Využití stylu fiktivního dokumentárního filmu v žánrových audiovizuálních dílech jsme už zmiňovali na počátku série, kdy byla řeč o fenomenálním zpracování Války světů Orsona Wellese z roku 1938. Ač jen rozhlasová, přesto se tato adaptace zapsala nejen do dějin kinematografie, ale také odhalila sílu vhodně načasovaného dokumentárního prvku na vnímání diváka. Dalšímu z tvůrců, které připomeneme, tento způsob vyprávění příběhů není nikterak cizí a využití techniky dokumentárního filmu se věnoval od prvních kratších snímků. Citlivost, s jakou ji včlenil do audiovizuální fantastiky, potom dokázala nejen ohromit diváky, ale i upozornila na další talent...

Jméno dalšího tvůrce, kterému věnujeme díl série Pozoruhodných počinů, je širšímu publiku spíše neznámé. Kdo z nás diváků totiž čte titulky až ke konci a zajímá se o jméno, které vidíme v kolonce scenárista? Většinový fanoušek audiovizuální fantastiky zná sice dokonale jména knižních (či jiných) předloh i jejich autorů, ale scenáristé zůstávají bohužel mimo obvyklou pozornost. David Twohy sice za svou kariéru více filmů napsal, než natočil, rozhodně ale dokázal, že se nebojí posadit do režisérské židle a směle konkurovat i zavedeným žánrovým borcům. Zdánlivě nenápadné jméno má tedy na kontě nejen několik zhlédnutí hodných filmů, ale i překvapivou kultovní záležitost...

V úvodní části článku jsme připomněli ostrý start mladého a talentovaného Zacka Snydera. Dravost, s jakou vtrhl do vod audiovizuální fantastiky se syrovým vizuálním stylem, překvapila nejen fanoušky, ale i mainstreamové diváky. Už Úsvit mrtvých totiž s drzostí mladé generace porušil některá pravidla zombie žánru a následná 300 uvedla na plátna kin další z komiksů Franka Millera. Po černobílém Sin City předvedl Zack Snyder starověké drama spartského krále Leonidase, aniž by zasáhl do vizuální atmosféry komiksu, a sklidil tak zasloužené ovace. Rozporuplného přijetí se dočkal další jeho počin, tentokrát adaptace neadaptovatelných Watchmenů, ovšem kladné reakce opět převážily.

Ať už patříte mezi fanoušky audiovizuálních adaptací komiksů či ne, jméno dalšího tvůrce, jehož výrazný styl je nepřehlédnutelný, jste v kinosálech rozhodně zahlédli. Cestu k celovečerním žánrovým filmům si totiž vyšlapával jako režisér reklamních spotů a je třeba poznamenat, že byl velmi úspěšný. Když klapla první klapka jeho debutu, měl za sebou významné kampaně pro světoznámé značky a lehkost, s jakou se pustil do tvorby, dávala tušit, že jde nejen o zkušeného rutinéra, ale i o veliký talent. Ať už tedy máte Zacka Snydera rádi či vám vadí drsně a syrově vyznívající vizuální stránka jeho snímků, je neoddiskutovatelné, že své místo už si mezi žánrovou režisérskou elitou vydobyl.

Zatímco jsme se minulý týden věnovali výrazné osobnosti Alfonse Cuaróna, který už má za sebou na poli audiovizuální fantastiky výrazné počiny, tentokrát bychom rádi poukázali na nováčka, jenž si sice své místo mezi žánrovou elitou ještě nevybojoval, ovšem jeho tvorba rozhodně budí pozornost. A to nejen ta, kterou jsme měli možnost zhlédnout v kinosálech, ale i ta, která je ve fázi příprav. A dalo by se bez nadsázky říci, že se jedná o projekt, který je očekáván více než dvanácti milióny fanoušky. Představme si tedy v krátkém medailonku Duncana Jonese, syna známého britského zpěváka Davida Bowieho, jenž rozhodně patří mezi veliké žánrové naděje...

