Každý správný otaku by se měl naučit rozeznávat nejen slova, která u anime určují cílovou skupinu, ale měl by se dobře orientovat i v termínech, které označují žánr. Aby to ale nebylo tak jednoduché, žánry se často mísí a proplétají, v seriálech nalézáme epizody dramatické, romantické či akční, prolínají se často i fantastické světy, styly či způsoby vyprávění. Než si představíme další zajímavý anime seriál, pokusme se tedy osvětlit alespoň základní japonské termíny. Jak je totiž už zřejmé, asi nejspolehlivějším vodítkem v určování anime je zařazení do cílové skupiny. A abychom nezanedbali ani nezbytné seznamování s pozoruhodnými počiny, představíme si i další animovaný seriál...

Otaku. Slovo, kterým je v japonštině označen někdo se specifickým koníčkem, někdo, jehož záliba se stala posedlostí. Původ samotného slova otaku ale není vůbec znám. První užití se datuje do osmdesátých let minulého století. Použil jej Akio Nakamori v sérii Vyšetřování Otaku poté, co si všiml, že je toto označení používáno mezi počítačovými nadšenci. Ovšem odkud se jeho současné užití vzalo, není zdaleka tak jasné. Existují názory, že se termín objevil mezi diváky anime Super Dimension Fortress Macross (hlavní hrdina této série takto oslovoval ostatní postavy, což fanoušci přijali za své) nebo že se původně jedná o slovo, jímž byli označováni čtenáři sci-fi autorky Motoko Arai...

Minulý týden jsme se poprvé věnovali čínské animované kinematografii, jejímiž průkopníky byli především bratři Wanové. Ať se totiž ve světě čínského animovaného filmu zamyslíme nad jakýmkoliv prvenstvím, byli to právě oni, kdo ho dosáhli. Jak před, tak i po druhé světové válce se tedy v Šanghaji natáčely pro čínskou kinematografii přelomové snímky právě v režii bratří Wanů. Než se ale budeme podrobněji věnovat asijské animaci, shrňme tento týden krátce vývoj v Číně v období po tak zvané kulturní revoluci až k současnosti. V období před těmito událostmi se sice animace zdárně rozvíjela, ovšem právě rok 1967 a zmiňovaná revoluce postavila kreslená audiovizuální díla doslova mimo zákon.

Po vlně autorů pocházejících z anglosaského světa se ohlédněme i po jiných kinematografiích a zmiňme i snímky, které často neprávem upadly v zapomnění. Stejně jako v Americe má i Asie zajímavé kořeny animované tvorby, které pro mnohé překvapivě sahají do období před druhou světovou válkou, kdy zažíval boom filmového umění takřka celý svět. V dnešní části si představíme práci bratří Wanů, čtyř čínských autorů, průkopníků animovaného filmu v Číně a tvůrců prvního zvukového i prvního celovečerního animovaného čínského filmu. I když je totiž asijský trh v dnešní době zcela pohlcen příběhy ve stylu anime, původní tvorba vycházející z tradičních výtvarných postupů a umění stojí za připomenutí.

I když se nám zdá, že filmy, ve kterých vystupují jako hlavní hrdinové kreslená zvířátka, nemohou být pro dospělé, ve světě animované fantastiky nalezneme mnoho příkladů jasného opaku. Existují nejen snímky, které bychom dětem rozhodně neukazovali, ale i takové, které v sobě skrývají rovinu srozumitelnou jak pro malé, tak i velké diváky. Imaginace tvůrců je nekonečně pestrá a stejně tak i rozmanitost jejich původních profesí. Pokud jsme se tedy v rámci naší série setkali s výtvarníky, kreslíři, autory komiksů, tvůrci graffiti, producenty či nezávislými umělci, dnes se seznámíme s mužem, jenž většinu své kariéry věnoval především divadlu. A ačkoliv se dostal k režii animovaného snímku nešťastnou náhodou...

