Nastal čas, abychom si v rámci série článků věnovaných animované fantastice představili hned dva švédské režiséry. Prvním je Per Åhlin, jeden z nejznámějších ve své zemi, režisér, jenž už patří mezi klasiky a s jehož snímky vyrůstala současná švédská generace. Přestože je jeho doménou spíše animovaná tvorba rodinných snímků a snímků pro děti, je osobností natolik výraznou, že bychom ho neměli opomenout. Jeho příběhy se často proplétají fantastické bytosti, které se potýkají nejen se světem kolem sebe, ale i s vlastní citlivostí, ovšem potkáme v nich i žijící osobnosti nebo hrdiny velmi reálné. Per Åhlin je tak dalším oceňovaným evropským tvůrcem, jenž položil základy animované fantastice...

Každý fanoušek fantastiky se jistě zajímá i o nové technologie, objevy či alespoň možnosti, jak si zážitek ze světa fantazie co nejvíc užít. Producenti snímků tak neustále posouvají technické a trikové možnosti a režiséři díky tomu čím dál víc sázejí na speciální efekty. Dalšího posunu se dočkaly rovněž kinosály a k samotné projekci byl přidán čtvrtý rozměr, tedy světelné efekty, pohyb, vůně (někdy i nevábné), vítr či voda. Ačkoliv distributoři lákají na tuto technickou novinku jako na věc, která vás vtáhne hlouběji do děje a umožní vám snímek i s hrdiny doslova odžít, ne vždy je tato projekce trefou do černého. Pojďme si samotný zážitek přiblížit na dvou příkladech, kde se to speciálními efekty jen hemží...

Minulý týden jsme uvedli první část článku o americkém nezávislém tvůrci Billu Plymptonovi a představili jeho raná díla, kterými se uvedl do světa animovaného filmu. Kariéra kreslíře, autora i výtvarníka Billa Plymptona byla pozvolná, ovšem hned s prvním krátkometrážním snímkem dosáhl na oscarovou nominaci. Další počiny na sebe nenechaly dlouho čekat. V záplavě speciálních efektů, triků i počítačově animovaných postaviček byli diváci i odborná veřejnost okouzleni jeho ruční kresbou a animací, která posiluje a násobí už tak syrové příběhy. Bill Plympton rozhodně není krotkým vypravěčem pohádkových příběhů. Jeho alegorie i fantazie se trefují do nejcitlivějších míst euroamerické kultury a s půvabem ji karikují.

Po krátkém připomenutí dalších zajímavých anime z produkce japonských ostrovů se znovu vraťme přes oceán na americký kontinent a potěšme znalce i fanoušky nezávislých, politicky nekorektních a originálních tvůrců. Tento týden představíme amerického scenáristu, animátora, kreslíře, výtvarníka a režiséra, jehož snímky jsou rozhodně nezapomenutelné, Billa Plymptona. Pokud patříte mezi ty, pro které je toto jméno zcela neznámé, připravte se na opravdu podivuhodné setkání. Plymptonova v drtivé většině snímků ručně kreslená animace je totiž natolik výrazná, že ji lze pouze milovat či nenávidět. Ovšem seznam festivalových ocenění i nadšení věrných fanoušků mluví za své...

Pokud jsme se minulý týden věnovali fenoménu japonského anime Evangelion, rozhodně bychom měli další článek věnovat jeho stěžejnímu tvůrci, japonskému scenáristovi, režiséru a herci Hideaki Annovi. Přestože jsme se totiž věnovali anime a tradici animované fantastiky na asijských ostrovech po dlouhou dobu, jeho jméno zůstalo dosud opomenuto. Hideaki Anno ovšem patří nejen mezi originální a významné tvůrce, jeho příběhy vynikají propracovanou psychologií postav, netradičními vizuálními sekvencemi i množstvím myšlenek a emocí. Ani jeho tvůrčí začátky nebyly nikterak hladké a osobní i profesní život poznamenalo množství komplikací. Představme si tedy jeho stěžejní práce...

