Půvabná a okouzlující animace, která oplývá francouzským šarmem a precizním zpracováním, nás čeká i tento týden. Ovšem místo tvůrců, jejichž životní osudy přetnuly bouřlivé evropské dějiny dvacátého století, zmíníme jednoho ze zástupců mladší generace. Belgický režisér, scenárista a herec Stéphane Aubier je u nás znám jen úzkému okruhu věrných festivalových fanoušků, ovšem jeho dosavadní filmografie slibuje mnohá překvapení do budoucna. Už dnes bychom ale mohli vyjmenovat množství festivalových úspěchů a ocenění, kterých talentovaný tvůrce dosáhl. Představme si tedy nejen jeho úspěchy s celovečerní tvorbou, ale i u nás méně známé počiny...

Jean-François Laguionie, kterému jsme se věnovali minulý týden, rozhodně patří k nejoriginálnějším tvůrcům evropského animovaného filmu. Za počátkem jeho kariéry ovšem stojí muž, jemuž se rovněž vyplatí věnovat pozornost. I když je jeho tvorba spíše pohádková a zásadně do ní zasáhla druhá světová válka, stál u zrodu francouzské animace a jeho jméno patří mezi ty nejvýznamnější. Paul Grimault, animátor, režisér a scenárista, patří mezi generaci tvůrců životních snímků. Tedy počinů, které svého autora stály celá desetiletí příprav a mnoho životních peripetií. Výsledkem je ovšem nadčasové dílo, jež svým půvabem a atmosférou hravě konkuruje snímkům vytvořeným s pomocí počítačových technologií.

Originálním loutkovým snímkem severského režiséra Anderse Rønnow-Klarlunda pokračujeme v představování tvůrců animované fantastiky pocházejících především z Evropy. Ačkoliv trh starého kontinentu není tak rozvinutý a bohatý jako ten asijský, o to rozličnější a zajímavější snímky tu můžeme nalézt. Fanoušci domácích umělců jistě namítnou, že i naše země má v oblasti animace co nabídnout, v dnešním článku Mistrů animované fantastiky si ale představíme dalšího z tvůrců kinematografie francouzské. Jean-François Laguionie, režisér, scenárista, animátor a producent v jedné osobě, jehož pozoruhodně poeticky výtvarné vidění světa okouzlilo jak malé, tak i velké diváky, u nás není tak dobře znám.

Včera bylo v brzkých hodinách nového dne oznámeno americkými producenty studia 20^th Century Fox, že další snímek z řady Vetřelců bude režírovat Neill Blomkamp, muž, který stojí za pozoruhodným snímkem District 9. Společnost nesmírně vítá tuto zprávu a všichni naši členové se těší na pojetí, které konečně osvětlí řadu zažitých omylů. Vkládáme do jihoamerického režiséra mnoho nadějí a dalším z Občasníků bychom rádi poukázali na fakta, kterým se drtivá většina tvůrců filmů o Vetřelcích trestuhodně vyhýbala, přestože jsou už delší dobu odborné veřejnosti známa. Vzhledem k počinu District 9 ovšem vnímáme nový nadějný impuls, který jistě uvede pravdu o přátelích z kruhu Vetřelců na pravou míru.