Jubilejním padesátým dílem naší série se poprvé více přiblížíme fenoménu studia Walta Disneyho a připomeneme jednoho z režisérů, jehož jméno s ním bylo dlouhá léta spojeno. Přestože patřil mezi úspěšné tvůrce, nakonec musel kvůli dokončení jednoho pozoruhodného dílka studio opustit. Jeho jméno tak najdeme nejen u typicky rodinných Disneyovských počinů, ale díky onomu rozhodnutí i na snímcích, které se v lecčems animovanému mainstreamu vymykají. Osoba Dona Blutha ovšem není zajímavá pouze pro filmové fanoušky, významnou součástí jeho kariéry bylo i animování počítačových her, které se později nejen díky jeho práci staly dosti populární. Shrňme tedy krátce jeho bohatou kariéru...

Pokud jsme se minulý týden věnovali snímkům kultovním, které zaštiťoval svým jménem Tim Burton, dnes si uveďme takový, který je u nás takřka neznámý. Režiséra, kameramana, autora a tvůrce G. B. Hajima u nás bude znát skutečně jen malá hrstka lidí, ovšem o to větší důvod je ho představit a připomenout širšímu fanouškovskému okruhu. G. B. Hajim nepatří mezi slavné nebo světově známé režiséry. Důvodem je nejen jeho nezávislost na mainstreamové produkci a na obřích studiích, ale také prozatím dosti krátká filmografie. Pro fanoušky animované audiovizuální fantastiky je totiž tvůrcem jediného celovečerního filmu, ovšem tento počin je natolik netradiční a zajímavý, že jej nelze minout...

Po dalším nostalgickém zastavení ve staré Evropě, při kterém jsme zavzpomínali na legendárního maďarského režiséra a animátora Attilu Dargaye, se otočme opět na druhou stranu oceánu a představme si dalšího z tvůrců Ameriky. Kontinentu, který je bohatý nejen na filmařské talenty a který dokáže často překvapit. Vraťme se k umění stop-motion animace a připomeňme si animátora, autora, režiséra i producenta v jedné osobě Henryho Selicka. Muže, jehož spolupráce s legendárním Timem Burtonem nadchla fanoušky po celém světě a jehož osobitý styl vyprávění je nezapomenutelný. Navzdory tomu, že začínal ve slavném studiu Walta Disneye, nenechal se ovlivnit a dokázal natočit nezapomenutelné počiny...

Po představení snímku, který zpracováním i příběhem konkuruje velkorozpočtovému Avatarovi Jamese Camerona, se vraťme zpět do Evropy k dílům vytvářeným klasickou animací a zavzpomínejme na maďarského režiséra, jehož počiny si pamatuje spíše generace fanoušků středních let, Attilu Dargaye. Bude to vzpomínání spíše nostalgické a představované snímky budou v ostrém kontrastu k některým filmům zejména japonské produkce, ovšem kvalitou zpracování se jí rozhodně vyrovnají. Je sice pravdou, že nás v nich nečeká akční děj ani příliš fantastické kulisy a že se spíše povezeme na vlně poklidnějšího vyprávění určeného mladším divákům, ale překvapivé perličky objevíme i tady.

Jak jsme už naznačili v minulých dílech série, současná generace tvůrců animované fantastiky vyrůstá z různých uměleckých oborů. Mezi nejčastější patří obory výtvarné, ovšem potkáme i takové, kteří začínali v reklamním průmyslu nebo i v samotných odvětvích průmyslu filmového. V dnešní době moderní animace je potom asi jednou z nejobvyklejších cest kariéra s počátky v oboru vizuálních efektů. A přesně takovou také zvolil další z režisérů, jehož počiny bychom rádi představili, Aristomenis Tsirbas. Tento autor, producent a animátor má sice zatím ve filmografii pouze jeden významný počin, upozornil ale na sebe několika krátkometrážními snímky i spoluprací na slavných Hollywoodských trhácích.

