Nemusíte patřit k herním pamětníkům, abyste znali Planescape: Torment. Je sice pravda, že se o tomhle klenotu spousta lidí dozvěděla až v poslední době, ale to je vedlejší. Kritikou a hráči ve své době velmi kladně přijatý titul si od vydání v roce 1999 vydobyl status kultu, kvůli překvapivému komerčnímu neúspěchu se ale nikdy nedočkal pokračování. Řada vývojářů-veteránů se dnes obrací ke službě Kickstarter, která nabízí úplně každému možnost libovolnou částkou podpořit nezávislé projekty, ve snaze přinést zpátky oldschoolové klasiky, jejichž vývoj žádný vydavatel nezaplatí, ale lidé o ně stojí. Díky tomu se můžeme těšit na pokračování stařičkého Wastelandu, kyberpunkový Shadowrun Returns nebo nástupce her z nejlepších – Torment: Tides of Numenera.

Vynikající krátkometrážní snímek Mortal Kombat: Rebirth (2010) režiséra Kevina Tancharoena ukázal, že z původně videoherní značky se i po letech neúspěšných pokusů o filmovou adaptaci dá vykřesat kvalitní podívaná. Bohužel ve Warner Bros. si to tak úplně nemysleli a celovečerák, který měl následovat, šel k ledu (oznámen sice byl a dokonce měl jít do kin letos, ale zatím se nic neděje). Ono se asi není čemu divit, Mortal Kombat (1995) je sice fajn béčko, ale jeho koncepce by dneska už moc neobstála, no a pokračování... To je prostě bezbožnost ve své nejčistší formě. Čímž chci říct, že chápu, čeho se producenti obávají. Na druhou stranu, kdyby se nebáli, nemohli bychom zadarmo sledovat webseriál Mortal Kombat: Legacy (2011) a to by byla škoda.

Heidi je DJ salemské rádiové stanice Big H. Jednoho dne jí ve dřevěné krabici přijde vinylová deska – prý dárek od Lords. Podle jejího obsahu usoudí, že jde o začínající rockovou kapelu, která se o sobě snaží dát vědět, a rozhodne se spolu s kolegyní Whitney pustit hudbu do éteru. Jenže deska z nějakého důvodu začne hrát pozpátku, což u Heidi vyvolá flashback traumatu z minulosti. Whitney to později zkusí znovu a skupinu představí jako Lords of Salem. Nahrávka se překvapivě přehraje správně a mezi místními posluchači se stane velkým hitem. Brzy na to přijde další krabice. Tentokrát s plakáty, více nosiči písniček a volnými vstupenkami na koncert pořádaný přímo v Salemu. Jenže nadšení fanoušků nepotrvá dlouho. Původní vládci Salemu se vracejí domů a chtějí krev.

A to je zatím bohužel skoro všechno, co se o pokračování nejlepšího animovaného snímku roku 2010 dá říct. Budou v něm přitroublí žlutí minioni, bude tam samozřejmě hlavní hrdina se špičatým nosem Gru a skřetovitý vědec Dr. Nefario, ale především tam bude malá Agnes, původkyně nejvtipnější věty zahrnující plyšového jednorožce v historii lidstva. Zrovna ona by přitom, alespoň co napovídá ne zrovna dvakrát informativní upoutávka, měla představovat základního hybatele zápletky. Tedy kromě neidentifikovatelného létajícího objektu, antigravitačním paprskem unášejícího všechno možné, kromě koček. Z traileru není těžké si odvodit, koho neznámí únosci mimo dvojici nešťastných minionů polapili, jenže, k jejich smůle, zavítali do špatného sousedství. Tak špatného, že v něm žije největší světový padouch, který si umí poradit s ledasčím.

Nacistické Německo a temné síly, to byla vždy neodolatelná kombinace. Mohla by být ještě lepší? Samozřejmě, pokud by posloužila jako základ filmu, který by se po celou stopáž držel právě této mystické kombinace. Vezměte si třeba takového del Torova Hellboye (2004), proč ksakru nemůže být po celou dobu stejně skvělý a atmosférický jako v prvních deseti minutách? Frankenstein’s Army, nebo prostě Frankensteinova armáda, má právě takové ambice. Je to záležitost nenápadná, nízkorozpočtová, ale můj bože, když se podíváte na fotku Karla Rodena soustředěně se vrtajícího v něčím mozku, určitě se také začnete nedočkavostí třást. Tenhle film má náběh na kult a to je zatím venku jenom synopse a pár promo trailerů. O to víc by zamrzel případný neúspěch...

