Tajemství Letu 305 odhaleno (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Úterý 17 května 2016 16.50

A.G. Riddle je čtenářům po celém světě známý zejména díky trilogii Tajemství původu, u níž se nikdy nesmí opomenout zmínka o více než milionu prodaných kusů. Let 305 je oproti tomu samostatným románem, přestože s autorovou předchozí tvorbou sdílí několik společných prvků – nepříznivá vidina budoucnosti, rozvoj technologií, konspirace, odpovědi ležící v hlubinách času a osud civilizace vložený do rukou jednotlivců. Naděje ovšem stále existuje. Mezi námi jistě žijí lidé, kteří se dokáží správně rozhodnout. Někdy je ale zapotřebí je k těm rozhodnutím trochu popostrčit. Třeba s nimi nechat spadnout letadlo…

Boeing 777 se během letu z New Yorku do Londýna dostane do silných turbulencí a následně se zřítí. Přeživší z přední části letadla se na místě havárie snaží zorientovat, podivují se nad rádiovým tichem, záhy ale zjišťují, že zadní část obřího letounu dopadla jen pár set metrů od nich a nachází se v situaci, jež si žádá bezodkladné řešení. Vedoucí role se ujímá cestující první třídy Nick Stone, který při organizaci záchranných prací velmi obratně předchází chaosu a panice. Je schopen v lidech probudit sílu a vůli vzájemně si pomoci. Zapůsobil i na Harper Laneovou, váhavou spisovatelku, která všechna významná slova nejraději píše s velkým počátečním písmenem. Nick i Harper si vypráví každý jen tu svou část příběhu, ale do ledové vody musí pro záchranu cestujících skočit společně.

Letecké neštěstí, stroj rozlomený vedví, neznámé prostředí, marné čekání na pomoc a sílící pocit, že ona tragická událost nebyla dílem náhody – kde jen už jsme tohle viděli? No jistě, seriál Ztraceni. První část knihy se skutečně odvíjí podobným způsobem, jaký jsme před lety měli možnost sledovat na televizních obrazovkách. Podobný je i přístup k postavám, jež se po havárii ujímají nových rolí, někdy zásadně odlišných od jejich předešlého života. V troskách letadla jako by nacházely svoje skutečné já. Po několika vypjatých situacích, krizích spojených s podzimním chladem a ubývajícími zásobami, je čtenář dostatečně připravený na odhalení alespoň části tajemství obestírajícího Let 305, na zvrat otevírající gigantickou bránu do druhé části románu.

Pětice pečlivě vytříděných hrdinů je vytržena z vcelku tradičního katastrofického románu a vržena do ryze vědeckofantastického příběhu. Pokud bych měl prostředí a atmosféru této části knihy k něčemu přirovnat, pak bych si dovolil trochu odvážně sáhnout po obrazu Země vykreslené v románech Ílion a Olymp od Dana Simmonse. Prostor dostává člověk jako budovatel, vizionář a snílek realizující megalomanské projekty měnící světový řád. Co se ovšem stane s takovým člověkem, když ho dostihne realita všedních dnů a života obyčejných lidí? Jak se změní jeho charakter a jaký dopad to pak má na jeho okolí? To jsou možná až překvapivě závažné a nečekané otázky, s kterými se kniha snaží vypořádat.

Román si mohou ve svém jazyce přečíst i slovenští čtenáři…

Výsledný dojem je ovšem rozporuplný. Nejprve je totiž zapotřebí hodně vysvětlovat, seznámit postavy i čtenáře s historickými fakty, aby se pak bez nějakého většího zdržování mohlo hodně bojovat. Na skutečný příběh odehrávající se teď a tady se téměř nedostane. Zásadní rozhodnutí jsou činěna okamžitě a naprosto samozřejmě. Nedokážu si třeba představit, že bych se jako kriticky uvažující nevoják jednoho rána probudil, cizí člověk mi hodil flintu do náruče a řekl mi, běž a střílej na ty druhý, a já bych šel a střílel. Logické přešlapy na sebe nenechají dlouho čekat, jsou činěny v zájmu toho, aby do sebe všechno pěkně zaklaplo a mohlo se jet dál. Prostřední část románu je vzhledem k významnosti probíhajícího konfliktu a atraktivitě prostředí příliš krátká a často až přehnaně zkratkovitá.

Ocenit lze na druhou stranu spád a neustávající čtivost knihy, jíž napomáhá členění na krátké kapitoly a časté změny prostředí. Díky vyprávění z pohledu dvou postav se ve vybraných chvílích mění míra a způsob jejich informovanosti. Asi nejlépe se tenhle přístup projeví v okamžiku, kdy je Harper převyprávěna jiná verze historky než Nickovi. Naplno se forma vyprávění rozvine ve třetí části, což je v podstatě natažený epilog, kdy se v hlavách i srdcích hrdinů probouzejí ty nejsilnější emoce. Ačkoli je závěr prostý jakýchkoli překvapení, možná až zbytečný, vnímám snahu autora přiblížit osobní význam knihy čtenářům, což činí docela netradičním způsobem.

Tento rok se už podruhé objevila kniha, v které má pád z velké výšky za následek dopad na trochu jinou Zemi. Tou první byl Piñeirův Pád, který je mnohem akčnější a více technicky zaměřený. Naproti tomu Let 305 bez problémů střídá žánry a mnohem více testuje hranice fantazie. V budoucnu bychom se prý měli dočkat filmového zpracování, ale já nevidím k nějakému čekání důvod. Hledáte-li odpočinkové čtení a pestrou směsici žánrů, pak je Let 305 dobrá volba.