S končícícm létem navazujeme opět na přerušenou sérii článků Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky, která sleduje vývoj žánrových snímků, přelomové momenty i kontext doby, ve kterých vznikaly. Zmiňujeme nejen tvůrčí přístupy, ale i technická řešení či vynálezy, které měly na svět audiovizuální fantastiky vliv. A zatímco v červnu jsme se rozloučili tvůrcem vskutku artovým, Alanem Parkerem, podzim zahájíme s režisérem, který dal žánrovému filmu jedno unikátní universum a několik konců světa. Ostatně v letošním roce je toto téma více než aktuální, a tak se podívejme, jakým způsobem a kolikrát nám konec s německým režisérem Rolandem Emmerichem hrozil. Ačkoliv se totiž zapsal do povědomí spíše rozporuplnými blockbustery, jeho začátky byly rozhodně jiné.

Léto se chýlí ke konci, a tak je na řadě poslední z článků série Spoiler alert. Po celé dva měsíce jsme se setkávali se snímky nechtěně vtipnými i takovými, u kterých divák jen útrpně lituje snažící se herce. Množství supertajných projektů, které se vymykají každý rok kontrole, je opravdu nepřeberné, globální katastrofy bychom již dávno měli mít prostudované a nacvičené, houfy mutujících zvířat zcela jistě nutí Charlese Darwina litovat, že se narodil ve špatné době. Přes to všechno se čas od času rádi pobavíme i u snímku, na kterém je patrné hlavně to, že vše je jen hra. U snímku, který nelze brát vážně. A nejinak tomu bude i tentokrát. Sérii článků uzavřeme ohlédnutím za počinem, který má příznačné jméno – Příšera. A nejen tak ledajaká, sluší se dodat...

Už jsme zmínili snad všechny možné mutace příšer a příšerek i mimozemské entity a vesmírné katastrofy, ovšem opomenuli jsme si více všimnout hlavních hrdinů. Před objektivem kamery se na postu hrdiny vystřídalo mnoho policistů, bývalých agentů, vojáků či záchranářů, ovšem velmi málo těch, kteří by měli civilní povolání. U snímku, který v sérii článků zmíníme dnes, tomu tak ale není. Hlavní hrdina je nejen zajímavý tím, co prožívá a jak se s problémy vyrovnává, ale především tím, čím se živí. Tím, kdo se vyrovnává s krvelačnými vraždícími příšerkami, totiž není nikdo jiný než spisovatel žánrové literatury a povídek pro dospělé čtenáře. Ovšem starosti a strasti, které spisovatelé sdílí, nejsou to jediné, s čím se musí v příběhu Malí démoni poprat.

Mohlo by se zdát, že jsme monstrům požírajícím mladé a úspěšné americké občany věnovali příliš prostoru, ovšem snímek, na který se zaměříme tentokrát, rozhodně za pozornost stojí. Nalezneme v něm totiž několik překvapivě zábavných okamžiků a navíc se poučíme z historie původních obyvatel Ameriky - indiánů. Nečekejte ovšem žádné klišé v podobě rudých divochů a statečných bílých kolonizátorů ani příběh, který nám představí dalšího ušlechtilého rudého náčelníka z kmene Apačů. Skrz tvorbu „talentovaného“ režiséra maďarského původu, který tvoří v kanadské produkci a kterému se podařilo obsadit do hlavní role oblíbeného Michaela Shankse, pronikneme nejen do nejtajnější indiánské mytologie, ale seznámíme se i s množstvím dalších sympatických hrdinů.

Už několikrát jsme zmínili oblíbenost mimozemského života, který skrze fantazii tvůrců audiovizuálních děl rafinovaně ničí lidskou rasu a v dnešní části série se konečně s jednou takovou mimozemskou entitou seznámíme. Promyšleností svých akcí v mnohém předčí své zaostalé kolegy, kteří lidské bytosti pouze požírají. Tvůrcem, který se této jedinečné formy života ujal, není nikdo jiný než režisér Jim Wynorski, skutečný guru ultrašpatných počinů. Opustíme tedy na chvíli všechny globální katastrofy i zmutovaná monstra a přesuneme se do Pentagonu k supertajným a superšpičkovým specialistům, kteří se střetnou s nesmírně vynalézavou příšerou, kterou vyzvednou z hlubin. Opět je ovšem potřeba zdůraznit, že se divák musí obrnit velkou dávkou humorného nadhledu.