Pamatujete si ještě na M. Nighta Shyamalana? To je takový ten sympatický Ind, co natočil geniální a kultovní Šestý smysl (1999), Vyvoleného (2000) nebo Znamení (2002) a za posledních deset let si postupně stihl znepřátelit všechny své fanoušky. Už Vesnice (2004) byla přijata kontroverzně, ale pořádnou podpásovkou bylo teprve Stalo se (2008) s Markem Wahlbergem. Po pěkném traileru totiž následovala studená sprcha v podobě slátaniny, která namísto napětí dokázala z emočního repertoáru diváka vydolovat nanejvýš hysterický smích. No a co se filmu Poslední vládce větru (2010) týče, už jen existence téhle patlaniny je čiré kacířství. Každopádně, nezničitelný Shyamalan se nevzdává a po menší odmlce má na letošek naplánovaný další film.

Pokud neznáte trilogii Evil Dead (u nás Lesní duch, Smrtelné zlo 2 a Armáda temnot), nejste pravým fanouškem hororu. I když jako horor lze označit jen první dva díly a trojka je spíše komedie…, ve všech třech pak exceluje největší borec na světě – Bruce Campbell. Proč se o tomhle kultu Sama Raimiho rozepisuji, netřeba dvakrát rozvádět. O remaku Lesního ducha (1981) se diskutovalo dlouho, 9. května jde konečně do kin a je tedy nejvyšší čas zjistit, jestli by vás měl zajímat. Po opakovaném zhlédnutí traileru mohu říct jediné: rozhodně měl. Bude to totiž absolutně masakrální podívaná. Režisér Fede Alvarez do filmu pod Raimiho dohledem mohl napěchovat všechno, co máme na podobných snímcích rádi – spousty krve, slizu a jiného hnusu.

Do Nevědomí, ovšem nikoliv do zapomnění. Slavný herec sice od Mission: Impossible III (2006) vyloženě na očích nebyl, ovšem v roce 2011 zabodoval s (možná až přehnaně) kladně přijatým sequelem s podnázvem Ghost Protocol a letošní adaptace románu Lea Childa Jack Reacher: Poslední výstřel si - i přes vlnu odporu proti představiteli hlavní role neprodleně po oznámení (ústřední postava se v předloze honosí spíš tělesnými proporcemi Raye Stevensona, než drobného Cruise) - zatím u diváků také nevede špatně. Do důchodu se Cruise přitom rozhodně nechystá. Už 18. dubna se vrátí k science fiction právě v Nevědomí (v originále Oblivion). V něm Zemi postihla válka s emzáky, z níž lidstvo odešlo jako vítěz, jenže za cenu kompletní devastace planety.

Řeč není samozřejmě o ničem jiném, než o science fiction snímku Pacific Rim - Útok na Zemi oblíbeného režiséra Hellboye (2004) a Faunova labyrintu (2006). Tentokrát nás Guillermo del Toro vezme do blízké budoucnosti, kdy se na dně Pacifiku otevře několikakilometrová trhlina do jiné dimenze, z níž se vyvalí gigantické obludy, které okamžitě začnou terorizovat pobřežní města. K zastavení dlouhodobě neudržitelné situace jsou nuceny se spojit světové velmoci a vyvinout obrovské, lidmi řízené roboty, disponující nejpokročilejší bojovou technologií. Aneb když atomovka není řešení… Právě o bitkách rozličných kráčejících továren na zabíjení bude tenhle snímek, raději tedy moc nepočítejte s kdovíjak emotivním příběhem. Spíš s mnohem nabušenějšími Transformery.

Naštěstí se snad ale druhé Stmívání (2008) konat nebude. The Host, který má českou premiéru stanovenu na 11. dubna příštího roku, a jenž bude, přestože oficiální to ještě není, s nejvyšší pravděpodobností, stejně jako knižní předloha, uveden pod názvem Hostitel, by totiž měla být záležitost pro poněkud dospělejší okruh diváků. A navíc ji má v rukou režisér Andrew Niccol, který ani zdaleka netočí tak frekventovaně, jak bych si přál, ale právě to činí jeho snímky natolik hodnotnými (nejznámější je Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem, naposledy zabodoval svižným akčním sci-fi Vyměřený čas). Pokud jde o science-fiction, nikdo mu nemůže upřít originalitu námětů, neotřelý pohled na věc a umně zvládnutou technickou stránku věci.