Aktuálně měl v našich kinosálech premiéru sci-fi snímek Gravitace (Gravity, 2013), který pozoruhodně využívá 3D technologií a který je nejen kritikou označován jako přelomový a možný ukazatel v dalším vývoji sci-fi snímků. Žánr je tu začleněn do příběhu i zpracování v minimální míře a stává se tak maximálně uvěřitelným. Nabízí tedy divákům nečekaně intenzivní zážitek. Autorem této pozoruhodné podívané je mexický režisér Alfonso Cuarón, který rozhodně není na poli audiovizuální fantastiky nováčkem. Ačkoliv nemá na svém kontě příliš snímků, jeho silný vizuální styl stojí za pozornost a stačil se zapsat i v tak silné sérii, jakou je adaptace Harryho Pottera...

Pokud byste měli přemýšlet o tom, kdo je pro evropský film největší provokatér a enfant terrible, rozhodně byste si vzpomněli na dánského režiséra Larse von Triera, který vtrhl do Evropy velmi svěžím a energickým stylem. Tento tvůrce, který si nedávno vysloužil obrovskou vlnu negativní publicity kvůli svým nešťastným výrokům o Adolfu Hitlerovi, patří rozhodně mezi režiséry šokující i provokující. Upoutal na sebe pozornost nejen díky skvělým filmům, ale i televizním seriálům, z nichž jeden rozhodně mezi klenoty audiovizuální fantastiky patří. V dnešní části Pozoruhodných počinů si připomeneme nejen jeho pojetí audiovizuální fantastiky...

V audiovizuální fantastice není mnoho tvůrců, kteří by si ke svým počinům psali i scénáře a tvořili tak doslova autorská díla, ovšem mezi touto hrstkou rozhodně vyniká americký režisér indického původu M. Night Shyamalan. V první části článku jsme připomněli jeho začátky i přelomový duchařský horor Šestý smysl, který vzbudil mezi kritikou i fanoušky doslova poprask. Ten, jehož jméno podle amerických producentů nejde vyslovit (neplést s tím, jehož jméno se nevyslovuje!), se tak stal takřka ze dne na den nadějí audiovizuální fantastiky, která zoufale žíznila po úderných pointách a silných příbězích. Dalšími filmy poté jen potvrdil, že se nejednalo o náhodu, a rozvinul svou slibnou kariéru k většinové radosti všech fanoušků.

Současný Hollywood není jediným významným centrem, ve kterém se točí snímky generující velké zisky, stačí připomenout líheň talentů, kterou nalezneme na japonských ostrovech, či korejské tvůrce. Stále víc se ale o své slovo hlásí i kinematografie či tvůrci pocházející z orientálních zemí. Ovšem i přes to Hollywood zůstává nadále pomyslným vrcholem v kariéře každého z tvůrců. V dalším pokračování série si připomeňme jednoho z kontroverzních a bezesporu talentovaných režisérů, který je právě indického původu, Manoj Nelliyattu Shyamalana. Muže, který patří mezi hrstku těch, co ke svým snímkům píší i scénáře a neváhají objevovat pro svá díla i nové herecké talenty...

Ačkoliv jsme se minule dotkli generace filmařů, u které nebylo samozřejmostí, že prošli filmovou školou či nějakou systematickou formou audiovizuálního vzdělávání, nejnovější generace tvůrců je už jiná a pozornost si také zaslouží. S technickým pokrokem a neuvěřitelnými trikovými možnostmi se posunuly nejen zobrazovací možnosti, ale vzrostla i obliba žánrových snímků a produkce audiovizuální fantastiky po celém světě prudce stoupla. Ovšem ani prestižní univerzita, jakou je například Harvard, nedokáže tvůrcům zajistit úspěch u diváků či pozornost producentů. V dnešním článku připomeneme dosavadní práci talentovaného a osobitého scenáristy a režiséra Darrena Aronofskyho...

