Minulý týden jsme se poprvé věnovali čínské animované kinematografii, jejímiž průkopníky byli především bratři Wanové. Ať se totiž ve světě čínského animovaného filmu zamyslíme nad jakýmkoliv prvenstvím, byli to právě oni, kdo ho dosáhli. Jak před, tak i po druhé světové válce se tedy v Šanghaji natáčely pro čínskou kinematografii přelomové snímky právě v režii bratří Wanů. Než se ale budeme podrobněji věnovat asijské animaci, shrňme tento týden krátce vývoj v Číně v období po tak zvané kulturní revoluci až k současnosti. V období před těmito událostmi se sice animace zdárně rozvíjela, ovšem právě rok 1967 a zmiňovaná revoluce postavila kreslená audiovizuální díla doslova mimo zákon. Animátoři byli až na výjimky posláni do pracovních táborů, snímky musely splňovat přísná kritéria propagandy. Atmosféra se uvolnila až o několik let později.

Kulturní revoluce v Číně rozhodně nebyla nijak přívětivou, akademickou či teoretickou záležitostí. Mnoho umělců bylo poníženo, vystěhováno, mnoho jejich děl bylo zničeno. Někteří raději spáchali sebevraždu, než by byli konfrontováni s nechvalně proslulými rudými gardami. Animované příběhy, které se v období kulturní revoluce natáčely, jsou tedy vesměs určeny k propagandě. Dětští hrdinové tu bojují s Japonci a nacházejí štěstí i domov v armádních řadách.

Už v roce 1978 bylo ovšem zřejmé, že toto temné období mělo pro čínské umění všeobecně značně destruktivní vliv, a tak nastalo mírné uvolnění, které odstartovalo další vývoj nejen v tradici animovaného filmu. Zpočátku tvořil drtivou většinu promítané produkce import ze Spojených států, čínská animovaná kinematografie se vzpamatovávala postupně a využívala tradičně vyhlížejících postupů. Mezi nejznámější jména tradiční čínské animace patří například výtvarník a autor manhua (čínská obdoba mangy) Te Wei, Wu Qiang nebo Tang Cheng. Mezi tradiční styly potom papírková, loutková a kreslená (vodovými barvami) animace.

Do roku 1989 se svět animovaného filmu vzpamatoval z kulturní revoluce natolik, že se čínské snímky opět ukázaly na zahraničních filmových festivalech, kde byly i oceňovány. Od poloviny osmdesátých let se ovšem asijský trh začal plnit americkou televizní produkcí a produkcí japonských anime, což vytlačilo původní díla i z čínských kin a domácností. Mnozí animátoři opustili tradiční techniky a začali tvořit v populárnějším japonském a americkém stylu. A s malou nadsázkou by se dalo říci, že další období bylo rovněž revoluční, tentokrát ovšem technologické. Po přelomu století byl uveden první hongkongský 3D CGI snímek DragonBlade: The Legend of Lang (2005), jenž je uváděn jako první počítačově animovaný akční bojový film. Režie se ujal Australan žijící v Hong Kongu Anthony Szeto, produkci zajistil legendární Stanley Tong.

Od roku 2006 přehodnotila čínská státní správa postoj k animovaným filmům a nyní k tomuto odvětví přistupuje jako ke klíčovému. Vzhledem k oblibě u mladé generace se animovaná produkce vyšvihla mezi obory, kde se tvoří nové čínské národní povědomí, a tak je s ní také zacházeno. Množství natáčených snímků prudce vzrostlo a o slovo se začala díky novým technologiím hlásit do té doby opomíjená a potlačovaná nezávislá scéna. Internet, Adobe Flash a formát, který je nazýván webcomicsem, rozšířil řady tvůrců i diváků v nebývalém množství. Je pravdou, že na chudý čínský venkov se takový fenomén jako Xiao Xiao nikdy nedostal, generace mladých lidí z velkých měst mu ale doslova propadla. Porovnáme-li ale rozdíl mezi tradiční čínskou animací a tvorbou internetové celebrity Zhu Zhiqianga, zjistíme, že je obrovský. Nepřehlédnutelná je ovšem i jeho popularita a objem peněz, které takto nezávislou formou dokázal vydělat.

Čínská animovaná produkce tedy patří mladé generaci a jako klíčové odvětví je také podporována státní správou. To otevřelo na asijském trhu nejen nové možnosti pro už zavedené tvůrce, ale i pro nová jména, jejichž neotřelé a svěží nápady si získávají miliony diváků. Nechme se tedy překvapit, jak dlouho bude Asii vládnout japonské anime…