Po sérii článků, která byla věnována hlavně tvůrcům starého kontinentu, na chvíli odhlédněme od blízkých zemí a osvěžme se představením tvorby dalšího zajímavého režiséra z japonských ostrovů Kazuja Curumakiho. Od ryze uměleckých a experimentálních počinů přes evropský kyberpunkový debut se opět přesuňme mezi tvůrce současné anime generace uvyklé točit filmy pro nesmírně konkurenční prostředí. Dnes se tak vrátíme nejen k fenoménu, jakým japonské anime rozhodně je. Ačkoli Curumaki neudivuje a neokouzluje svět natolik jako režiséři ze studia Ghibli, jeho snímky se vyznačují zajímavými charaktery a silnou vizuální stránkou...

U tvůrců starého kontinentu ještě zůstaneme a představíme si dalšího, jenž má kořeny na Balkánském poloostrově. Bohatost tvorby tamních filmařů rok od roku vzrůstá a ke slovu se dostává i současná generace mladých tvůrců, která stále častěji sahá i po dříve opomíjených okrajových žánrech. Gajić má za sebou prozatím pouze jeden celovečerní snímek, přesto na sebe stačil evropské publikum upozornit. Podobně jako Enki Bilal je původem komiksový kreslíř a ilustrátor; působí nejen v rodném Srbsku, ale také ve Francii. Představme si tedy jeho celovečerní kyberpunkové science fiction i samotného autora. Rodák z Bělehradu absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou roku 1998...

Minulý týden jsme zmínili švédského režiséra, jehož umělecké kořeny sahají k tvorbě graffiti, dnes opět připomeneme tradici evropského a především francouzského komiksu, jehož prostředí formovalo vkus i vizuální vyjádření Enkiho Bilala. Bilal, u nás mezi fanoušky audiovizuální fantastiky nepříliš známý, vešel do povědomí především jako komiksový výtvarník a autor. Skalní příznivci evropského komiksu jeho jméno zcela jistě znají, pro ty, kteří si nedokáží jeho tvorbu zařadit, můžeme doporučit zítřejší Crwecon, na kterém se mimo jiné bude i křtít jedno z jeho děl, které právě vychází i u nás a jemuž bude věnována i jedna z přednášek. Ovšem Enki Bilal není jen komiksovým tvůrcem...

U evropské animované fantastiky i nadále zůstaneme, ovšem přesuneme se zpět do severských zemí a představíme si tvůrce současné švédské filmové generace, který stojí za vznikem zajímavého celovečerního počinu. Jak už bylo zmíněno v minulých týdnech, aby se vyrovnali drtivé konkurenci japonských anime i velkorozpočtových amerických filmů, sázejí evropští tvůrci více na originalitu, vizuální stránku díla a zajímavý příběh. Obohacují tak kinematografii o pozoruhodná díla a udivují pestrostí fantazie. Dnešní část věnujeme Tariku Salehovi, producentovi, animátorovi, novináři a režisérovi původem ze Švédska. Přestože má vetší část kariéry teprve před sebou, už její začátky jsou pozoruhodné...

I když se na diváky v našich zemích v současné době valí množství velkorozpočtové produkce z amerických studií, evropská animovaná fantastika rozhodně v ničem nezaostává. Sice není tak výkonná jako zaoceánské kolosy, ovšem pokud se tvůrci ze starého kontinentu ponoří do práce, diváci se mohou těšit nejen na nevšední dávku fantazie, ale i na jemnou poetiku či neotřelý příběh v podání neobyčejných či naopak obyčejně neobyčejných hrdinů. Evropská tradice fantastiky sahá skutečně až k prvopočátkům kinematografie. Představme si tvorbu irského režiséra Tomma Moorea, zástupce nejmladší generace tvůrců starého kontinentu, jehož nejnovější opus okouzlil v minulém roce i české diváky.

