Tradiční con ze suterénních prostor pražské Městské knihovny vzal letos své návštěvníky na cestu časem. Tentokrát jich dorazilo na tři sta padesát, což je oproti loňským dvoum stovkám více než příjemný nárůst. Čemu za to vděčit? Neobyčejnému hostu, britské autorce série Kostičas Samanthě Shannonové, nebo pásmu nejstaršího setkání fanoušků u nás, putovnímu Parconu? Možná jen návštěvníci předchozích ročníků všude rozhlásili, že tvrdé jádro přednášejících z pole české fantastiky není radno si na letošním ročníku nechat ujít. Co se CONiáši nedá upřít je nepopiratelně ryzí přátelská atmosféra, která se celým sálem i předsálím line jako vůně čerstvě upečených buchet od babičky, a která každému návštěvníkovi navodí pocit, že je konečně doma. Jak je totiž ten náš malý český fantastický rybníček maličký, tak jsou v něm všechny rybky i ryby jako jedna velká, vřele milující rodina.

Darion: „Co bys změnil v minulosti?“

Kyša: „Nic, všechno, co šlo, už jsem změnil.“

Darion: „To je vlastně pravda. Cestuješ v čase často? Kdys naposledy cestoval časem?“

Kyša: „Hele, když jsem naposledy cestoval časem, tak ty otázky byly o dost lepší.“

Darion: (zoufale) „Už jsem tě v nějaký časový linii zabil?“

Kyša: „Hele, jednou jsi mě zkoušel zkopat a skončil jsi se zlomenou nohou. Od tý doby tě nehecuju, aby se to nestalo znovu, protože tě mám rád.“

Dění v Malém sálu opět korigoval moderátor Martin Darion Antonín. Na pódiu přivítal matadory tuzemské fantastiky, jakými jsou například Jiří W. Procházka, Leoš Kyša, Františka Vrbenská nebo Karel Sikar Doležal. Někteří přednášející byli natolik povídaví, že ani nebylo třeba pobízet je úvodními otázkami a „historky z natáčení“ se z nich sypou jedna za druhou. Jako když se Jiří W. Procházka se svým kamarádem – věčně ozbrojeným pacifistou – vydal do temných zákoutí Prahy (na Černý most), aby pro svůj detektivní román Mrtvá šelma na vlastní kůži zjistil, jak správně zní romský jazyk.

„Šli jsme ven a tam byl klasický sympatický dredař. Ještě chci říct, já jsem měl kožený vojenský boty, černý kalhoty, křivák, vypadal jsem docela mohutně. Kamarád šel ve svém digitálním, jak se říká těm posledním vojenským oblekům, který používají Američani? Ve své digitální kamufláži, samozřejmě je plešatej, totálně oblečenej ne jako skinhead, ale jako speciální soldier. A já říkám tomu klukovi: „Hele, nejsou tady nějaký cikáni?“ a on roztřeseným hlasem: „Co jim chcete?“ a kamarád sebejistě: „My si s nima chceme promluvit.“

Parconovou linii ve Velkém sálu měl pod palcem Tomáš Skoupý. Kromě úvodní besedy se Samanthou Shannonovou a její překladatelkou Lenkou Kapsovou se křtily audioknihy a oficiálně se vyhlašovaly výsledky několika soutěží, především Rokle šeré smrti, O stříbřitělesklý halmochron, nejprestižnější soutěže u nás Ceny Karla Čapka a v závěru tohoto bloku byly předány rovněž ceny českého a slovenského Fandomu. Celý večer zakončilo promítání loupežnického filmu z minulého roku Prach a broky, drsné české pohádky na dobrou noc.

Součástí každého CONiáše je pochopitelně bohatý doprovodný program v předsálí – spousta knih, ať už na výměnu kus za kus s jinými návštěvníky nebo koupi ve stáncích, kostýmy hardcore fanoušků, komiksový koutek, deskové hry a maid kavárna se sličnými služkami. Ale přísahám, že letos tam ve viktoriánské sukýnce běhal i jeden odvážný hoch. Inu ve fantastice se žádné meze přece nekladou a už teď se můžeme těšit, co zažijeme na příštím pražském Coniáši anebo na Parconu, jenž v roce 2017 proběhne v rámci Gameconu v Pardubicích.

Související články:

Ceny Karla Čapka a ČS Fandomu 2016

Samantha Shannonová na návštěvě v Praze

♦