V dnešním článku spojíme hned několik věcí dohromady. Nejprve si představíme karetní hru pro 2 až 5 hráčů Glory to Rome od Eda Cartera a Carla Chudyka, která poprvé spatřila světlo světa v roce 2005 za pomoci společnosti Cambridge Games Factory. Následně zjistíme víc o vývoji jejího grafického ztvárnění, které vedlo až ke kickstarterové kampani pro vznik speciální edice, o jejíchž peripetiích si povíme v samém závěru článku. Nepůjde tedy o prostou recenzi, ale spíš o zajímavý náhled na herní průmysl viděný na vývoji jedné karetní hry. Co je tedy tak zvláštního na hře zasazené do antického Říma roku 64 našeho letopočtu? Většina budov lehla popelem při velkém požáru a císař Nero očekává od hráčů coby mladých patricijů, že mu s obnovou města pomohou.

Antičtí podnikatelé

V Glory to Rome je cílem hráčů získat co největší vliv a slávu stavěním budov, které zachvátily plameny a teď leží v troskách. Jde o velmi zajímavou karetní hru, ve které samotné karty slouží hned k několika účelům. Podobnou mechaniku využívající Dobyvatelé vesmíru, o nichž jsme psali dříve. Zde karty mohou sloužit jako budovy, stavební materiál potřebný k jejich dokončení, jako klienti pomáhající při práci a nakonec i jako vítězné body. Stejně zajímavé je i jedno herní kolo, ve kterém se hráči střídají s pozicí vedoucího. Pravidla hry jsou komplexnější, a proto jenom zběžně představím práci s kartami a průběh herního kola. Ačkoliv hra obsahuje více karet, důležité jsou především tři kategorie: příkazy (Order), stavební parcely (Sites) a žolíky (Jack). Hráči se střídají v tazích, přičemž ve svém kole může aktivní hráč udělat jednu ze dvou možných akcí. První je myšlení (Think), během něhož si pouze aktivní hráč doplňuje karty příkazů či žolíků z odpovídajících dobíracích balíčků do maxima. Druhá je vedení (Lead), při němž si hráč vybere jednu kartu příkazu z ruky a aktivuje její schopnost. Ostatní hráči mají následně možnost vykonat stejnou akci, nebo přemýšlet a doplnit si karty. Po vyhodnocení vybrané akce se vedoucí hráč posune a začíná další kolo. Takto se střídají, dokud nedojde k dobrání balíčku příkazů, výstavbě nové budovy na úplně poslední stavební parcele, nebo postavení specifické karty a splnění dalších s tím spojených podmínek.

Ve hře je celkem šest druhů příkazů: dělník (Laborer) umožňuje nabrat si ze společné zásoby (Pool) do svého skladiště karty coby stavební materiál, legionář (Legionary) získávající stavební materiál od jiných hráčů, patron (Patron) umožňující získání nových klientů, řemeslník (Craftsman) s možností začít stavět budovu či doplnit do rozestavěných budov materiál kartami z ruky, architekt (Architect) fungující podobně jako řemeslník s tím rozdílem, že karty získává ze společné zásoby, a konečně obchodník (Merchant) umožňující prodávat materiál z vašeho skladu. Poslední jsou karty žolíků (Jack), které mohou sloužit jako libovolný příkaz. Karty tedy patří k jednomu z příkazů, zároveň je na nich budova, která po dostavění dává hráči zvláštní schopnost nebo vítězné body, zobrazuje klienta v témž příkazu a je svázána se stavebním materiálem a cenou. Cena určuje, kolik vítězných bodů hráč získá, pokud kartu coby stavební materiál prodá, zároveň je to počet karet se stavebním materiálem potřebný k dokončení budovy a naposledy tato hodnota vyjadřuje také počet vlivu, který hráč získá po dostavění budovy. Například karta s budovou školy (School) má příkaz legionáře, který je svázán se stavebním materiálem cihly (Brick) a hodnotou dvou peněz. Proč tedy jenom neprodávat materiál, za což jsou na konci hry vítězné body? Množství prodaného materiálu, ani počet pomocníků ve vaší klientele nesmí přesáhnout váš aktuální vliv. Ten se zvyšuje vždy, když dostavíte budovu a to dle materiálu budovy. Hráči si tak musí pečlivě rozvrhnout, kdy stavět, kdy prodávat a jaké příkazy by chtěli aktivovat.

