Po zastavení u počátků československého žánrového filmu se opět vraťme za oceán a připomeňme dalšího z nadějných tvůrců, kteří se audiovizuální fantastice autorsky věnují. Jak už to je v posledních letech obvyklé, k celovečerním debutům se tito režiséři často dostávají přes hudební klipy, reklamy či krátkometrážní trikové snímky. Ovšem právě tyto vizuálně bohaté formy vyžadující precizně načasovaný a vypointovaný příběh se ukazují jako vynikající škola, která mladší generaci filmařů formuje a učí je nebát se originality. Tento týden si představme tři snímky, kterými obohatil audiovizuální fantastiku Neil Burger, americký režisér, scenárista a producent. Je zajímavé, že i on má ve zvyku uvádět na plátna kin neotřelé podívané, které natáčí s (na dnešní poměry) velmi malým rozpočtem.

Neil Burger se po absolvování univerzity v Yale věnoval experimentálnímu filmu a později natáčel videoklipy pro kapelu Meat Puppets. V roce 1991 akceptoval nabídku televizní stanice MTV a vytvořil reklamní spoty proti negramotnosti Books: Feed your Head. Jeho celovečerním debutem nežánrového charakteru, ke kterému psal také scénář, se stal snímek Interview with the Assassin (2002). Takřka devadesátiminutové drama o dvou hercích na sebe strhlo pozornost kritiků a upozornilo na možný talent mezi nově se prosazujícími audiovizuálními tvůrci. Snímek byl nominován na tři ceny Spirit Awards a získal i cenu za nejlepší hraný film na FF ve Woodstocku. Smysl pro originální poetiku a tajemné příběhy ovšem Burger předvedl naplno až se svým druhým snímkem, jehož exteriéry se takřka výhradně točily v Čechách. K filmu Iluzionista (Illusionist, 2006) napsal i scénář podle povídky Stevena Millhausera. V nízkorozpočtovém snímku, ve kterém zkušený český divák rozezná nejen hrad Konopiště, ale i ulice staré Prahy, divadla i exteriéry v Táboře a Českém Krumlově, je rozehrán příběh inspirovaný životem kouzelníka a jasnovidce Erika Jan Hanussena a jediného syna rakouského císaře Františka Josefa I. Ocenění tentokráte sbíral především scénář, ovšem Neilu Burgerovi se, i přes ostrou konkurenci tří snímků o kouzelnících ve stejném roce, podařilo uspět rovněž u publika a získat tak prostředky na natočení dalšího počinu.

Další snímek, které uvedl na stříbrná plátna, byla road movie Šťastlivci (The Lucky Ones, 2008), která bohužel i přes své kvality u diváků propadla. Úspěch se ale dostavil s dalším celovečerním snímkem Všemocný (Limitless, 2011), jenž byl opět žánrový a jehož jednoduchá zápletka dala prostor hercům i propracovanému scénáři. Příběh o droze, která umožňuje využívat mozek na sto procent, fanoušky oslovil i přes relativní otřelost hlavního tématu. Je ovšem třeba připomenout, že jedním z přitažlivých prvků filmu na motivy knihy The Dark Fields Alana Glynna je i vedlejší role Roberta de Nira, jemuž byl scénář doslova tzv. psán na tělo.

Jen málo ohlasů prozatím posbíral poslední ze zmiňovaných žánrových snímků Neila Burgera Divergence (Divergent, 2014). Knihu třiadvacetileté autorky Veronicy Roth, která byla snímku předlohou, bychom mohli zařadit mezi příběhy na motivy módní vlny Hunger Games. Ačkoliv je tento počin v kinosálech uváděn teprve krátce, už teď by se dalo říci, že Neil Burger upustil od originality Ilusionisty a zařazuje se do žánrového mainstreamu. Doufejme, že po dokončení dalšího sci-fi Insurgent, kde figuruje jako vedoucí výroby, se opět vrátí ke psaní inovativních scénářů a své příznivce překvapí dalším neotřelým příběhem.