Stejně tak jako Ralph Bakshi, který tvořil za oceánem, i v Evropě se vyskytli tvůrci, kteří se chtěli vymezit proti příběhům, jež na stříbrná plátna chrlilo studio Walta Disneye. Ovšem, i když si všímáme především režisérů, kteří točí animované žánrové snímky pro dospělejší publikum, neměli bychom opomíjet i ty, jejichž filmy oslovují i mladší diváky. V dnešní části série si představíme tvorbu zajímavého francouzského autora, jehož poetika a technika tvorby je částečně inspirována pozoruhodně nadčasovým dílem režisérky Lotte Reinigerové. A ačkoliv patří mezi ty, kteří se nenechali ovlivnit komerčními trendy, jeho snímky bývají pro diváka nezapomenutelné. Představme si celovečerní animované snímky oceňovaného Michela Ocelota, muže, který si nejen píše svoje příběhy sám, ale pro své projekty vypracovává také veškerou grafiku.

Oba rodiče Michela Ocelota byli učitelé, a tak vyrůstal v Guinei, kam se rodina odstěhovala za prací. Prostředí afrického kontinentu ho silně ovlivnilo a obohatilo jeho tvorbu exotickými motivy. I když vystudoval dějiny umění, velmi brzy se začal věnovat animovanému filmu. Začínal jako autor námětů, pracoval jako střihač, herec, kameraman či výtvarník. Už jeho první krátkometrážní snímek Les 3 inventeurs (1980) získal uznání i cenu BAFTA a upozornil na nevšední talent a originalitu, která se v Michelu Ocelotovi skrývá. K celovečernímu debutu se ovšem musel propracovat přes množství krátkometrážních snímků i kusů, které byly určeny pro televizní vysílání. S prvním celovečerním filmem Kirikou (1998) vyprávějícím jednoduchý a poetický příběh o malém chlapci z africké vesnice, který se postaví zlé čarodějnici, slavil obrovský úspěch. Snímek byl odměněn zaslouženým uznáním, úspěchem i množstvím festivalových cen. Získal například i hlavní cenu na festivalu v Annecy. Jen o dva roky později vytvořil Michel Ocelot poetický, pohádkový film Princové a princezny (Princes et princesses, 2000), který je vyprávěn formou stínového divadla. Podobným způsobem tvořila snímky i Lotte Reinigerová (1899-1981), na jejímž díle je pozoruhodné, nakolik je nadčasové. Film Princové a princezny byl opět oceněn na několika festivalech, ovšem diváci si žádali další dobrodružství chlapce Kirikou.

Po dalším pokračování dobrodružných příběhů z africké vesnice Kirikou v divočině (Kirikou et les bêtes sauvages, 2005), které si vyžádal tlak diváků, natočil Michel Ocelot pohádkový příběh, zasazený tentokráte do středověké Andaluzie a severní Afriky Azur a Asmar (Azur et Asmar, 2006). Vyprávění ve stylu Pohádek tisíce a jedné noci získalo svému tvůrci množství nových fanoušků a upevnilo jeho postavení na trhu nejen ve Francii, kde úspěšně konkuruje americké animované produkci, ale i v oblasti hispánské či ve Skandinávii. Příběh dvou princů oplývá opět nesmírně podmanivou atmosférou a jeho exotické kulisy diváky pohltí a vtáhnou. Snímek byl ověnčen cenami evropských festivalů a otevřel Michelu Ocelotovi možnosti další tvorby. V dalším období se věnoval práci pro televizi a tvorbě seriálu Dragons et princesses, ovšem také získal širší popularitu po spolupráci se známou zpěvačkou Björk na jejím videoklipu Earth Intruders z roku 2007.

V poetice stínového divadla, kterou opět Michel Ocelot připomněl v originální kombinaci s nejnovějším stereoskopickým 3D, se nesou experimentální Pohádky noci (Les Contes de la nuit, 2011). Vyšly sice z příběhů seriálu Dragons et princesses, ovšem poslední ze šesti částí snímku je původní. Ačkoliv si stejně jako poslední z Ocelotových filmů Kirikou et les hommes et les femmes (2012) odnesl jen jednu festivalovou nominaci, příběhem si získal i publikum na MFF v Karlových Varech 2011. Ač nenápadné a neoplývající efekty, patří filmy Michela Ocelota bezpochyby k hodným pozornosti. Mísí v sobě nejen poetiku orientu, ale i nostalgii starých časů animace a zároveň jsou i důstojným konkurentem mohutné produkce amerických studií.