První dva snímky, které nám představily svět mutantů z marvelovského univerza, odstartovaly pod taktovkou Bryana Singera nejen masivní zájem producentů o komiksové příběhy, ale i popularitu dalších tvůrců a herců. Bez nadsázky by se dalo říci, že pro mnohé z nich byly snímky skutečným předělem v kariéře, pro některé se staly jejich postavy životní rolí. Ačkoliv byl úspěch nečekaně veliký, dal Bryan Singer před dalším dílem X-Menů přednost jinému komiksovému hrdinovi a třetího snímku se ujal Brett Ratner. Jak se tato změna projevila na stříbrném plátně? Jakým směrem se příběh mutantů dál odvíjel a jakou atmosféru nový režisér upřednostnil? Třetím pokračováním se nejen rozpoutala diskuze nad postavami, ale otevřela se i nová témata...

Po celý čas, kdy se věnujeme pozoruhodným počinům, které fantastiku obohatily v audiovizuální podobě, se setkáváme s hrdiny i superhrdiny pocházejícími z komiksových světů. Než se ale rozjela hollywoodská výrobna na komiksové adaptace naplno, na stříbrných plátnech se prohánělo jen pár vyvolených jedinců, kteří opanovali dlouhodobě i televizní obrazovky. Co zapříčinilo tak masivní zájem producentů o kreslená universa? Kdy objevili potenciál příběhů i v jiných postavách? Podívejme se na zrod jednoho z největších fenoménů komiksových adaptací, sérii snímků o lidech s různými superschopnostmi, kteří bojují nejen s těmi špatnými, ale i sami se sebou, mezi sebou, s běžnými starostmi a lidskou společností...

Důsledná, pečlivá a originální práce, kterou předvedl Guillermo del Toro na scénářích svých prvních snímků, ho vyhoupla do hledáčku velikých producentů, kteří rozjížděli ve velkém adaptace všech možných komiksových předloh a příběhů. Mexický tvůrce, který na sebe asi nejvíc upozornil pod producentskými křídly slavného Pablo Almódovara, poté vzkřísil a osvěžil upírobijce Bladea, zavítal do Prahy, zamiloval si ji a stačil se zde seznámit s herci, z nichž jeden si ho získal natolik, že mu příští roli psal přímo na tělo. Úspěch Bladea otevřel Guillermu del Torovi nejen velké rozpočty hollywoodských studií, díky důvěře, kterou získal, mu i uvolnil ruce v další tvorbě...

Nejen Evropa je líhní zajímavých talentů, které dříve či později uchvátí hollywoodští producenti a zařadí je do svých týmů. Spolu se svobodou se otevřel svět i tvůrcům z méně známých zemí, kde rozvoj kinematografie není na takové úrovni. Ačkoliv se o destinacích jako je Indie, Pákistán či Mexiko mluvilo jen velmi zřídka, během osmdesátých let chytil zábavní průmysl úctyhodný dech i zde, a tak se můžeme setkat s orientálními či neanglosaskými jmény v audiovizuální fantastice čím dál častěji. A je to rozhodně ku prospěchu věci. Méně unifikované kultury obohacují sterilní fantastiku Hollywoodu o nové pohledy, nová výtvarná řešení či o pozoruhodné vidění světa. Představme si teď jednoho z nejznámějších a v současnosti i nejžádanějších žánrových režisérů Gullierma del Tora.

V minulém článku jsme zmínili legendárního tvůrce loutek Franka Oze, dnešní část Pozoruhodných počinů věnujeme režisérovi, jehož nejznámější žánrový snímek loutkami i modely přímo přetéká. Ovšem ačkoliv by se mohlo zdát, že je Wolfgang Petersen jen další z tvůrců, kteří se vypracovali z evropských poměrů k hollywoodským trhákům, faktem zůstává, že u nás je znám především touto svou žánrovou prvotinou, kterou točil právě v Německu. Pojďme si tedy připomenout, co natáčení předcházelo, jak adaptace knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh vznikala i jaké úspěchy přinesla všem členům štábu. Fantasy příběh pro celou rodinu totiž navzdory ostré konkurenci oslovil nejen žánrové publikum...