Minulý díl Mistrů animované fantastiky představil originálního režiséra Dona Herzfeldta, jehož obdivuhodný úspěch upozornil na další fenomén naší moderní doby. Úspěchu totiž dosáhl především díky pracovitosti a nevšední originalitě i bez podpory velkých studií a takřka jako samouk. Don Herzfeldt ovšem nezůstal jen u toho, založil také putovní festival krátkých animovaných snímků The Animation Show, který od roku 2003 podporoval především nezávislé a méně známé tvůrce. Díky němu se diváci mohli seznámit i s dalším zajímavým australským režisérem, Adamem Elliotem. Pokud přijmete pozvání do jeho světa, připravte se na hořká životní moudra, hrdiny žijící na pomezí společnosti...

Po nostalgickém vzpomínání na známý sci-fi seriál maďarských tvůrců odcestujme za dalším režisérem a výtvarníkem za oceán. Don Herzfeldt rozhodně nemůže být považován za člověka, který by se nechal ovlivnit módními trendy. Ačkoliv jsou techniky animace díky počítačovým technologiím mnohem dál než na svém počátku a tlak na tvůrce je veliký, dokáže si talentovaný zástupce nejmladší generace amerických režisérů udržet svůj neopakovatelný styl a dokonce natáčet bez použití počítače klasickou kreslenou metodou na 35mm film. Držitel mnoha festivalových ocenění je v oboru svým způsobem unikátní osobností, a tak si představme alespoň jeho nejznámější dílka, pro které je typický výrazný černý humor, násilí a absurdita.

Z chladného severu evropského kontinentu, který dal světu nejen vynikající dramatiky, autory detektivek, ale i tvůrce animované fantastiky, se přenesme geograficky níž a odlehčeme naši sérii článků i tematicky. Dnešní díl bude patřit maďarskému animátorovi, scenáristovi, uměleckému řediteli i režisérovi, jehož tvorba českým divákům rozhodně není neznámá. Nejen díky oblíbenosti a dostupnosti v letech, kdy u nás vládl totalitní režim, ale především kvůli skvělé nafukovací raketě odlétající každou noc ze střechy domu, kterou chtěli mít snad všichni malí snílci, a báječným vynálezům z budoucnosti. Představme si tedy tvorbu Béla Ternovszkyho a vzpomeňme nejen na rodinu Smolíkovu a Pištu Hufnágla...

I nadále zůstaňme v rámci našeho seriálu na evropském kontinentu a přesuňme se zpět do severských zemí, konkrétněji do Dánska, kde kinematografie nachystala nejedno překvapení. Představme si tento týden tvorbu zástupce mladší generace režisérů, který pracoval nejen na vlastních animovaných počinech, dětských knihách a komiksech, ale podílel se i na světově první kreslené interaktivní televizní hře Hugo Troll. I když jsou žánry, ve kterých se pohybuje, značně různorodé, filmy Anderse Morgenthalera jsou rozhodně nezapomenutelné a originální. V jeho filmografii potom můžeme nalézt jak rodinné počiny, hraná dramata či experimentální krátkometrážní kusy.

Natáčení nepříliš mainstreamových počinů se v dnešní době potýká s neustálými finančními problémy, a tak se nemůžeme divit, že se umělci často věnují více oborům. Je to i případ tohoto francouzského režiséra Christiana Volckmana, který je zároveň malířem, fotografem, hercem, producentem a grafikem. Veškerý svůj potenciál spojil hned do dvou velmi zajímavých snímků, které si na následujících řádcích představíme. Volckman tedy není na poli animované režie tolik zkušený jako jiní už představení tvůrci, ovšem jeho svěží styl je značným příslibem do budoucna. Pozoruhodným se jeví i fakt, že na sebe upozornil již krátkometrážním debutem a jeho celovečerní film by příznivci žánrové animované fantastiky také neměli minout.