, přinášet nové nápady a pohledy, je tou skrytou, avšak o to mocnější silou, která dělá z Mýtů skvělou zábavu. Jde tedy o čtení určené těm, co dokážou podobné postupy ocenit, a to pokud možno nevědomě a zcela přirozeně jako u každého dobrého příběhu, jenž je schopen vás do sebe vtáhnout a vzbudit sympatie a porozumění vůči svým postavám. Přitom se však Willingham nijak nerozpakuje sebevíc oblíbené postavy nechat na dlouhý čas odejít či se jich dokonce nadobro zbavit. Čtenář se tak skutečně musí o jejich osudy obávat, nejde o čtení ve stylu však ono se mu nic vážného nestane. A tahle životnost, bohatá fantazie a v neposlední řadě i zábavnost dělá z Mýtů jednu z nejlepších komiksových sérií na českém trhu a lze doufat, že si spolu s vydáním dalších svazků najde mnoho nových čtenářů.