Na tvorbě žánrových audiovizuálních děl se nepodílejí jen režiséři a scenáristé. Neopomenutelnou složkou jsou v případě filmové fantastiky i lidé, kteří vymýšlejí a posouvají technická řešení natáčení, či přímo vytvářejí efekty a triky. Nedílnou součástí žánrových snímků jsou potom nejen jejich vychytávky, ale také monstra či příšery a příšerky. Někteří návštěvníci z jiných galaxií se potom dočkají nejen vlastních televizních show, ale i samostatných snímků či fanklubů. Zajímavé je potom nejen sledovat tvorbu tohoto odvětví, ale také to, jakým způsobem specialisté postupují, jak se vyvíjí jejich obor či jak v důsledku digitálních efektů různé profese zanikají...

Razantním a značně originálním nástupem do vod žánrového velkofilmu na sebe sourozenci Wachowští strhli pozornost většiny fanoušků audiovizuální fantastiky a příznivců kinematografie vůbec. Trilogie ze světa Matrixu bylo nejen povedenou syntézou hned několika žánrových proudů, ale i precizně provedenou vizuální a trikovou akcí. Ovšem i když byl jejich originální svět, který v sobě slučoval japonský komiks, hongkongské akční snímky a prvky kyberpunku, pečlivě koncipován po mnoho let, pokračování prvního dílu rozdělilo příznivce na dva nesmiřitelné tábory. Ani animované snímky, ke kterým sourozenci psali scénáře, následně nedokázaly jejich universum více osvětlit...

Stěží bychom hledali razantnější, originálnější a propracovanější vstup do světa audiovizuální fantastiky, než jakému se budeme věnovat v dnešním článku. A stěží bychom také hledali originálnější sourozeneckou dvojici, než jakými jsou Wachowští, kteří se svou kultovní trilogií zapsali do srdcí snad všech diváků žánrových počinů. O podobnosti či inspirativních zdrojích jejich nejznámějšího počinu bylo už napsáno mnoho a sami sourozenci se těmito zdroji nikdy netajili. Je s podivem, jak kompaktní dílo může vzniknout, smícháme-li tolik motivů i jak precizní práci předvedli ti, jejichž filmařské zkušenosti nebyly vůbec bohaté.  A pokud se podíváme na průřez celou jejich tvorbou, nezbývá nám, než pokývat uznale hlavou.

Celovečerní debut Alexe Proyase rozhodně neměl snadnou cestu k divákům a kvůli tragickým událostem při natáčení dokonce hrozilo, že ho neuvidíme vůbec, ale režisér se naštěstí nevzdal a Vrána byla do kin uvedena. Snímek, který se příběhem vzniku, předlohou i konečným výsledkem stal kultovní záležitostí, upozornil na veliký režijní talent. Ovšem tento počin nebyl jediným kultem, který Alex Proyas stvořil. Za pozornost rozhodně stojí i další snímky ověnčené festivalovými cenami i cenami fanoušků fantastiky i jejich pozoruhodné vizuální zpracování. A velice by se mýlili ti, kdo by se domnívali, že se Proyas pod vlivem těžkostí při natáčení debutového snímku režijní práce vzdá.

Čím současnějším počinům v audiovizuální fantastice se věnujeme, tím častěji narážíme na vlivy dříve zmíněných kultovních snímků. A zatímco se v dalších částech série budeme věnovat i pozoruhodnému vzestupu žánru, který nastal díky trikové technice a skutečně zlomovým změnám v atmosféře světového uspořádání po pádu železné opony, nyní připomeneme mladší z generace tvůrců, kteří čerpali svou inspiraci právě z kultovních počinů, které již byly v sérii zmíněny. Jedním z prvních, jemuž se zároveň podařilo vytvořit nejeden nový kult, je Alex Proyas, australský režisér s řeckými kořeny. Ač patří k nové generaci tvůrců, o jeho filmech se už mnoho napsalo i namluvilo. A nejen pro obrovskou tragédii, která ho potkala hned v počátcích jeho režijní kariéry.