Nejenom velká studia Hollywoodu dokázala pohnout světem animované fantastiky a ne všechna malá studia skončila pod křídly Walta Disneyho. V dnešní části série připomeňme úspěšného režiséra, zástupce menších produkcí, autora, skladatele a producenta z New Yorku Julese Basse, jehož největší doménou byly adaptace známých příběhů. Jeho práci ocení především znalci americké televizní produkce, ovšem i širší divácká veřejnost v našich zemích měla v posledních letech díky vydávaným DVD možnost zhlédnout některé jeho snímky. Představme tedy nejzajímavější, u nás známé i méně známé počiny Julese Basse,  muže mnoha profesí, který mimo jiné převedl do animované podoby i Pána prstenů.

Minulý týden jsme připomněli veterána audiovizuální animované tvorby amerického kontinentu, legendárního konkurenta Walta Disneyho, animátora, producenta a režiséra Davea Fleischera, dnes představíme umělce ze současné generace, který se podílel nejen na slavném zpracování Pána prstenů, ale jehož krátkometrážní počin zaujal Tima Burtona i diváky a odbornou veřejnost hned několika filmových festivalů. Představme si krátce Shanea Ackera, jehož cesta k animované fantastice vedla nejen přes studium architektury. Jeho práci znají dobře jak diváci ve světě, tak i fanoušci u nás. Patří nejen k výrazným tvůrcům současnosti, ale spolupracoval i na projektech, které přesáhly popularitou žánrový okruh...

Ačkoliv mnozí z nás patří mezi věrné fanoušky audiovizuální fantastiky, v záplavě dnešní animované produkce často zapomínáme, že i klasičtí a notoricky známí hrdinové mají za sebou dlouhou cestu a vývoj. A přestože existují i tací, kteří byli vytvořeni přímo pro filmové plátno, dnes se budeme věnovat těm, co vzešli z jiného kresleného média – z komiksových příběhů. Často jde o hrdiny vytvořené před tolika lety, že se tomu dá jen těžko věřit. Komiksu tak nelze upřít, že je dlouhodobou líhní silných a stále atraktivních příběhů. Jedním z prvních a dodnes nejznámějších hrdinů, které animátoři rozpohybovali a rozmluvili nejen na stříbrném plátně, je bezesporu Superman...

I když jsme v naší sérii článků pomyslně procestovali takřka každý kout, stále jsme neobsáhli bohatství, jaké v sobě svět animované fantastiky skrývá. S rozvojem nezávislé scény, rozmachem televize i počtem tvůrců, kteří vzešli z profesí spjatých s komiksem, se animované příběhy stávají originálnějšími a přístupnějšími a jejich počet rok od roku stoupá. Představme si dnes tvorbu ženy, která pochází z Íránu a žije v Paříži. Ačkoliv její snímky neobsahují tolik žánrových prvků, kolik by jistě většina fanoušků ráda viděla, a debut je vlastně animovanou autobiografií, přesto se sluší na její snímky upozornit. Jméno výtvarnice Marjane Satrapi znají především fanoušci komiksových příběhů...

Druhým severským tvůrcem, kterého si představíme, je zástupce mladé generace dánských autorů, kteří mají světu animovaného filmu rozhodně co říci, Thorbjørn Christoffersen. Scenárista, režisér a herec, jenž sice není v našich zemích tak znám a své místo si teprve hledá, ovšem jeho žánrové snímky oplývají neobvykle řízným humorem i pořádnou dávkou severské originality. Ačkoliv zatím nemá ve své sbírce významná festivalová ocenění, jeho snímky si rozhodně užijete, i když je třeba počítat s tím, že nejde o tvůrce rodinných filmů, ale spíše vtipné podívané pro starší a dospělé diváky. Pokud byste se totiž chtěli podívat na jeho počin i se svými ratolestmi, počítejte s tím, že byste jim nestačili zakrývat oči i uši...