Stejně jako ve shodném využití karet pro několik účelů, zároveň se Glory to Rome setkává se stejným problémem jako Dobyvatelé vesmíru. Ačkoliv hra není svou podstatou příliš složitá, obsahuje netradiční postupy vyžadující zvyk a pochopení, kterého se nejlépe dočkáte vyzkoušením se zkušenějším hráčem. Systém hry se při zkušebním kole velmi rychle pochopí, ale z vysvětlování pravidel bez názorných ukázek na stole a s kartami přechází hlava kolem. To jsem si koneckonců během letošního roku vyzkoušel hned několikrát, když jsem učil nové hráče obě výše zmíněné hry. Během hry se postupně vytrácely nevěřícně pohledy z úvodního seznámení s pravidly a na konci byly zcela nahrazeny prozřením z objevení souvislostí a proniknutí do méně tradičních mechanik. Jestliže máte rádi komplexnější karetní hry, je Glory to Rome perfektním zástupcem této kategorie. Silně ovšem doporučuji nechat si hru vysvětlit od někoho zkušenějšího, neboť si tím ušetříte dost času stráveného čtením pravidel a především jejich následnou prezentací ostatním spoluhráčům.

Všude dobře, doma levně

Jak jsme si řekli v předchozích odstavcích, hra se povedla, systém je zábavný a s nepřebernými možnostmi stavby různě kombinujících se budov není žádná hra stejná. Jak je tedy možné, že mnozí z vás o ní pravděpodobně doteď nic neslyšeli? Kde se stala chyba? Pokud si srovnáme různé jazykové verze, povšimneme si zvláštního jevu. Zaprvé, většina cizojazyčných edic zcela nahradila originální ilustrace svými vlastními. Polská, italská, německá či španělská verze disponuje líbivými kreslenými ilustracemi, které občas lehce připomínají čas strávený sledováním kreslené galské dvojice Asterix a Obelix. Původní anglická verze ovšem obsahuje znatelně levnou grafiku, která některé hráče snadno odradí (čehož jsem byl před lety svědkem v herním obchodě). Zadruhé, původní hra je dodávána v igelitovém uzavíratelném pytlíku či zvláštní malé krabičce a obecně nebyla produkční hodnota v podání Cambridge Games Factory příliš oslnivá. Na jejich obranu je nutno dodat, že jde o malého nezávislého vydavatele, který nedisponuje ani zdaleka ohromnými finančními prostředky jako velikáni typu Fantasy Flight Games či Asmodee. Cizojazyčné edice opět nahrazují originální balení klasickými krabicemi a občas přidávají i zvláštní komponenty navíc. Můžeme si tedy na obraze Glory to Rome představit, jak může kvalitní hru poměrně snadno poškodit nevhodně zvolená a na první pohled levná finální podoba. Kromě oficiálních překladů vytvářeli nadšenci mezi hráči vlastní celkové přepracování grafické podoby karet, které byly v mnoha případech velmi podařené. Jedním z těchto nadšenců byl i Heiko Günther se svým minimalistickým zpracováním, čímž se pomalu dostáváme k závěrečné části našeho příběhu.

Když se sny splaší

Güntherovo zpracování mělo ohromný ohlas mezi hráči, čehož si brzy všimli i původní tvůrci z Cambridge Games Factory a umělce kontaktovali. Výsledkem jejich společné dohody byla příprava nové speciální edice hry, která bude zafinancována skrze v té době relativně nový web Kickstarter. Vše probíhalo na výbornou a cílová částka 21 tisíc dolarů byla během měsíční kampaně překonána více jak trojnásobně s částkou 73 102 $. Entuziasmus čišel z hráčů i tvůrců a práce na nové podobě začaly. Ed Carter si ovšem (jak zpětně vyšlo na světlo) neuměl řádně spočítat cenu za slíbené odměny a nastavené nízké poštovné bylo také jednou ze zkratek na cestě do pekel. Další problémy nastaly, když Carter přišel o svůj kontakt v Číně a nebyl schopen se s výrobci herních komponent domluvit.

Výsledkem všeho byla sáhodlouhá zdržení, nedostatek komunikace a případné aktualizace plné popisování, o kolik věcí přišel sám tvůrce hry kvůli průtahům a problémům. Vrcholem všeho bylo porušení základního slibu většiny kickstarterových kampaní – jakožto podpůrce projektu dostanete finální produkt dříve než ostatní. Zde přišel zřejmě největší důvod nevole a značně negativních sdělení v komentářích kickstarterové kampaně. Carter totiž celý první náklad prodal do obchodů, aby se mu uhradila část nákladů. Následovaly další průtahy a téměř nulová komunikace, až jednoho dne přišel balíček s hrou. Sice o rok později, než bylo plánováno a několik měsíců poté, co si všichni v herních obchodech mohli pořídit hru, zatímco počáteční investoři mohli leda tak závidět. Glory to Rome bylo jasnou ukázkou, jak se i nadmíru úspěšné projekty mohou začít hroutit jako domeček z karet, pokud všemu nepředchází zralá úvah a pár výpočtů. Dejte si proto při financování projektů skrze některé crowdfundingové servery (Kickstarter, Startovač, IndeGoGO,…) pozor, vyhraďte si dostatek času na přečtení všech informací, ať si nezažijete nepříjemné chvíle a nejistotu, zda vámi utracené peníze nebyly jenom nadšeně vyhozeny z okna.