Nejenom velká studia Hollywoodu dokázala pohnout světem animované fantastiky a ne všechna malá studia skončila pod křídly Walta Disneyho. V dnešní části série připomeňme úspěšného režiséra, zástupce menších produkcí, autora, skladatele a producenta z New Yorku Julese Basse, jehož největší doménou byly adaptace známých příběhů. Jeho práci ocení především znalci americké televizní produkce, ovšem i širší divácká veřejnost v našich zemích měla v posledních letech díky vydávaným DVD možnost zhlédnout některé jeho snímky. Představme tedy nejzajímavější, u nás známé i méně známé počiny Julese Basse, muže mnoha profesí, který mimo jiné převedl do animované podoby i Pána prstenů. Dříve ale natočil nejeden pozoruhodný snímek, kterým pobavil široké publikum.

Jules Bass se narodil roku 1935 ve Filadelfii a vystudoval Univerzitu v New Yorku. Kariéru začal v reklamní agentuře, ale už na počátku šedesátých let založil s Arthurem Rankinem Jr. vlastní filmovou společnost Videocraft International. Od první chvíle se snažil uplatnit veškerý svůj talent, a tak se v začátcích zapsal do povědomí diváků nejen jako režisér, ale především jako skladatel populárních písní. (Mezi jeho nejznámější patří melodie Daydreamer, Pinocchio nebo Three Sad Souls.) Spolupráce s Arthurem Rankinem Jr. poté Julese Basse provázela celé tvůrčí období a dala později rovněž podnět k přejmenování společnosti na Rankin/Bass. Produkce se od počátku zaměřovala hlavně na televizní trh a žánrovou nápaditostí si brzy získala širokou základnu fanoušků. Prvním počinem byl animovaný seriál The New Adventures of Pinocchio (1960), debutovým celovečerním snímkem potom antologie pohádek Hanse Christiana Andersena The Daydreamer (1966). O rok později měl premiéru komediálně hororový snímek Mad Monsters Party? (1967), jenž pomohl společnosti definitivně prorazit na televizní trh. Svěží film o volbě nástupce doktora Frankensteina by mohl v lecčems připomínat dnešní Hotel Transylvánie, ovšem počin Julese Basse se liší nejen hlavní dějovou linií, ale také detailní stop-motion ruční animací.

S příchodem Sněhuláka Frostyho (1969) se společnost Julese Basse dočkala nejen dalšího úspěchu, ale také tematického okruhu, jenž se produkce držel s krátkými přestávkami až do roku ukončení její činnosti. I když se natáčely také snímky v podobně hororovém stylu jako Mad Monsters, společnost Rankin/Bass se nadlouho stala producentem filmů s žádanou vánoční a zimní tématikou. Ale ani takto úzké zaměření neoslabilo Julese Basse natolik, aby nepokračoval v práci na známých žánrových příbězích.

Skvělá animace i atmosféra celovečerního zpracování příběhu Bilbo Pytlíka The Hobbit (1977) vynesla Julesi Bassovi uznání širší odborné veřejnosti a nominaci na cenu Hugo. Rankin/Bass sice vytvořili zjednodušený příběh určený spíše pro mladší diváky, své kouzlo ovšem jejich zpracování neztrácí ani po letech, a to i přes to, že svět Středozemě pojalo studio po výtvarné stránce značně netradičně. K Tolkienovu literárnímu dílu se po třech letech už s menším úspěchem vrátil v animovaném zpracování závěrečného dílu trilogie Pán prstenů The Return of the King (1980).

Patrně nejznámějším snímkem Julese Basse je The Last Unicorn (Poslední jednorožec, 1982), adaptace stejnojmenné knihy Petera S. Beaglea, na které Rankin/Bass spolupracovali s japonskými animátory. Jen několik let před ukončením činnosti studia i kariéry tak Jules Bass natočil film, který se nesmazatelně zapsal do povědomí diváků. Přestože se jedná o příběh pohádkový, přesahem a atmosférou donutí k pozornosti i dospělé. V titulcích najdeme tehdy už známá herecká jména jako Mia Farrow, Angela Lansbury nebo Christopher Lee, o soundtrack se postaral uznávaný Jimmy Webb, autor knižní předlohy Peter S. Beagle vypracoval scénář a poté se dlouhá léta soudil o podíl na zisku. Pod taktovkou Julese Basse však vznikl počin, jenž přesáhl nejen hranice žánru, ale i audiovizuální produkce.

Společnost Julese Basse a s Arthura Rankina Jr ukončila svou činnost v roce 1987. Tvůrci po sobě zanechali nejen legendární seriály i nápady, kterých se ujímají animátoři dodnes, ale i několik nestárnoucích snímků.