Putování vesmírem, objevování nových planet a kontakt s mimozemskou civilizací, to vše patří mezi základní témata vědecko-fantastického žánru. Jde o stavební kameny tvořící základ žánru a objevují se tak v tvorbě snad všech uznávaných mistrů. Platí to samozřejmě i pro polského spisovatele Stanisława Lema (1921–2006), významného představitele fantastické literatury nejen pro naše severní sousedy. Seznámení pozemšťanů s odlišnostmi cizích světů je jedním z nejdůležitějších aspektů jeho dodnes uznávaného díla, ať už se jedná o povídky, mající mnohdy humoristický ráz, či o romány jako Nepřemožitelný, Solaris či Planeta Eden. Poslední jmenovaný nedávno vyšel po takřka šedesáti letech od svého prvního českého vydání v péči nakladatelství Plus…

Na vzdálené planetě poeticky pojmenované Eden ztroskotá pozemská raketa. Její posádku tvoří šest specialistů – Koordinátor, Kybernetik, Doktor, Inženýr, Fyzik a Chemik. Nejprve je čeká vyproštění z poničené lodi, zprovoznění základních funkcí hvězdného korábu a zajištění životních potřeb. Následují zprvu krátké výpravy, při nichž objeví známky civilizace v podobě automatické továrny. Jedná se o civilizaci zaniklou, či stále funkční? Nedlouho poté se jim dostane odpovědi a při další expedici se dokonce odváží navštívit město, kde však narážejí na další záhady. Místním kvůli jejich fyziologii přezdívají „dvojčáci“ a přes veškerá zdejší nebezpečí nadále prozkoumávají oblast. S každým novým odhalením v nich ale vzrůstá nechuť k zdejšímu systému…

Planeta Eden nabízí zdánlivě prostý příběh o skupince mezihvězdných trosečníků na neznámé planetě. Postavy a jejich náhled na mimozemské prostředí jsou zde tím nejdůležitějším, vše je pro ně nové a nepochopitelné, vše vnímají pouze z lidského hlediska a je pro ně velmi obtížné přijmout rozdílnost cizího světa. Z šestice hrdinů se větší pozornosti nedostává nikomu, snad jen Doktor svou zvědavostí a potřebou pomáhat mírně vybočuje. Názorové střety mezi nimi nejsou vyhrocené, v důležitých věcech se naopak shodnou. Lem nám mimozemské bytosti a jejich společnost nepředstavuje v dobrém ani ve špatném světle. Vše je jednoduše až příliš odlišné a nelze to hodnotit dle pozemských parametrů a lidských hodnot.

Některé prvky příběhu už z dnešního pohledu působí poněkud naivně. Existence vyspělých automatických robotů se například příliš neshoduje s popisem knihovny plné klasických knih. I v tom však může tkvít kouzlo klasické science fiction. Román je odrazem své doby v mnoha ohledech, stačí zmínit rozpor v náhledu na využití atomové energie, které v sobě skrývá mnohé možnosti a přitom je vnímána jako nebezpečí, což dnes nevnímáme tak palčivě. Pochvalu si zaslouží vkusná obálka a grafická úprava v tomto ohledu vždy spolehlivého Milana Malíka, vše navíc ladí k letos dříve vydaným Příběhům pilota Pirxe a stejné úpravy se zřejmě dostane i dalším Lemovým knihám. Překlad Jaroslava Simonida z roku 1959 byl revidován se snahou vyjít vstříc dnešnímu čtenáři, což může ve výsledku působit kontroverzně a pravděpodobně by knize slušel spíše překlad nový. Není sporu, že by si to tento Lemův román plně zasloužil. I po tolika letech stále prokazuje, že napínavé vesmírné dobrodružství nemusí být plné akčních scén a mezihvězdných bitev…

Stanislaw Lem: Planeta Eden

vázaná, překlad Jaroslav Simonides, obálka Milan Malík, 304 stran, 299 Kč

Související odkaz:

Návrat na Planetu Eden (ukázka)