Jak jsme si ukázali v minulých dílech série, Evropa i americký kontinent nabízí v oblasti animované fantastiky vskutku pestrý výběr. Od poetických a pohádkových příběhů až k drsné artové animaci, která šokuje svou syrovostí. Na žánrovém poli ovšem vládne velmoc, kterou nelze minout, Japonsko. Tradice žánrových počinů je na japonských ostrovech dlouholetá a vycizelovaná staletími kaidanu. Příběhy jsou nejen strašidelné, ale obsahují i velikou dávku emocí a lidskosti. Pro evropského diváka sice často v až příliš silné podobě, ovšem zvláštní přehánění už k atmosféře orientálních příběhů patří. Jako prvního ze zástupců japonské žánrové animované kinematografie si představíme Jošiaki Kawadžiriho.

Zatímco jsme se v minulé části série věnovali půvabné, pohádkové francouzské poetice, tento týden se přeneseme na britské ostrovy a představíme tvorbu syrovou a hororovou. Vyměňme tedy barevné a jemné příběhy z exotických zemí, které okouzlují jemnými detaily, za drsnou, černobílou podívanou, kde krev teče proudem a lidská společnost je zobrazena z té nejtemnější stránky. Představme si tvorbu režiséra, animátora, výtvarníka a pedagoga Phila Mulloye, umělce ověnčeného cenami z celého světa, jehož nezaměnitelný styl je plný ostré ironie a absurdního hororového černého humoru. Díky němu se v jednoduché černobílé kresbě dokáže vyjádřit k takovým tématům jako rasismus, porušování lidských práv, násilí, mamon...

Stejně tak jako Ralph Bakshi, který tvořil za oceánem, i v Evropě se vyskytli tvůrci, kteří se chtěli vymezit proti příběhům, jež na stříbrná plátna chrlilo studio Walta Disneye. Ovšem, i když si všímáme především režisérů, kteří točí animované žánrové snímky pro dospělejší publikum, neměli bychom opomíjet i ty, jejichž filmy oslovují i mladší diváky. V dnešní části série si představíme tvorbu zajímavého francouzského autora, jehož poetika a technika tvorby je částečně inspirována pozoruhodně nadčasovým dílem režisérky Lotte Reinigerové. A ačkoliv patří mezi ty, kteří se nenechali ovlivnit komerčními trendy, jeho snímky bývají pro diváka nezapomenutelné. Představme si oceňovaného Michela Ocelota...

Stejně jako audiovizuální fantastika hraná, má i ta animovaná množství talentovaných a originalitou oplývajících tvůrců, kteří se nesmazatelně zapsali do srdcí fanoušků především v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se v kinosálech začaly objevovat nejen kreslené snímky pro děti, ale i ty pro starší publikum. Jedním z nejvýraznějších umělců je rozhodně i režisér, scenárista a animátor Ralph Bakshi. Počátky jeho kariéry jsme zmapovali v první části článku, kde jsme připomněli adaptace komiksů z marvelovského univerza, které vznikaly pod jeho vedením, i první uvedení fanoušky oblíbeného Spidermana do audiovizuální podoby. Naplno se ale jeho talent projevil až s příběhem nezvedeného kocoura Fritze...

V pořadí pátým článkem nové série se poprvé podíváme na americký kontinent, který dal světu fantastiky nejen legendy hraného audiovizuálního umění, ale stal se i významným hráčem v oboru animovaném. Ačkoliv byla žánrová tvorba po druhé světové válce doménou právě amerických tvůrců, i jim v pozdějších obdobích vyrostla obrovská konkurence v podobě japonské tradice. První projekty animované fantastiky ovšem nepatřily jen obřímu studiu Walta Disneyho. Zaměřme se tedy na jednoho z nejvýznamnějších a také nejzajímavějších režisérů, Ralpha Bakshiho, jenž je spojen nejen s počátky televizní animované tvorby a s prvními animovanými seriály televizního světa...

Budeme-li se věnovat Mistrům animované fantastiky dále, zjistíme, že je opravdu hodně těch, kteří tvořili jinde než v rodné zemi, a že cestování, koprodukce či přesunutí do jiné než domovské země je jim velmi blízké. Minulý týden jsme poodhalili osud britského režiséra Geralda Pottertona tvořícího v Kanadě, dnes zůstaneme v evropských zemích. A stejně tak zůstaneme i v osmdesátých letech, kdy další z mistrů animované fantastiky, režisér Piotr Kamler, vytvořil své nejznámější dílo. Surrealistický tvůrce, jehož fantazie skutečně nezná hranic a jehož snímky jsou od počátku až do konce zcela jeho prací, pochází z Polska, ovšem tvořil převáženě ve Francii. Připomeňme tedy nejen jeho nejslavnější počin...

Ani další z tvůrců animované fantastiky nemá na svém kontě příliš mnoho celovečerních snímků, stačil na sebe ale upozornit už v šedesátých letech a mezi legendy se zapsal v následujícím desetiletí. Točil nejen animované, ale i hrané filmy a zajímavým se jistě jeví i fakt, že se jedná opět o režiséra, který tvořil v jiné než rodné zemi. A znovu to byla Kanada, která poskytla talentovanému tvůrci vhodné podmínky. Dalším mistrem animované fantastiky je Gerald Potterton, animátor, režisér a producent nejen animovaných filmů. Představme si jeho nejznámější projekty a připomeňme ocenění, která získal. Ačkoliv je u nás znám pouze díky dvěma nejslavnějším počinům, za pozornost stojí i ostatní jeho tvorba.

