Mezi oblíbené formy vyprávění příběhů patří bezesporu i komiksové příběhy. Kreslení hrdinové pravidelně uchvacují malé i velké, a to dokonce i přes nástup modernějších mediálních produktů. I když není tuzemský komiksový trh tak objemný jako například trh japonský či americký, přesto nabízí zajímavé tituly pro fanoušky každého věku. V prvním komiksovém zastavení našich Zápisků žánrového rodiče otevřeme evropský klenot, jenž byl v minulých letech převeden i na filmová plátna – příběhy novináře Tintina. Tintinova dobrodružství z pera kreslíře Hergého u nás vydalo nakladatelství Albatros a obě recenzentky si posvítily zejména na sešit Tintin v Americe a 7 křišťálových koulí. Přestože se jedná o klasiku starou více jak půl století, půvab rozhodně neztrácí ani pro současnou mladou generaci…

Tintin v Americe

Jedinec A – číst komiksy o Tintinovi je rozhodně fajn. Člověk se občas i něco dozví. Třeba to, co to je a na co se používá svěrací kazajka. To jsem před tím fakt nevěděla. Tady v příběhu o tom, jak se Tintin utká s gangstery, jsem se dočetla, že je Chicago město padouchů. Banditi byli zábavní. Líbilo se mi jejich mluvení, vymýšlení pastí i jejich finty. Asi nejlepší byl Bobby Smiles. Celkově ale Tintin v Americe patří mezi slabší dobrodružství. Místy to bylo nepřehledné, čtenáři není úplně jasné, co se děje. Podobné potíže jsem měla ještě při čtení alba Faraonovy doutníky.

Jedinec B – Je to pravda. V komiksech se člověk občas něco zajímavého dozví. Třeba v Tintinovi v Americe jsem se dozvěděla o tom, co je to válečná sekera. Sice jsem se taky dobře bavila, ale z postav se mě nejvíc líbil pejsek Filuta. Gangsteři mi přišli naopak nudní. Nevím, co se ségře na nich líbí, byli málo rafinovaní. Na to, jaký měli vzbudit strach, nic moc nevymysleli. Nepřehledný se mi příběh nezdál, jen občas ztratil zajímavost.

7 křišťálových koulí

Jedinec A – Tady se mi asi nejvíc líbili Tkadlec a Kadlec, dva popletení policisté. Legrační byl rozhodně kapitán Haddock. Hrozně mě baví, jak nadává na všechny okolo sebe. V příběhu mi trochu vadilo, že tam bylo až moc záhad. Přišlo mi, že na to, co se tam řeší, je Tintin hrozně ukvapený a zvyky Inků srandovní. I tak jsem to ale četla víckrát. Jako celek se mi Tintinova dobrodružství moc líbí, mám je ráda a vždycky si je užiji. Ale Peanuts je Peanuts…

Jedinec B – Tkadlec a Kadlec jsou dobré postavy. Vlastně se mi líbí skoro vždycky, protože jsou vtipné. Pěkné bylo vyšetřování zmizení profesora Hluchavky. Mělo svou posloupnost. Vlastně je příběh plný pěkných scén, jako je představení v Music-hallu, které se vtipně zvrtne, přestřelka, návštěva generála Alcázara, ale také i postav, jakým je třeba tajemný Chiquito. Celkově mám Tintina docela ráda.

Závěrečné zhodnocení:

Komiksy o novináři Tintinovi patří u nás rozhodně k tomu nejlepšímu, co můžete z kreslených příběhů nabídnout ratolestem už od útlého věku, kdy pomalu začínají číst, tedy klidně od první či druhé třídy základních škol. Nestárnoucí klasika nabízí mnoho záhad a dobrodružství, které jsou podány v čitelné kresbě i v dobrém a hravém překladu. Přestože se jedná o díla staršího data vydání, nepostrádají reedice laskavé kouzlo dřívějších dob. Nemějte strach z reálií, které nemusejí být dítkám známá, či situací, které působí v dnešní době nepochopitelně. Otevírají naopak prostor pro rozhovor nad zajímavými tématy a dobrodružstvími proslulý novinář Tintin se může stát i pomocníkem při poznávání jiných zemí a kultur. Nespornou výhodou je ovšem také fakt, že komiks můžete nabídnout jak děvčatům, tak chlapcům.

Představení protagonistů:

Jedinec A – Neboli áčko, o minutu starší dvojče skeptického charakteru, upřednostňující především komiksy a to zejména stripy Peanuts, 12 let.

Jedinec B – Neboli béčko, o minutu mladší dvojče tíhnoucí spíše k žánru epické fantasy a knihám Terryho Pratchetta, 12 let.