Deskoherní vetřelci! Tedy skoro. Hra Nemesis totiž skutečně čerpá z filmového Vetřelce, nicméně nedisponuje potřebnou licencí, a tak vetřelčí potvory v názvu vystřídal kosmický koráb jménem Nemesis. Ovšem co se týče zpracování a herního zážitku, nezavdá si se slizkým emzákem opatřeným dvojitými čelistmi téměř v ničem. Poté, co vás počítač probudí z hibernace, zjistíte, že jeden člen posádky je mrtev a nějaké monstrum si to vzalo zkratkou skrz jeho hrudní koš. Ale co dál? Částečná amnézie z dlouhého spánku situaci rozhodně nepomáhá a navíc se vám zdá, že vaši „společníci“ na vás nějak divně pokukují. Nuže? Nabít pulsní pušky a potichu našlapovat! Ticho opuštěných kajut, uliček a šachet nemusí být tak bezpečné, jak se na první pohled zdá…

Hru pro český píseček připravilo vydavatelství MindOk a autorem hry není nikdo menší než Adam Kwapiński z Awaken Realms. Mamutí krabice skrývá množství figurek, přehršel herních žetonů, oboustrannou herní desku (řádně temnou a stísněnou) a pro bezproblémový chod celého mechanismu nezbytnou příručku pravidel. Nejprve se doporučuji zastavit u figurek. Jsou prostě monumentální a BOŽÍ! Ano, nejsou to vždy ti typičtí vetřelci, ale jasný odkaz v jejich vizuálu se nedá popřít. Šest larev se vás ve hře pokusí infikovat a ještě jako docela malý problém se může zdát trojice nymfoidů, kteří jsou evolučním mezistupněm pro osm kusů velmi nebezpečných dospělců (ve čtyřech různých provedeních). Ripleyová zpozorní, neboť to jsou přesně ti vetřelci, které známe a máme rádi (oni nás taky, tedy jen v určitém ohledu). Specialitou jsou pak dva ultimátně nabušení strážci hlídající hnízdo s ještě nabušenější ultimátní královnou. Všechny figurky jsou zpracovány do nejmenších detailů a přímo si říkají o originální dotažení akrylovými barvami.

Šest členů posádky je taktéž zastoupeno figurkami a z jejich povolání je zřejmé, že ne všichni jsou matadoři ošlehaní bojem. K dispozici jsou kapitán, pilotka, vědec (to je ten chlapík na kolečkovém křesle), průzkumnice, voják a mechanik. Každé povolání propůjčuje postavě trochu jiné a v mnoha situacích zásadní schopnosti. Oboustranný herní plán, na němž převažuje černá a studená kovově šedá barva, je příjemně detailní. Všudypřítomná temnota skvěle podtrhuje atmosféru, na druhou stranu je v horším světle plán celkem nepřehledný. Přílišné světlo například od bodových zářivek zase celou tu pečlivě namalovanou a detaily posetou krvavou nádheru slije do ošklivého bílého odrazu. Je třeba být tedy někde na pomezí.

Hra na náhodu hraje prim. S každým pohybem do neznáma musí hráč házet na hluk, tím určí, z jaké chodby se ozývá nebezpečí. Pokud by se měl v takové chodbě ozvat šramot opakovaně, přichází namísto toho rovnou vylosovaný vetřelec. Soubojový systém umožňuje hráčům za drahocennou munici házet kostkou na zásahy, ovšem počet životů nepřátel není předem známý. S každým zásahem se odhaluje nová karta, která určuje, zda vetřelec útok přežil nebo zda utekl. Takže na začátku souboje může mít stejný vetřelec tři životy a posléze třeba šest. Už to napovídá, že Nemesis není například po vzoru Doomu nějakou akční rubačkou. Kdepak, rozhodně lepších výsledků se doberete, když budete jemně našlapovat, držet se pohromadě a hluku tak předcházet.

Kromě samotných vetřelců vás bude neustále sužovat stihomam. Každý hráč totiž dostane dva druhy úkolů a s nástupem prvního vetřelce se musí rozhodnout, který bude pro něj ten pravý. První je osobní úkol (pro pacifisty), druhý je úkol Společnosti. Už z filmu víme, že takové úkoly většinou začínají slovy POSÁDKA JE POSTRADATELNÁ. Služební úkol často klade za cíl zlikvidovat některého ze spoluhráčů, což ovšem nemůžete dělat konvenčními zbraněmi nebo nějakou formou PvP souboje. Hra to po vás chce sofistikovaněji, což je herně zajímavé, ale defacto to moc nedává smysl. Možností odstranění svých souputníků je naštěstí dost. Můžete nastavit kurz lodi do zatracení a přitom lhát skupině o tom, že jste jej nastavili správně, tedy na Zemi. Lze sabotovat lodní motory anebo systematicky poškozovat loď, dokud se systém nezhroutí. Můžete vypustit všechny únikové moduly, či do toho jít napřímo a uzavřít hráče v místnosti s vetřelcem a místnost pro jistotu ještě zapálit nebo z ní pro změnu vysát vzduch.

Co se týká pravidel, mohou se chlubit poměrně jednoduchými mechanismy známými z podobně laděných her. Můžeme vidět podobnost s již výše zmíněným Doomem, a to v podobě karet představujících akce. Oproti němu si ovšem ruku tzv. plevelíte kartami infekce (ano, kromě toho, že vám vetřelci chtějí roztahat střeva po všech chodbách na lodi, vás ještě mohou infikovat), které jsou v podstatě bezcenné, protože s nimi nezahrajete žádnou akci. Čas od času je možné infekci projet skenerem a tím odhalit, jestli se ve vašich útrobách neskrývá malý kamarád. Pokud v sobě toho nepřátelského parazita máte, nezbývá vám nic jiného, než hledat operační sál a doufat, že se vám pomocí umělé inteligence podaří netvora vyoperovat. Další podobnost je celkem pochopitelná. Adam Kwapiński má totiž za sebou už jeden majstrštyk v podobě hry Lord of Hellas a právě zde figurují téměř identické desky hráčů s přehledem základních akcí.

Hra Nemesis je pro trpělivé hráče, kteří mají rádi výzvy a herní zážitek. Ačkoli strategie hraje svou roli, náhoda ji přebíjí. Podle toho, jak se pohybujete, mohou přijít problémy s vetřelci. Nikdy nevíte, kdy se někdo z hráčů proti vám spikne a spustí autodestrukční systém lodi nebo vás zabije jinou metodou. Ona variabilita dělá z této deskovky naprosto bravurní zážitek. Sólo varianta hře citelně ubírá kouzlo paranoie a nepředvídatelnosti, v plném počtu pěti hráčů je naopak hra stále stejně zábavná jako v menších skupinách. Vysoká cena je určitě opodstatněná a mnoho hráčů bude jistě v pokušení ještě zainvestovat do rozšíření, kterých je v angličtině celkem dost. Tahle druhá uslintaná čelist padla prostě na správný krví zbrocený mozek a to je prostě fajn!

Nemesis

design hry Adam Kwapiński

výtvarno Piotr Foksowicz, Ewa Labaková, Patryk Jędraszek, aj.

pro 1 až 5 hráčů od 14 let s dobou hraní 90 až 180 minut