Ani nejslavnější Hollywoodští režiséři, kteří se mohou pochlubit sbírkou Oscarů, se nevyhýbají audiovizuální fantastice, a tak je často velmi zajímavé, jak se například tradiční hororová témata pod jejich zkušeným uměleckým vedením mění. Éra Nového Hollywodu vynesla na výsluní mnoho nových jmen, ale jen několik z nich zůstalo v povědomí diváků jako jména skutečně zvučná. Jedním z nich je i Francis Ford Coppola. A ačkoliv právě tohoto tvůrce legendárního Kmotra či Apokalypsy zná skutečně každý fanoušek audiovizuálního umění, málokdo tuší, že jeho debutem byl snímek žánrový. Připomeňme si tedy čtyři celovečerní žánrové počiny, které dosud během své kariéry natočil, a dva krátkometrážní snímky, které byly součástí zajímavých projektů.

Úvah nad moderním fenoménem paranormálních romancí, které trhají rekordy v prodejnosti či návštěvnosti, bylo jistě napsáno víc než dost. Ať se nám to ovšem líbí nebo ne, kořeny tohoto subžánru nalézáme už u pohádek, které se hemží různě zakletými muži či ženštinami. Paranormální bytosti, které komunikují s lidmi, ovšem nejsou ani v audiovizuální fantastice nikterak vzácné. Zajímavými je činí až přístup tvůrců, kteří respektují jejich nadčasovost a obohatí je moderním pojetím zobrazení. Jedním z prvních inovátorů byl německý režisér Wim Wenders, který oblékl nadpřirozené bytosti do moderního oblečení a přisoudil jim lidské vlastnosti, které je přiblížily divákům.

Pozoruhodným je určitě už jen fakt, jak často se na svých toulkách žánrovými audiovizuálními počiny setkáváme se jménem Davida Lynche. Ať už šlo o jeho zpracování románu Franka Herberta Duna nebo o slavný televizní seriál, kterému se budeme věnovat tentokrát, obojí stojí za samostatné zastavení. Seriál Twin Peaks by se jistě dal označit za kultovní. Ať už je to příběh, či technické zpracování, rozhodně stojí nejen za pozornost, ale je hodný i obdivu. Tento atmosférou naditý počin ověnčený řadou cen upozornil na tvorbu Davida Lynche a přivedl mnoho diváků zpět k televizním obrazovkám. I díky jemu se z žánrových televizních seriálů stala pro mnohé událost hodná pozornosti i větší podpory producentů.

V první části Pozoruhodných počinů, která byla věnována Samu Raimimu, jsme sledovali jeho začátky i legendární debutový snímek Lesní duch (Evil Dead, 1981). Vzpomínaný horor byl pro mladého režiséra vstupenkou mezi filmařskou elitu, ovšem další jeho počin už takový ohlas neměl, a tak se nejen vrátil k osvědčené splatterové klasice, kterou vytvořil za velkého přispění Bruce Campbella, ale začal hledat i nové cesty filmařského vyjádření. Režisér, který by byl úspěšný po celé své tvůrčí období s jediným motivem, snad ani neexistuje, a tak se není čemu divit, že se Sam Raimi pustil i do jiných žánrových projektů, ba dokonce i nežánrových. Připomeňme si, jakým způsobem obohatil audiovizuální fantastiku.

Před několika dny jsme vás upozornili na chystaný remake slavného debutu režiséra, jehož žánrové snímky mají vskutku širokou fanouškovskou základnu. Ať už to jsou horory či komiksové adaptace, Sam Raimi je tvůrcem, který dokáže atmosféru nejen vytvořit, ale i udržet po celou dobu stopáže. Jeho zajímavá filmografie ovšem nečítá jen hororové snímky, natočil i několik velmi zajímavých thrillerů, ve kterých hraje tajemno svou roli. Pojďme si v dalším dvojčlánku zrekapitulovat jeho práci a nahlédnout pod jeho tvůrčí pokličku. Připomenout jeho začátky i první krátkometrážní snímky, které byly velmi slibné i zajímavé. A samozřejmě neopomenout ani jeho slavný debut, který rozhodně patří mezi žánrovou klasiku.