Jak jsme již psali, Vlado dopsal Vandráky číslo tři, byli zbetováni, připraveni k tisku… a odloženi díky všelijakým taškařicím, které se dály v uplynulých dvou letech v naší malé středoevropské zemi. Poté, co se kosmickou rychlostí vyprodaly první „Krvavé Vánoce“ se jednoho dne Vlado opět zadíval na mé já pohledem Lišák 1 a pravil, že Martin Zhouf udělal moc pěknou obálku a knížka že může jít do tisku.

Odpovědí mu bylo moje nesmírně tupé vykulení očí a proto, uspokojen, že mě zase nachytal na švestkách, byl pravil, že už tedy vlastně je v tiskárně… a ano, šlo o třetí pokračování příběhů Jarmila Mařáka… navíc mě informoval, že oproti betaverzi část knihy absolutně překopal… co, to že mu mám říct, až si knížku přečtu a přečíst že si jí můžu ihned, neb jest v tiskárně připravena. Vsedli jsme tedy do mého nebohého vozidla a frčeli za Prahu… a opět jsme zabloudili… a poté, co jsme se odbloudili, hnedle jsme přepadli milou a usměvavou paní tiskárníkovou, knihy nandali do kufru samohybu, medle  roztrhli první balíček a jali se kochati.

Hned jsem se snažil okem zvědavým zarejditi do knihy, kterou jsem si bystře uzmul, bych zjistil, kde a co ráčil pán nad osudy Jarmila Mařáka pozměnit, nicméně pohled na hodinky a káravý hlas páně šéfredaktorův mi jasně naznačili, že se žádné aktuální kochání, jakož i čítání nedoporučuje a že musíme raziti ku Praze.

Nezbylo mi tedy, než jako hladovému vlku drandit po Prasogradu a až večer si vytáhnout na terasu knihu, nalít pivo – které Jarmil tak rád pije, na rozdíl od svého literárního stvořitele – a začíst se do ní. A jestli mohu doporučit – napodobte mě. Vladovi se podařil další majstrštyk literární a Martinovi pro změnu obálka.

Pro ty, kdo snad ještě ke své škodě příběhy Jarmila nečetli dodávám, že si mohou za výhodnou cenu doplnit vzdělání i s knihovničkou a na našem eshopu si zakoupit všechny tři knihy série za cenu dvou. Samozřejmě, že je nabídka vázána na rychlosti vyprodání skladu…