Po profesoru estetiky, který se blýskl natáčením černobílých hororových snímků a videoklipů, se ještě zdržme poblíž tématu, jímž je překračování zavedených forem i žánrů. Jméno Wernera Herzoga jsme zmiňovali při připomenutí remaku slavného hororu němé éry Nosferatu, ovšem bylo by krátkozraké opustit tvorbu tohoto známého režiséra a nepředstavit si i další zajímavé počiny audiovizuální fantastiky, na nichž se podílel. Vzhledem k tomu, že je jeho jméno ve světě filmu opravdovým fenoménem, je zcela jisté, že jeho pojímání žánru i užití fantastických prvků v příbězích nebude nikterak tuctové. Pojďme si tedy připomenout nejen jeho slavný remake, ale i počátek spolupráce s Klausem Kinskim či jeho strhující podobenství...

Po připomenutí legendárních Pirátů, kteří pod taktovkou rozverného Gora Verbinského odstartovali další módní vlnu v žánrovém světě, opusťme na chvíli mainstream audiovizuální fantastiky (jakkoliv to zní podivně) a připomeňme režiséra, který na sebe stačil upozornit jedním krátkometrážním hororem, jedním filmem o filmu a hudebními klipy, které obsahovaly hodně z temného hororového žánru. Pokud se ovšem domníváte, že se z „filmu o filmu“ nedá udělat žánrová záležitost, jste hluboce na omylu. E. Elias Merhige je tvůrcem, který to nejen dokázal, ale který zároveň posunul jeho hranice. Připomeňme tedy nejen jeho videoklipy plné žánrových postupů i zajímavých koláží, ale i osobitý styl, který se svou syrovostí rozhodně není určen pro diváky slabších povah.

S oživením romantického pirátského světa, které kořenil bláznivý humor, množství gagů a hrdina přerůstající vše ostatní, vpluli na plátna kin pod vedením Gore Verbinského první Piráti z Karibiku a věrni svému povolání nenechali nikoho na pochybách, že budou chvíli diktovat světu žánrového filmu. Po velmi úspěšném remaku japonského hororu se tak Verbinski v roce 2006 natrvalo prosadil v Hollywoodské špičce. Úspěch, s jakým se Piráti dostali do peněženek filmových diváků, překvapil nejen samotné tvůrce. Jak jsme už psali, snímek si získal jak srdce fanoušků tak i kritiků a vysloužil si pět nominací na Oscara, není se tedy čemu divit, že se brzy začalo chystat další, ještě monumentálnější pokračování.

Po dlouhé sérii věnované tradičním japonským strašidelným příběhům i původním hororům japonských tvůrců věnujme chvíli pozornost americké továrně na sny. Další částí Pozoruhodných počinů připomeneme tvůrce, který pro žánr mimo jiné oživil dobrodružný styl, jaký známe z knih Roberta Louise Stevensona. O klukovské duši a hravém pohledu na svět rozhodně svědčí už jeho debut, který byl jedním z prvních snímků studia DreamWorks, ovšem pozornost velkých producentů si vysloužil až remakem japonského hororu Kruh, o němž jsme už psali. Gore Verbinski není ale jen režisérem, který stojí za znovuobjevenou popularitou světa pirátských lodí i dobrodružné honby za legendami a poklady...

Dříve, než opustíme audiovizuální fantastiku japonských ostrovů, zmiňme ještě jednoho z nepřehlédnutelných a dosti kontroverzních režisérů. Jeho díla sice nejsou mainstreamová a tvoří spíše pro menší okruh diváků, svou cestu si ale našel i k evropským a americkým divákům. Představme si tedy několik snímků režiséra Shiona Sona, jehož hororová představivost rozhodně umí překvapit a který posbíral ocenění nejen z filmových festivalů v Asii, ale dokonce i z Benátek, Toronta či Karlových Varů. Ačkoliv netočí tradiční kaidan příběhy, vyděsit diváky dokázal vskutku originálně a na svém kontě má i zajímavý kultovní počin, jenž vznikl jako adaptace známého komiksu a posléze se dočkal volného pokračování i zpracování příběhu do samostatné knihy.