Minulý týden jsme v naší sérii článků poprvé zmínili loutkovou animaci a představili Wladyslawa Starewicze, který je některými prameny uváděn jako duchovní otec této filmové techniky. Ovšem i když jsou stříbrná plátna plná 3D animace a speciálních efektů, stále zůstává živá i tradice umění loutkářského. Možná je masivní produkcí velikých studií vytlačována, ale rozhodně nevymizela. Dalším mistrem, kterého si představíme, není tvůrce, který by měl za sebou obsáhlou filmografii, dokonce za svou dosavadní kariéru natočil pouze jediný animovaný žánrový film, ovšem i tak se sluší ho představit. Umění Anderse Rønnow-Klarlunda totiž dává tušit, že se jedná o zajímavého a talentovaného režiséra.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, tradice žánrového animovaného filmu sahá až k počátkům kinematografie a přežila nejen jedno století, ale v Evropě dokonce i několik politických režimů. Ovšem ani počiny vytvořené takřka před sto lety neztrácejí na kouzle a svou atmosférou často předčí ty, které byly vytvořeny v současnosti s pomocí moderní trikové technologie. Průkopníci animovaných příběhů v těchto dobách nezřídka připomínali spíše vynálezce a jejich tvůrčí schopnosti musely zahrnovat i velkou dávku znalostí filmové techniky. V dnešním článku se budeme věnovat jednomu z prvních evropských tvůrců Wladyslawu Starewiczovi, scenáristovi, kameramanovi, režisérovi a duchovnímu otci loutkové animace...

Japonské ostrovy jsou bezesporu bohatou studnicí talentů i stylů, které se v animované fantastice objevují, a rozhodně se k nim ještě vrátíme, na čas se ovšem přesuňme do bližších zemí a připomeňme i tvůrce jiných národností. Rozhodně zajímavá je historie ruského animovaného filmu. Ačkoliv nebyl politickým režimem podporován a mnoho let se mimo hraný film netočily ani animované pohádky pro děti, přesto se na počátku šedesátých let s pádem stalinismu takřka zázračně vzepjal a svět mohl být obohacen o podivuhodné vize i překvapivě nadčasová díla. Jedním z největších režisérů ruského animovaného filmu je bezesporu Jurij Borisovič Norštejn, tvůrce ověnčený řadou cen, jehož snímky uchvátily celý svět...

Po poetických snímcích s minimem žánrových prvků vyberme z nekonečně pestré nabídky japonské anime tvůrce televizního seriálového zpracování jedné z nejpopulárnějších mang Bleach. Ačkoliv se mu prozatím nedostalo přívalu různých ocenění tak jako u jiných režisérů, o to více je třeba zdůraznit obrovskou popularitu, kterou si práce Norijuki Abeho získala. I když by nepřejícní mohli trefně poznamenat, že se jen podílel na fenoménu, který přesáhl rámec mangy i anime, faktem zůstává, že Bleach pohltil tvůrčí schopnosti Norijukiho Abeho na dosti dlouhou dobu. Než se ale budeme věnovat animované adaptaci oblíbené mangy, připomeňme si i dřívější počiny...

Po hlučných, obřích a hřmotných bojových robotech žánru mecha se pozastavme nad animovanými snímky, které naopak oplývají civilností, jemností a minimem prvků fantastiky. I když tedy zůstaneme na japonských ostrovech, opustíme akčnější a dynamičtější snímky a seriály a představíme si u nás méně známého tvůrce Mamoru Hosodu. Nečekají nás tedy snímky vyprávěné ve vysokém tempu ani neuchopitelná dávka fantazie, jakou dokáže nachystat například Hajao Mijazaki. Mamoru Hosoda je režisérem, jehož kořeny najdeme u klasického umění, a tak se nesmíme divit, pokud upřednostňuje v příbězích méně žánrové či žánrově jen minimální prvky...

Před několika týdny měla v kinech premiéru závěrečná část zpracování knihy J. R. R. Tolkiena Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, která zajisté rozvířila mnoho vášnivých debat nejen mezi diváky, ale i fanoušky původní literární předlohy. Prudší výměny názorů často způsobují změny na fyzickém vzhledu zúčastněných a bývají také předzvěstí něčeho nového, zejména tehdy, pokud je po takové výměně potřeba například obnovit interiér. Naše Společnost pro uvádění věcí na pravou míru (SPUVNPM) vkládala do zmíněné filmové premiéry mnoho nadějí, které vyzněly zcela naprázdno a zanechaly v nás jen hořkou pachuť. Všechna očekávání vkládaná do režiséra se nenaplnila, příběh zůstal v původně nastavených mylných klišé...