Jak už bylo řečeno, tvůrci audiovizuální fantastiky často sahají k neuvěřitelným kombinacím žánrových prvků, aby diváka upozornili na svůj počin, ba dokonce aby ho přinutili udržet pozornost od začátku do konce. Příšery chované šílenými vědci všemožně mutují, mimozemské entity využívají všech možných lidských slabostí a likvidují naši rasu tak rafinovaně, až divákům přechází zrak, a množství globálních katastrof zaviněných nezodpovědnými korporacemi nerespektujícími ekologické hospodářství už spočítat prostě nejde. Ovšem ve chvíli, kdy mutace dojdou a rozpočet není příliš nakloněn experimentům s digitálními triky, sahají tvůrci často do přihrádek s označením "osvědčená příšera". Nejinak je tomu u snímku, kterého si všímáme v dnešní části série Spoiler alert...

Asi bychom nespočítali, kolik prapříšer i mutomonster či nových forem života povstalo na naší planetě, aby ohrozilo bezpečnost mnoha pěkně vypadajících lidí, sežralo/roztrhalo/polklo/zmutovalo padouchy a dalo vykvést novým citovým vazbám hlavních hrdinů. Tvůrci nízkorozpočtových snímků určených pro televizní vysílání či DVD trh se snaží diváky často zaujmout neuvěřitelnými kombinacemi témat. Nejsme tedy svědky pouze obvyklé bažiny jihu Spojených států či podzemních komplexů, ale i divoké džungle v různých historických obdobích nebo fantaskních planet. Nejinak je tomu i u dnešního filmu, který by se vlastně dal považovat za jakousi syntézu žánrů fantasy a sci-fi s vysloužilým komiksovým hrdinou v popředí. Ale začněme postupně a pěkně od začátku.

Nejen s všemožně přerostlými ještěrkami či predátory, zázračně oživlými dávnými tvory či šílenými vědci se dá zažít veselá taškařice. Dnešní díl série Spoiler alert patří jevu katastrofickému, který způsobila událost vesmírných rozměrů. Ovšem je třeba přiznat, že šílení vědci jsou takřka vždy využiti k tomu, aby děj u podobně laděných snímků popohnali kupředu či vehnali lidstvo do ohrožení popisovaného apokalyptickými termíny. Na lidstvu, často reprezentovaném vzorkem populace s nezbytnou genderovou vyrovnaností, potom leží tíha, jak se se vším vyrovnat. Nejinak je to u počinu, který budeme doporučovat ke zhlédnutí tentokrát. Znovu je třeba zdůraznit, že k tomu, aby si divák následující snímek opravdu užil, je nezbytný nadhled.

Jih Spojených států filmové tvůrce od dob Texaského masakru zvláštním způsobem přitahuje. Mokřady a bažiny poskytují podle jejich přesvědčení úkryt nejen podivným tvorům, ale i nekalým společenským živlům. Nemluvě o velmi zvláštních místních obyvatelích, pro které snad ani nenajdeme vhodné označení. Je to kraj, kde rozhodně nepřežijí vnadné blondýny či jiní, relativně normálně vypadající lidé, kraj, kde na vás čeká nebezpečí za každou louží, ať vypadá sebemělčí. V první části série Spoiler alert jsme v bažinách potkali nesmírně odolného a žravého žraloka, který sice střet s vnadnou blondýnou nepřežil, nicméně předvedl i tak velmi tvůrčí přístup ke své žravosti, v dnešní části se podíváme, co se stane, objeví-li se v bažinách šílený vědec se svými mazlíčky.

S nastupujícím létem a atmosférou dovolených je myslím vhodné, abychom na chvíli zapomněli na korektní tón a nasadili do našich sérií článků trochu uvolněnosti. Žánrové audiovizuální umění není jen plné pozoruhodných počinů, které posunují technické či vyjadřovací možnosti filmu dál, je také plné různě nekvalitních či bezděčně parodických kousků, které dokáží nejen nudit, ale i potrápit naše bránice. Tyto "pokračovatele" Eda Wooda vlastně milujeme pro kouzlo nechtěného, které se do jejich filmů vtírá samo a vytváří momenty překvapení, jaké divák skutečně nečeká. Série Spoiler alert si klade za cíl představit některé z úchvatných klenotů této produkce a upozornit vás nejen na jejich přednosti...

