Jean-François Laguionie, kterému jsme se věnovali minulý týden, rozhodně patří k nejoriginálnějším tvůrcům evropského animovaného filmu. Za počátkem jeho kariéry ovšem stojí muž, jemuž se rovněž vyplatí věnovat pozornost. I když je jeho tvorba spíše pohádková a zásadně do ní zasáhla druhá světová válka, stál u zrodu francouzské animace a jeho jméno patří mezi ty nejvýznamnější. Paul Grimault, animátor, režisér a scenárista, patří mezi generaci tvůrců životních snímků. Tedy počinů, které svého autora stály celá desetiletí příprav a mnoho životních peripetií. Výsledkem je ovšem nadčasové dílo, jež svým půvabem a atmosférou hravě konkuruje nejnovějším snímkům vytvořeným s pomocí počítačových technologií. Připomeňme si tedy Grimaultovu životní dráhu a tvorbu.

Paul Grimault (1905-1994) začínal kariéru tvůrce animovaných filmů poněkud netradičně. Po studiích a vojenské službě se živil jako návrhář nábytku a v roce 1930 nastoupil do reklamní agentury, kde se seznámil s dalším pozoruhodným tvůrcem, Jacquesem Prévertem. Už o rok později začal tvořit první experimentální animované snímky a o pět let nato založil studio Les Gémeaux. Činnost studia ovšem brzy přerušila druhá světová válka a obnovit se jej podařilo až poté, co byli členové týmu uvolněni z vojenské služby. Prvním snímkem (s rozhodně zvláštním námětem) byli tedy krátkometrážní Les Passagers de la Grande Ourse (1943), příběh chlapce a pejska, kteří se ocitnou na létající lodi a seznámí se s podivnou robotickou posádkou. Druhá světová válka ovšem Paulu Grimaultovi částečně i pomohla, vzhledem ke složité situaci se totiž jeho studio stalo jediným v okupované Evropě, a tak mohlo se ziskem vyprodukovat tři další snímky: L´Épouvantail (1943), Le Marchand de notes (1943) a Le Voleur de paratonnerre (1944). Tato dílka dala vyniknout autorovu poetickému stylu, jemnému vizuálnímu zpracování i citu pro fantazii. Poslední zmiňovaný počin pak v roce 1947 získal cenu na MFF v Benátkách.

Ačkoliv byli celou dobu dobří přátelé, teprve v roce 1947 se Paul Grimault a Jacques Prévert setkali na poli pracovním a společně vytvořili adaptaci pohádky Hanse Christiana Andersena Le Petit Soldat (1947). Spojení dvou básníků uvedlo na plátna kin nesmírně jemnou a poetickou podívanou, která o rok později opět bodovala v Benátkách. Spolupráce se tedy natolik osvědčila, že se pustili do další adaptace, která měla být i prvním dlouhometrážním animovaným snímkem francouzské kinematografie. La bergère et le ramoneur (1952) ovšem znamenala zajímavý předěl v kariéře Paula Grimaulta. Přestože nebyl s prací spokojen, producent jeho nesouhlas kvůli finančním potížím obešel a snímek do distribuce uvolnil. Roztržku v pracovním týmu, která byla zákonitým následkem, vyřešil Grimault odchodem ze studia a založením vlastní společnosti Les film de Paul Grimault. Osud samotné adaptace Andersenovy pohádky Pastýřka a kominíček byl ovšem více než úspěšný. Opět posbíral ceny na MFF v Benátkách a o několik let později i nominaci na cenu Britské filmové akademie BAFTA.

Ve vlastní produkční společnosti dál natáčel krátkometrážní animované snímky a reklamy až do roku 1977, kdy se k adaptaci Andersenovy pohádky znovu vrátil, aby ji přepracoval. Osud dvou zamilovaných, kteří prchají před zlým despotickým králem, tak na stříbrných plátnech opět ožil o tři roky později pod názvem Le Roi et l’oiseau (Král a pták, 1980) a stal se opravdu životním dílem Paula Grimaulta. I když už byl příběh znám, přesto znovu uchvátil diváky i odbornou veřejnost a slavil úspěchy na filmových festivalech. Pečlivost a jemnost, s jakou je přistoupeno k výtvarné stránce a animaci, udivuje dodnes. Stejně tak jako poetický svět, který zobrazuje. Posledním snímkem kariéry Paula Grimaulta se stal tak trochu vzpomínkový La Table tournante (Spiritistický stoleček, 1988), v němž ožívají postavičky z jeho dřívějších filmů, aby naslouchaly vyprávění svého tvůrce. Pokud patříte mezi fanoušky francouzského šarmu, jemné poetiky a poctivé ruční animace, rozhodně zavzpomínejte na tohoto slavného režiséra, který ovlivnil několik generací a který by se v březnu tohoto roku dožil sto deseti let.