Zatímco jsme se v minulé části série věnovali půvabné, pohádkové francouzské poetice, tento týden se přeneseme na britské ostrovy a představíme tvorbu syrovou a hororovou. Vyměňme tedy barevné a jemné příběhy z exotických zemí, které okouzlují jemnými detaily, za drsnou, černobílou podívanou, kde krev teče proudem a lidská společnost je zobrazena z té nejtemnější stránky. Představme si tvorbu režiséra, animátora, výtvarníka a pedagoga Phila Mulloye, umělce ověnčeného cenami z celého světa, jehož nezaměnitelný styl je plný ostré ironie a absurdního hororového černého humoru. Díky němu se v jednoduché černobílé kresbě dokáže vyjádřit k takovým tématům jako rasismus, porušování lidských práv, násilí, mamon…

Phil Mulloy, rodák z Wallasey, absolvoval Royal College of Art v Londýně v roce 1973. Úspěch měl hned jeho druhý snímek Mark Gertler: Fragments of a Biography (1981), který získal zvláštní cenu Britského filmového institutu Sutherland Trophy. Jeho originální způsob tvorby našel v osmdesátých letech uplatnění na MTV. V roce 1991 natočil sérii krátkometrážních snímků Cowboys, které spojoval nejen absurdní černý humor, ale i kulisy westernových příběhů a plno klišé. Už v následujícím roce měl potom premiéru snímek The Sound of Music (1992), kterého ověnčily ceny z festivalů v Corto Imole a Edinburghu. Syrovost a ironii Sound of Music si můžete vychutnat v první ukázce a získat tak i představu, jakým způsobem se vypořádal Phil Mulloy s animovaným zobrazením Desatera. V letech 1994 až 1996 natočil v tomto duchu deset snímků podle desatera přikázání a série potom zabodovala ve Španělsku a překvapivě i v Japonsku.

S předsudky a nesnášenlivostí v lidské společnosti se Phil Mulloy vypořádal v pozoruhodné sci-fi trilogii Intolerance (2000), Intolerance II: The Invasion (2001) a Intolerance III (The Final Solution) (2004). Tři krátkometrážní snímky formou animovaného fiktivního dokumentu představují náhodně objevenou mimozemskou rasu. Obyvatelé záhadné planety Zog se od nás liší pouze tím, že mají místo hlavy genitálie a místo genitálií hlavy. Tato anatomická odchylka potom diktuje i rozdílné rituály a zvyky, při jejichž představování dojde na planetě Zemi k velikému pohoršení. Pohoršení se mění v nenávist a ta přivede lidstvo na myšlenku planetu Zog zničit.

Podobenství vynikají ostrým vtipem, který umocňuje výtvarný styl Phila Mulloye. Trilogie o nesnášenlivosti slavila úspěchy po celém světě a pomohla svému tvůrci sehnat prostředky na první celovečerní snímky. Zcela v duchu předchozích snímků vznikly celovečerní filmy o rodině pana Christie Sbohem, pane Christie (Goodbye, Mr. Christie, 2011), Mrtvý, ale nepohřbený (Dead but not buried, 2012) a Bolest a lítost (The Pain and the Pity, 2013), která žije na zdánlivě spořádaném anglickém maloměstě. Jak už to v příbězích Phila Mulloye bývá, ačkoliv je hlavní hrdina navenek dokonalý gentleman, uvnitř skrývá temnou a perverzní tvář své osobnosti. Ač podivné, perverzní, syrové a často temné, nepostrádají filmy Phila Mulloye ostrý vtip, ironii i hluboké lidské poselství. Posuďte sami, nakolik pravdivý je termín, kterým jsou jeho díla označeny – extrémní animace.