Při představování početné společnosti japonských tvůrců animované fantastiky jsme už několikrát narazili na subžánr, který je v domovině mang a anime nesmírně populární. Díky muži, kterému věnujeme dnešní článek, se subžánr mecha nejen rozšířil, ale stal se i nedílnou součástí mnoha sci-fi anime. I když není u nás jméno Šódži Kawamoriho tolik známé, byl to právě on, kdo obřím bojovým robotům otevřel dveře na televizní obrazovky i filmová plátna a kdo je zapsán takřka u všech legend a fenoménů mecha žánru. Připomeňme si jeho známější počiny, ty, na kterých spolupracoval jako designér robotů, i ty, o kterých jsme už psali a které také nesou jeho jméno.

Rozmach animovaných filmů a seriálů po celém světě byl zapříčiněn nejen jejich oblibou, ale především snadnou dostupností díky televiznímu vysílání. Velmi brzy se začalo objevovat mísení různých žánrů a fantazie tvůrců uváděla diváky v úžas. Bylo by jistě zajímavé rozvinout teorie o souvislostech ekonomické situace země a tématech, která se odrážejí v tvorbě režisérů japonských anime, ovšem raději dejme prostor představení toho nejlepšího, co nám mohou nabídnout ke zhlédnutí. Věnujme se dalšímu ze současné generace – režisérovi, producentovi a scenáristovi Šin'ičiró Watanabemu, rodákovi z Kjóta, jehož jméno fanouškům japonské animované fantastiky rozhodně není neznámé.

Minulý týden jsme si připomněli legendárního režiséra Satoši Kona, který bohužel opustil svět animované fantastiky předčasně a nezanechal tak po sobě příliš bohatou filmografii. I přes to se snímky, které vytvořil, mezitím staly legendami a posbíraly mnoho cen doma na japonských ostrovech i v zahraničí. Satoši Kon byl označován jako mladý tvůrce, který vrátil kreslený film dospělému publiku, a dnes představíme dalšího režiséra, jenž patří k mladší generaci. Ani filmografie Goró Tanigučiho tak není z pochopitelných důvodů nijak obsáhlá, ovšem tituly, které v ní najdeme, za pozornost stojí. Anime, jež dnes doporučíme, udělají příznivcům animované žánrové tvorby jistě radost...

Líheň, jakou pro žánrovou animovanou fantastiku bezesporu představují japonské ostrovy, přináší takřka každý rok velmi zajímavé a zhlédnutí hodné projekty od tvůrců všech generací. Každoročně je také udělována Tokyo Anime Award, dle které si můžeme udělat slušný obrázek o ostré konkurenci a množství kvalitních tvůrců. Fantazií japonští režiséři rozhodně nešetří a bohatě čerpají nejen z mang, ale i ze starých tradic, proslulí jsou i schopností mísit jednotlivé žánry fantastiky do pozoruhodných kombinací. Dnes si představme dalšího z režisérů mladší generace, který proslul především vypracovaností příběhových linií, schopností vytvořit temnou atmosféru i detailní psychologií postav.

Tecuró Araki je sice zástupcem nejmladší generace japonských režisérů anime, ovšem i přesto se mu už podařilo zapsat se do paměti fanoušků. Jeho první velká adaptace mangy Death Note se stala skutečným fenoménem a zaznamenala obrovský úspěch. Upozornila nejen na značný talent mladého režiséra, ale navíc Arakimu otevřela další kariérní cestu. Do světa zápisníku smrtonoše Rjúka, studenta Jagamiho i skvělého a neomylného detektiva L. se vrátil ještě při natáčení dvou animovaných televizních filmů a dál pracoval na adaptacích známých i méně známých mang. V druhém pokračování profilu tohoto tvůrce si představíme jeho další režijní práci...