Minulý týden jsme si připomněli legendárního režiséra Satoši Kona, který bohužel opustil svět animované fantastiky předčasně a nezanechal tak po sobě příliš bohatou filmografii. I přes to se snímky, které vytvořil, mezitím staly legendami a posbíraly mnoho cen doma na japonských ostrovech i v zahraničí. Satoši Kon byl označován jako mladý tvůrce, který vrátil kreslený film dospělému publiku, a dnes představíme dalšího režiséra, jenž patří k mladší generaci. Ani filmografie Goró Tanigučiho tak není z pochopitelných důvodů nijak obsáhlá, ovšem tituly, které v ní najdeme, za pozornost stojí. Anime, jež dnes doporučíme, nepatří mezi ta ověnčená cenami kritiků, ale příznivcům animované žánrové tvorby jistě udělají nejen radost, ale snad je přinutí i k údivu nad nápaditostí japonských tvůrců.

Japonský režisér, scenárista a producent Goró Taniguči na sebe poprvé upozornil seriálem Mobile Fighter G Gundam (Kidō butōden G Gundam, 1994). Jde o zástupce subžánru mecha a stejně jako pod u nás známějším Tanigučiho počinem Infinite Ryvius (Mugen no Ryvius, 1999) vzniklo v produkci studia Sunrise. Patříte-li k vyznavačům propracované psychologie postav, které jsou postupně vystavovány zátěžovým situacím a čelí nejen překážkám ve vnějším světě, ale i v tom vlastním vnitřním, Ryvius by vás měl přinejmenším zaujmout. V této bohužel nijak slavné anime je skupina studentů izolována ve vesmíru, přičemž jim nejde pouze o záchranu holých životů. V situaci, kdy je nutno uniknout z nebezpečí bez pomoci zkušené dospělé posádky, se odhalují charaktery jednotlivých postav i roztříštěnost kolektivu. Ovšem tvůrcům se v šestadvaceti dílech podařilo mnohem víc než jen předvést psychologický vývoj jednotlivých hrdinů. S bravurou vytvořili skutečně reálně jednající bytosti se všemi slabostmi, strachy i motivacemi. Současně se seriálem vydalo MediaWorks Publishing v roce 2000 i mangu, kterou vytvořil Šinsuke Kurihaši, ovšem většina fanoušků zůstala věrná spíše původnímu seriálu. Goró Taniguči se tedy uvedl jako zdatný režisér, který umí vystavět napětí i udržet zájem diváka.

Po nijak zvlášť podařeném s-CRY-ed (Scryed, 2001), fantasy příběhu o lidech se zvláštními schopnostmi, adaptoval Goró Taniguči společně s Megumi Jamamotou hard sci-fi mangu Makoto Jukimury Planetes (Planetes, 2003). Originální příběh o posádce, která uklízí oběžnou dráhu kolem Země od nebezpečného vesmírného smetí, v sobě mísí opět nejen prvky dobré psychologie, ale i napětí, akci a humor. Fanouškům také učarovala realističnost prostředí, na kterém se podíleli poradci z Japan Aerospace Exploration Agency (japonské národní vesmírné agentury), i civilní pojetí života na stanici, které dodává tomuto anime na uvěřitelnosti. Příběhy jednotlivých postav se prolínají a – ačkoliv se vlastně jedná jen o popeláře – vše je podáno tak, že se divák rozhodně nenudí. Kritika navíc u tohoto počinu pochválila nejen precizní animaci, ale i skvěle vybranou hudbu Kotaro Nakagawy.

O dva roky později Taniguči uvedl na televizní obrazovky anime o pomstě Gun x Sword (Gun x Sword, 2005), které ovšem zdaleka nedosáhlo na úspěchy jeho dřívějších počinů a už vůbec se v popularitě nemohlo rovnat seriálu následujícímu. O rok později se totiž poprvé objevil Code Geass: Lelouch of the Rebellion (Code Geass: Hangyaku no Lelouch, 2006) a o další Tanigučiho práci tak bylo rázem rozhodnuto. Svět C. G. je světem alternativní historie, kde Velká Británie ovládla Japonsko a kde jsou souboje vedeny pomocí obřích mechů. Asi nejvýraznější postavou je bývalý student Lelouch, který se jednoho dne připlete k teroristickému útoku a získá schopnost Geass, která mu umožňuje ovládnout kohokoliv. Lelouch je často srovnáván s Lightem ze seriálu Death Note, ovšem jeho cesta za světem podle vlastních představ je mnohem krvavější. C. G. svět fanoušky doslova pohltil a druhá sezóna pod taktovkou Goró Tanigučiho na sebe nenechala dlouho čekat. Taniguči se podílel nejen na tvorbě seriálu, ale jako autor spoluvytvářel i stejnojmennou mangu, která v Japonsku vycházela až do roku 2013.

Goró Taniguči patří mezi tvůrce, jejichž pracovní aktivity jsou velmi široké, a tak se nemůžeme divit, když se po úspěchu C. G. jako režisér na čas odmlčel. Už v lednu se ovšem můžeme těšit na další jeho anime Maria the Virgin Witch (Junketsu no Maria, 2015), vytvořené podle mangy Masajuki Išikawy. A tentokrát v něm najdeme i více fantasy prvků. Nechejme se tedy překvapit, zda se Tanigučiho nejsympatičtější postavou stane čarodějka Maria, anebo své prvenství v žebříčku popularity obhájí student Lelouch.