Poslední díl Twilight ságy se prohání kinosály a zvěstuje brzký konec proklínaného pseudo-upírského šílenství, to však neznamená, že by se v době následujícího útlumu na jeho úspěchu nepokoušely přiživit snímky jiné. Warm Bodies, která budou v ČR, stejně jako knižní předloha, pravděpodobně uvedena pod názvem Chutná těla, jsou ale počinem natolik jiným, že na ně při troše štěstí bude mužská část populace tahat do kin své křehké polovičky. I když původní román Isaaca Mariona je dle ohlasů především v závěru také dost romanticky laděný. Ani v jeho filmové adaptaci se tak nejspíš nevyhneme nudnému patosu, zbytek stopáže by ovšem mohl stát za to. Jo a jen tak pro doplnění, tahle záležitost se odehrává ve světě postiženém zombie apokalypsou.

Na první díl Kladiva na čaroděje jsme čekali dlouho. Asi tak od Fénixconu 2011. Nový knižní seriál (vedle Marka Stonea a Agenta JFK třetí už v malém českém rybníčku) se samozřejmě orientuje diametrálně odlišným směrem než zbylá produkce. V zásadě jde o fantasy detektivku s týmem čtyř vyšetřovatelů v hlavní roli, ovšem to by projekt svým jménem nesměl zaštiťovat a první, avšak nikoliv poslední, dva díly napsat (nejen) komiksový guru Jiří Pavlovský, abychom se nedočkali něčeho extra. Žánrově tak Kladivo mnohdy tíhne až k hororu, ale nepostrádá ani akční pasáže a scény prošpikované hláškami tak, že se neubráníte záchvatům smíchu. On nadhled zde vůbec nechybí, vezměte si ústřední sebranku, kterou tvoří blázen, nekrofil, homofob a teoretická chovatelka koček.

Někde na internetu jsem v souvislosti s filmovou adaptací populární knihy Maxe Brookse Světová válka Z četl, že zombie velkofilm tu ještě nebyl. S tím se tak úplně souhlasit nedá. Stačí nadhodit tituly jako Úsvit mrtvých (2004) nebo 28 týdnů poté (2007). I když zrovna tohle se odvíjí od toho, co vnímáte jako velkofilm. A v případě druhého jmenovaného snímku, co vnímáte jako zombie. Po zhlédnutí traileru na Světovou válku Z, která zamíří do českých kin 20. června 2013, musím ale původci myšlenky dát zapravdu. Globální konflikt lidí a oživlých mrtvol, kde se nešetří kulkami, bojovou technikou, ba ani svrženými bombami a body countem jdoucím do miliard jsme na stříbrném plátně opravdu ještě neviděli. Alespoň ne v tříáčkovém provedení.

Román Carrie z roku 1974 katapultoval Stephena Kinga mezi špičku spisovatelů hororové literatury a o dva roky mladší filmová adaptace se Sissy Spacek zase platí za žánrovou klasiku. No, a protože by to v dnešní době bez remaků nešlo, chystá se nová verze. Údajně dost věrná originálu, takže se fanoušci přirozeně bouří, protože proč točit něco, co už tady je a funguje výborně? Odpověď je tak křišťálově jasná, že je zbytečné ji uvádět. Každopádně to ale nevylučuje, že by se z varianty režisérky Kimberly Peirceové nemohl vyklubat slušný film. Hlavně tedy slušně krvavý, i když u producentů nikdy nevíte, kdy jim rupne v bedně a vytasí rating PG-13, poněvadž všichni současní teenageři přece četli Kingovu prvotinu a tuhle klasiku si na plátně nemůžou nechat ujít...

Geniální vynálezce Tony Stark zabodoval v kinech už dvakrát (vlastně třikrát, když započteme týmovku Avengers) a 2. května příštího roku to zkusí znovu. S novým režisérem a podle traileru se znatelně vážnější tváří. Inu, Nolanova batmanovská trilogie funguje, tak proč něco podobného nezkusit i s ukecaným superhrdinou od Marvelu? Možná právě proto, že je takový, jaký je. Stačí si vzpomenout na jeho slavné: „Génius, miliardář, playboy, filantrop.“ Pro vtipné odseknutí nikdy nejde daleko, proč najednou taková změna? Copak není tahle jeho vlastnost vlastně klíčem k úspěchu celé série? Na druhou stranu ale dobře zpracované upoutávce nelze upřít tíživou atmosféru, která je atraktivní, přestože značně kontrastuje s dosavadním Favreauovým pojetím.