Ačkoliv dal rozmach filmu v sedmdesátých a osmdesátých letech vyniknout novým režisérským talentům, scéna audiovizuální fantastiky se pomalu plnila i počiny z jiných kontinentů. O svůj díl trhu se přihlásila japonská kinematografie, která obohatila svět nepřekonatelnými animovanými snímky inspirovanými mangou, evropská Nová vlna objevovala žánry a experimentovala s jejich prolínáním. Nové trendy se vznikaly i v hudbě a výtvarném umění a projevovaly se přímo či nepřímo i v audiovizuálním umění. Do vod fantastiky zabrousil i známý britský režisér závažných témat Alan Parker a společně s britskou hudební skupinou vytvořili pozoruhodné spojení hudby a filmového umění. Audiovizuální fantastiku obohatil později ještě o jeden snímek.

Uběhl další rok plný fantastických událostí a v Chotěboři, malém městě na Vysočině, se opět chystá největší festival svého druhu u nás. Ti z vás, kteří jste navštívili některé z minulých ročníků, už jistě tuší, co vás na Festivalu Fantazie čeká, ovšem jistě se najdou i tací, kteří se chystají navštívit Festival Fantazie poprvé. A právě (i když vlastně nejen) pro ty je určen následující text, který si klade za cíl upozornit na zajímavé body programu. Co by tedy skalní fanoušek fantastiky neměl minout a jakou náplň FF nabízí pro návštěvníky oblibující více knihy než hry a audiovizuální umění? Mimo již tradičních přednášek a setkání se spisovateli přijede samozřejmě i hodně atraktivních hostů, mezi kterými nechybí i jména nesmírně zajímavá a populární.

V první části Pozoruhodných počinů věnované holandskému režisérovi Paulu Verhoevenovi jsme se blíže seznámili s jeho ranou tvorbou a prvním větším úspěchem na poli žánrového filmu. Po výrazném vstupu do evropských kinosálů, při kterém ho silně doplňoval charismatický Rutger Hauer, vyzkoušel mezinárodní produkci i spolupráci s producenty amerického kontinentu. Ovšem výrazné erotické scény a syrová atmosféra snímků je na opačných březích Atlantiku přijímána různě. Filmové obrazy, které v Evropě kritika přijímá a diváci se jimi nechávají šokovat, jsou na americkém kontinentě prostříhávány a kráceny, aby vyhovovaly přístupnosti. Nejinak tomu bylo u minule zmiňovaného překvapivě úspěšného RoboCopa.

Cesta k označení za kultovního tvůrce audiovizuální fantastiky je často dlouhá a trnitá. I když rozpočet podpořený americkými producenty často není zárukou úspěchu, nezřídka volí evropští tvůrci raději zázemí Hollywoodu než domácí producenty. Důvodem je jistě fakt, že žánrová fantastika je často trikově náročná a vyžaduje tedy více finančních prostředků, ovšem i tento argument lze vyvrátit několika nadčasovými počiny evropských studií. Dalším tvůrcem, kterému se v Pozoruhodných počinech budeme věnovat, je holandský režisér, který svůj první kultovní žánrový snímek natočil po více než dvaceti letech tvorby. Tvorby, která je sice nežánrová, ovšem rozhodně také stojí za shlédnutí a připomenutí. Představme si tedy Paula Verhoevena.

Hororovou tématiku v sérii o Pozoruhodných počinech neopustíme ani tentokrát, ovšem v dnešním článku se budeme věnovat hrdinovi, který (jak jinak) se zrodil z jediného snímku, přerostl jeho rámec a stal se objektem obdivu mnoha fanoušků. A jak už to u audiovizuální fantastiky bývá, nejedná se o člověka, ale o mimozemskou entitu, která si skutečně podmanila srdce diváků podobně jako legendární Vetřelec z dílny Ridleyho Scotta a H. R. Gigera. Pokud bychom přemýšleli, nakolik náš hrdina překročil hranice svého příběhu, došli bychom k zajímavému poznání, že se nejedná jen o žánry a média, ale i o návštěvy v jiných filmových příbězích. Představme si tedy zrod a příběh jednoho z nejpopulárnějších mimozemšťanů, Predátora.