Jsou Prachmistři příslibem fantasy žánru? (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Úterý 5 dubna 2016 11.05

Epická fantasy je tradičně rájem objemných románových sérií. Stejně jako v minulých letech jsme se i v loňském roce dočkali začátku celé řady zajímavých fantasy sérií, ať už od nám dobře známých autorů (namátkou trilogie Charkanas Stevena Eriksona či pentalogie Mince a dýka Daniela Abrahama), anebo od nadějných nováčků (trilogie Stín krkavce Anthonyho Ryana či trilogie Čarotepec Blekea Charltona). I v letošním roce si pro nás nakladatelé připravili hned několik atraktivních novinek, a pokud bychom se měli spoléhat na zahraniční ohlasy, pak mezi ty nejpozoruhodnější bezesporu patří trilogie Prachmistři Briana McClellana či románová sága Kameron Hurleyové. Obě série chystá nakladatelství Talpress a první jmenovanou už stihlo uvést románem pod příznačným názvem Příslib krve.

Brian McClellan ve svém závěrečném poděkování sám sebe pasuje do role žáka Brandona Sandersona, což se v románu odráží především na zajímavém a inovativním systému magie. V jeho fiktivním světě se magie dělí na víceméně klasickou a její mladší a dravější sestru spojenou s využitím střelného prachu. Tzv. Prachmistři získávají díky síle střelného prachu rozmanité schopnosti, ať už jde kupříkladu o neobyčejnou přesnost a průraznost při střelbě na běžně nedostupnou vzdálenost či o schopnost odpálit nálože střelného prachu pouhou myšlenkou, nemluvě o zvýšené síle a výdrži, kterou jim střelný prach poskytuje při jeho užívání v podobě ne nepodobné chemickým stimulantům. Na druhou stranu se v románu objevují magicky různě nadaní jedinci od těch, kterým jejich talent propůjčuje třeba jen pouhou schopnost obejít se beze spánku, přes prastaré jedince disponující silou srovnat se zemí celé městské bloky až po osoby božského původu, jejichž skutečnou sílu lze jen odhadovat.

Autor nás hned od prvních stran vrhne doprostřed vladařského převratu, kdy jeden z předních Prachmistrů, polní maršál Tamás, zavraždí svého krále spolu s takřka kompletní magickou kabalou a většinou vrchní šlechty. Na následujících stránkách se pak pokouší svou nově nastolenou vládu udržet navzdory domácímu odporu roajalistů a nepřátelskému útoku mocné a rozpínavé říše, před níž chce svůj lid ochránit. Pomoci mu v tom touží jeho syn, rovněž silně nadaný Prachmistr, a postarší soukromý vyšetřovatel, jenž v jeho službách pátrá po významu pradávného proroctví a možného opětovného návratu bohů… Z nástinu děje je patrné, že se čtenář nudit nebude a skutečně, až na občasné výkyvy uhání děj zběsilou rychlostí neustále kupředu a není nouze o krvavé střety, magické souboje, válečnou vřavu, vražedné útoky, politické intriky a další oblíbené fantasy kratochvíle.

Ačkoli je děj skutečně poutavý, touha oslnit množstvím motivů a nepolevujícím tempem si v rukou spisovatelského začátečníka neodvratitelně vybrala svou daň. Magický systém je bezesporu hlavním lákadlem pro zkušenější čtenáře a nutno přiznat, že autor s ním místy umí zajímavě pracovat. Místy ovšem vzbuzuje otázky, jak hluboce má systém promyšlený (ovšem ty mohou být osvětleny v dalších svazcích). Ústřední postavy jsou bohužel jednotvárné, v podstatě jde o trojici odvážných, sympatických a schopných mužů, jež sice pohání různé motivace, ve skutečnosti se však zdá, že se jednoduše vrhají vstříc nebezpečí bez úvážení možných následků. Ženské hrdinky autor zpravidla obestírá tajemstvím vzbuzujícím pochyby, zda s nimi umí dostatečně pracovat. A přestože má román úctyhodných 550 stran, na vládní převrat, následný boj proti zastáncům starých pořádků, politické intriky a vražedné atentáty, obranu země a řadu dalších motivů se to přece jen zdá být trochu málo.

Přesto bych nerad vzbuzoval dojem, že se snad máte Prachmistrům obloukem vyhnout. Přes veškeré námitky povětšinou omluvitelné nezkušeností autora mohu Příslib krve doporučit ctitelům akční epické fantasy, především pak těm, kteří začínajícímu autorovi dokážou odpustit pochybení a neprahnou po pomalejším a do poslední podrobnosti promyšleném ději, ale naopak po zábavném, nepolevujícím a zajímavými nápady překypujícím příběhu. Ostatně krvavý příslib McClellan naplnil měrou vrchovatou. Zda jde v jeho osobě i o příslib fantasy žánru ještě nelze tak zcela rozhodnout, ve své první knize ukázal, že je poměrně schopným vypravěčem sázejícím především na akci a přestože ho prozatím nemohu řadit do první ligy, na jeho další romány si rád počkám. Druhý svazek Prachmistrů se v českém překladu objeví ještě letos a lze očekávat, že si ho opět přečteme s chutí. Na domácím trhu je jeho střelným prachem čpící fantasy vítaným oživením.