Ježkovy zraky, ty toho máš tolik? Některým hráčům může být toto zvolání velmi povědomé, neboť ho často slyší, když k nim zavítá neherní návštěva. Stejně jako u jiných zálib i hry mohou být časově, prostorově i finančně náročné. Je nějaký rozdíl mezi sběrateli vláčků, leteckých modelů, známek a her? Co znamená mít až moc her a jak se s množstvím vyrovnávají různí hráči? Dnešní článek je věnován zamyšlení nad sběratelstvím a herním koníčkem jako takovým, ke kterému kromě zábavy s přáteli patří také uskladnění všech těch překrásných krabic.

Tak jde čas…

Kde jsou ty časy, kdy měl člověk doma jenom balíček jednohlavých karet, pár kostek a možná nějaké plastové vojáčky? Přes omezenou nabídku her v minulosti, kdy bylo možné pořídit Dostihy a sázky, Maršál a špion nebo Člověče, nezlob se!, čímž prakticky vyčerpal nabídku českého trhu, situace v dnešní době vypadá zcela jinak. K naší civilizaci a jejímu blahobytu patří fenomén volného času a s tím spojené zahlcení všemožnými druhy zábavy. Ať už člověk holduje filmům, hudbě, stolním hrám, videohrám nebo adrenalinovému sportu, vždy má před sebou pestrou a neustále se obměňující a rozšiřující nabídku. Stejně tak je tomu i u stolních her, protože bez ohledu na míru fanouškovství a nadšenosti herních tvůrců, i firmy vydávající stolní hry patří do kolosu zábavního průmyslu a tudíž chtějí vydělat. A tak se každý rok objevují nové herní tituly, inovativní prvky, recyklace známých herních mechanismů v netradičním pojetí a bezmála klony oblíbených her přetavené z jednoho žánru do jiného. Máme mnohá rozšíření a my musíme řešit problém hromadících se krabic, komponentů, pravidel, figurek a tak dále. Některé hry se nakonec stanou pouhými lapači prachu na policích prohýbajících se pod nespočetnými tituly, z nichž některé mají k sobě blíže než DNA sourozenců. Otázkou je, jak se k tomu postavit?

Sběratel

Někteří hráči nemusí řešit prostor, finance, nebo jenom nemají zájem staré hry prodávat. Když je některý titul omrzí, nebo je nahrazen novější hrou s obdobnými herními mechanismy a tématem, zkrátka krabici založí a nechají ji na místě. Někdy je za tím nostalgie, jindy sběratelský duch, který se jenom namísto známek či brouků upíná ke hrám. To můžeme vidět i u některých hráčů videoher, kde ovšem existuje rozdíl díky digitální distribuci. Mít např. na službě Steam stovky her je něco jiného než stovka krabic, které je nutné někde uskladnit. Problémem nejsou jenom hromadící se krabice od rozšíření (někteří je už rovnou vyhazují), ale také vybrat si hru. Když je před vámi skříň plná zajímavých herních titulů, jak si má herní skupina vybrat jen jednu? Ačkoliv by se mohlo z výše popsaného zdát, že sběratelství nemá tolik výhod, existuje zde celá řada pozitiv. Hráč s velkým počtem her může snadno uspořádat herní akci pro své přátele, kolegy z práce, nebo zapůjčit hry místnímu domu dětí a mládeže, škole, domovu důchodců, zkrátka může pomáhat ostatním lidem k příjemně strávenému času. Navíc některé hry příliš neztrácejí na ceně (válečné hry mají spíše opačný trend) a tak v případě nutnosti existuje možnost sbírku či její část rozprodat a získat tak potřebný obnos. A především sběratelství člověka těší, což je hlavní důvod, proč se mu věnovat.

Spotřebitel

Druhým extrémem jsou hráči, u kterých se téměř žádná hra dlouho neohřeje. Z pohledu dnešní doby jde o dokonalé konzumenty, protože si pořídí hru, párkrát jí zahrají, načež ji uloží nebo prodají a koupí si nové. Tento přístup má samozřejmě také své výhody a nevýhody. Hráčům peníze tzv. neleží ve hrách uložených v policích, hrají stále nové hry a nebojí se zkoušet novinky. Také odpadá starost s hledáním dostatečného prostoru k uskladnění. Díky neustálému zkoušení nových titulů mají velký přehled a časem si většinou najdou několik titulů, které hrají dlouhodobě a kolem tohoto jádra se točí vše ostatní. I zde je ovšem jisté negativum, a to především v hraní samotném. Mnohé hry vyžadují několikeré zahrání, aby hráč pronikl do mechanismů, taktik a strategií a odhalil všechny vrstvy herního zážitku, který mu hra nabízí. Některé jsou časově náročnější a k takto potřebnému zažití hry se hráči dostávají až po delší době. U spotřebitelů se tak pravděpodobně příliš neohřejí, protože nedostanou více šancí spatřit herní stůl a putují do jiných rukou nebo poličky. Někdy se tím ale hráči připravují o zážitek, který ve hrách hledají a mohou být náchylnější k okamžitému vynášení soudů bez hlubší znalosti systému.

Něco mezi

Většina hráčů se pohybuje někde mezi výše zmíněnými dvěma extrémy. Hry kupují s rozvahou a prodávají jenom ty, u kterých je jisté, že je už nechtějí hrát vůbec. To je vcelku běžné, protože každý hráč se nějakým způsobem vyvíjí, baví ho složitější hry nebo naopak ty s kratší herní dobou. S věkem přichází zaměstnání, rodina a času postupně zbývá stále méně, s příchodem dětí se v herní sbírce mohou objevovat hry pro děti, přičemž s jejich rostoucím věkem se bude složení titulů opět měnit. Většina hráčů má potom stálice, které neprodají vůbec, ať už je hrají neustále, nebo je dostanou na stůl jenom zřídka. Pro tuto skupinu hráčů jsou hlavním motivátorem k prodeji především hry nahrazující. Jde o tituly velmi podobné již vlastněným hrám, které jsou ovšem lepší a modernější. Málokdo si následně drží ve své sbírce takřka identické hry. A co s krabicemi od všech rozšíření, ptáte se? Možností existuje mnoho, např. já jsem to vyřešil seskládáním prázdných krabic do sebe, takže mi zůstaly jenom naplněné krabice velké, kterými jsem následně obložil stěnu u pracovního stolu. Jiní si z nich dělají netradiční ozdobu stěn namísto obrazů a další je rozstříhají, poskládají a poslepují do věžiček na házení kostek. Představivosti se meze nekladou.

Jakou hru pořídit hráči?

S ohledem na roční dobu bych se rád krátce pozastavil u otázky, jakou hru pořídit hráči, ať už je příležitost jakákoliv. Nejjednoduší by samozřejmě bylo přímo se dané osoby zeptat, ale tím bude ochuzen o překvapení. Nejlepší způsob je podívat se na některé stránky věnované hrám, kde je hráč registrován a má zde i svůj seznam přání (někde uváděný anglicky jako wishlist). Ať už k tomuto účelu poslouží celosvětový Board Game Geek, nebo např. české servery Zatrolené hry a Deskožrout, usnadňuje takovýto seznam starosti. Zároveň dnes existují i služby ukládající seznam přání, který je možné sdílet s ostatními. Tímto bych rád vyzval hráče, aby si nějaký takovýto seznam založili, protože největší radost člověku udělá, když má obdarovaný z dárku skutečně radost. Nejenomže ušetříte nervy svým blízkým, ale také zabráníte situaci, kdy coby zkušený hráč budete obdarování další variantou Člověče, nezlob se!