Vítejte u desátého a posledního dílu seriálu, který přináší mapování oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, a když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak hrozivá, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale lepší bude s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a závěrem bude položeno i několik otázek...

Vítejte u devátého dílu seriálu, který mapuje autorské snahy v rámci domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak hrozivá, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má také daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a závěrem bude položeno i několik otázek...

Vítejte u osmého pokračování seriálu, který přináší informace z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, a když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak závažná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má také daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora...

Gnóma definujeme jako skřítka, ovšem jeho konkrétní pojetí se v rámci bájí a literatury dle místopisu různí. Ten náš tuzemský je malý vzrůstem, ale velký duchem. Vidím ho jako mužíčka, který na konci duhy vykopává poklad. Otevře truhlici, která se nijak neblyští zlatem, ale i tak z ní tahá jeden skvost za druhým. Všechny mají sympatický kapesní formát – přece nenecháte toho malého dobráka vláčet se s nějakými bichlemi – a uvnitř jsou ukryty slova a věty. Říkejme jim třeba fantastické příběhy. Ty dokážou potěšit, i když z nich může i mrazit. Jsou totiž přesně takové, jako jsme my, lidé. Na povrchu podobné, uvnitř však nevyzpytatelné. Snad proto nám je ta malá mytická bytost servíruje postupně...

V minulé Modré Crwi se čtenářům představila sci-fi série Orbital a spolu s ní i ústřední hrdinská dvojice Caleb Swany a Mézoké Izzuo, členové speciálních mírových jednotek Interplanetární diplomatické organizace. Ti se v duchu tradice, kterou ediční řada představuje, v nedávném desátém sešitu společně vracejí, aby nám ve dvou původních albech představili svá další dobrodružství nesoucí se v duchu klasické space opery. I tentokrát se nám dostalo samostatného příběhu rozděleného do dvou částí. Belgický scenárista Sylvain Runberg a francouzský kreslíř Serge Pellé hned napoprvé ukázali vrozený cit pro subžánr, a tak bylo očekávání vysoké…

Vítejte u sedmého dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že by situace byla až tak strašidelná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má také daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a závěrem bude položeno i několik otázek...

Mýty z dávných dob, kdy ještě bohové chodili po zemi a vládli rukou nesmlouvavou, fascinují lidské pokolení i dnes. Jednotlivé národy si ve svém povědomí nesou pověsti, které stále mají co nabídnout a jako magnet k sobě přitahují čtenáře, historiky i badatele. Severská mytologie je jednou z těch nejpopulárnějších a nemůžeme se divit, že i v současnosti vznikají variace na legendy, které si po generace předávali předkové u kmenových ohňů. Francouzský autor fantastických románů či filmových a komiksových scénářů Olivier Peru se nechal rovněž inspirovat jedním z příběhů bájných dob a spolu s kreslířem Pierrem-Denisem Gouxem svébytně adaptovali pověst o magickém kladivu boha Thóra...

Vítejte u šestého dílu seriálu, jenž přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, a když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak vážná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má také daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a závěrem položeno i několik otázek...

Bože, chraň všechny, kteří podlehnou moci prstenu! Příběhy o tom, že jeden prsten vládne všem, jsou ve fantastice osvědčenou záležitostí. Pokud se rozhodnete zasvětit nějakou etapu života blyštivému kroužku na prst, snadno mu pak propadnete po dlouhý čas. A to se netýká jen fanoušků a čtenářů, ale i samotných tvůrců, kteří chtějí z příběhu o zaslepenosti mamonem vytěžit co nejvíc. Německý hudební skladatel, jeden z nejvýraznějších představitelů romantismu, Richard Wagner, strávil prací nad svým vrcholným počinem – cyklem čtyř oper souhrnně nazvaným Prsten Nibelungův – celých dvacet šest let. Dílo je to natolik rozvinuté a precizní, že nastudování této více než čtrnáctihodinové záležitosti...

Vítejte u pátého dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, a když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že lepší bude s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, dále přiložen medailonek autora a na závěr bude položeno i několik otázek. 

Ještě před několika lety se tvrdilo, jak je to u nás s vydáváním evropského komiksu těžké, že mezi fanoušky není zájem apod. Jistě, evropští tvůrci se svým věhlasem a slávou stále nevyrovnají svým zaoceánským protějškům, stále je to především otázka peněz a nákladného marketingu. Pro čtenáře je mnohem pohodlnější vybrat si z regálu knihkupectví něco, co je jim soustavně tlačeno do hlavy a podporováno masivní reklamní kampaní, i přesto se ale evropský komiks vzedmul k odporu a především díky dvěma edicím nakladatelství Crew – Modrá Crew a Mistrovská díla evropského komiksu – si získal potřebnou základnu čtenářů. Ve druhé zmíněné řadě je nejčastěji sázeno na díla napsaná chilsko-francouzským mužem mnoha tvůrčích profesí, Alejandrem Jodorowskym...

Vítejte u čtvrtého dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, a když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak hrozivá, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálnímu stavu má také daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že bude lepší s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, přiložen medailonek autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci literárního hororu...

Nová dávka Modré Crwe vám tentokrát vlije do žil akční vesmírné dobrodružství dle nejlepší tradice frankofonního komiksu. Belgický scenárista Sylvain Runberg a francouzský kreslíř Serge Pellé se představují ve své doposud nejznámější komiksové sérii, space opeře Orbital. Ta bývá často přirovnávána k zásadnímu opusu evropského sci-fi komiksu, sérií Valérian et Laureline, kterou budete nejspíš znát pouze díky nedávné filmové adaptaci režiséra Luca Bessona. Poprvé se Orbital objevil v roce 2006, sklidil poměrně nadšené ohlasy, především však dokázal, že po komiksové fantastice tohoto typu je mezi fanoušky stále hlad. Otázkou je, zda jde o působivý komiks i o více než deset let později a tudíž v odlišných podmínkách...

Představovat anglického komiksového scenáristu a spisovatele Alana Moora nemá valného smyslu. Jeden z neuznávanějších, nejoceňovanějších a nejpopulárnějších mužů komiksového libreta si během aktivní kariéry vydobyl značný věhlas po celém světě. Stačí vzpomenout monumentální díla jako Z pekla, Strážci, V jako vendeta, Bažináč atd. Jedním z jeho výjimečných opusů je i Liga výjimečných – komiks z viktoriánské éry, v němž autor využil známé postavy populárních dobových románů – Minu Harkerovou z Draculy, Allana Quatermaina z Haggardových románů, kapitána Nema Julese Vernea, Wellsova neviditelného muže či doktora Jekylla z románu Roberta Louise Stevensona. A právě na Ligu výjimečných Moore navázal...

Početný zástup oddaných fanoušků, kterých je i na našem území hodně, vyhlíží každou novou knihu krále hororu s netrpělivým očekáváním. Vždyť Kinga čtou i ti, kteří jinak fantastiku, potažmo dokonce horor nevyhledávají. A všichni tajně doufají, že dostanou román, kterým autor potvrdí své kvality, o nichž nelze pochybovat, ale jimž se už časem přece jen obrousily hrany. V případě nového románu Růženky byly naděje ještě větší, neboť po delší představuje titul slibující plíživou hrůzu a navíc vznikl ve spolupráci s jiným autorem. Autorovým spoluautorem tentokrát ovšem není v tomto ohledu osvědčený romanopisec Peter Straub, ale Kingův syn. Nejedná se ovšem o dobře známého Joea Hilla...