V nově započaté sérii článků se věnujeme tvůrcům animované fantastiky a pokusíme se napříč filmovou historií nalézt a poukázat na pozoruhodné snímky, které uspěly nejen u odborné kritiky. První režisér, jemuž jsme se věnovali, spolupracoval s hvězdami evropského komiksu a pocházel z Francie, a stejně tak je tomu i u druhého, Sylvaina Chometa. Snímky z jeho dílny sice nejsou až tak fantastické jako u dříve zmiňovaného René Lalouxe, oplývají ovšem neopakovatelnou atmosférou a šarmantní francouzskou náladou. Spíše než střídání vizí a neskutečných světů tak ochutnáme stylizovanou atmosféru Paříže či jiných okouzlujících měst. Přibližme si tvůrčí dráhu výtvarníka, scenáristy a režiséra Sylvaina Chometa...

Audiovizuální fantastika je ve světě animované tvorby více než doma. Vždyť to byli právě animátoři, kdo pomohl na svět médiu, které dodnes vládne stříbrnému plátnu. I když se názory historiků a odborníků rozcházejí, velká část považuje za absolutně první animovaný snímek Gertičku Dinosaura Winsora McCaye, který svým dílkem (okolo roku 1909-1912) získal pro kreslenou tvorbu mnoho talentů. Bez nadsázky bychom tedy mohli tvrdit, že to byl žánrový snímek a potřeba ukázat divákům fantastické vize, které stály nejen za vznikem animovaného filmu, ale částečně i filmu jako takového. V další sérii článků se tedy pojďme seznámit se zajímavými a originálními tvůrci animovaného filmu...

Začátky amerického režiséra Roberta Rodrigueze byly ve světě filmu mimořádně dobrodružné. Zcela jistě by se daly přirovnat minimálně k jeho debutovým dílům, která jsme připomněli minulý týden. Ovšem zarputilost, s jakou se pouští do práce či adaptací žánrových příběhů, ho neopustila ani po letech. Dalo by se spíše napsat, že je čím dál větší. I když se pouští do stále ambicióznějších projektů, zároveň se snaží udržet si i svou nezávislost a jeho snímky nebývají zaštítěny obřími rozpočty. Jejich společným znakem je tedy malá výprava, až bláznivá žánrovost a svižný styl. Výrazným znakem jeho tvorby je však i kvalitativní rozptyl, kterým si své fanoušky často rozhněvá.

Adaptací kultovního komiksu Franka Millera Sin City jsme se dotkli osobnosti režiséra, jehož styl je sice kvalitativně rozkolísaný, přesto však hned v několika případech dosáhl kultu. Jeho cesta k celovečerním příběhům byla stejně dobrodružné povahy jako většina jeho filmových postav, jeho filmografie vykazuje křivku jak extrémní úspěšnosti, tak absolutních propadáků. I tak ovšem Robert Rodriguez zaslouží pozornost fanouška audiovizuální fantastiky. Nejen pro své začátky či pozoruhodné kvalitativní výkyvy, ale i pro šťastnou ruku při výběru spolutvůrců, nápady či svěží mexickou atmosféru, která vtrhla na plátna kin. Robert Rodriguez rozhodně není muž, který by miloval kompromisní řešení...

Komiksové adaptace v audiovizuální podobě se stávají čím dál tím oblíbenější, a tak není divu, že se zpracování grafických románů nejen na stříbrných plátnech množí. Velmocemi jsou rozhodně kinematografie japonská a americká, která vychází v drtivém počtu případů z hollywoodské produkce. Pro kinosály i televizní obrazovky tak vznikají nejen příběhy superhrdinů či hrdinů v co nejrealističtějších kulisách, ale i fantastických světů nebo různě stylizovaná vyprávění. Ačkoliv se ale tvůrci v posledních letech nejvíce soustřeďovali na dobrodružství v realistických kulisách, našli se i takoví, kteří se nebáli stylizace a oslavili fenomén grafického románu mnohem propracovanější podívanou...

Dalším ze zástupců mladé generace Hollywoodu, který by v rámci naší série neměl zůstat opomenut, je americký režisér rakouského původu Francis Lawrence. Ačkoliv jeho jméno nepatří mezi nejznámější, fanouškům audiovizuální fantastiky rozhodně neunikl jeho debut, který patří mezi nejoblíbenější komiksové adaptace vůbec. Pozoruhodně stylizované a propracované zpracování Hellblazera dalo tušit, že je jeho tvůrce nejen zkušeným režisérem hudebních videoklipů, ale navíc na stříbrném plátně odstartovalo zajímavou režisérskou kariéru. Připomeňme si tedy nejen onu adaptaci, ale i další z počinů Francise Lawrence a nahlédněme do jeho projektů, které teprve pro fanoušky chystá...

První částí článku věnovaného Christopheru Nolanovi jsme připomněli jeho režisérské začátky i cestu ke skutečně velkým rozpočtům. Mohlo by se zdát, že je ve své kariéře spíše dítkem štěstěny, ovšem opak je pravdou. Svým příběhům se věnuje od začátku naplno, scénáře si píše sám nebo na nich alespoň spolupracuje a obklopuje se štábem, kterému plně důvěřuje. Ve svých počinech mísí realitu a fantazii s nenápadnou samozřejmostí, čímž žánrovost značně přibližuje i divákům, kteří audiovizuální fantastice neholdují. Nepochopená věda či vědecký pokrok je magií, postavy jsou vykreslovány civilně a uvěřitelně. Ve druhé části navážeme na jeho tvorbu po adaptaci prvního Batmana a připomeneme, co Nolan chystá do budoucna...

Ačkoliv jsme už zmiňovali komiksové adaptace audiovizuálních tvůrců stříbrného plátna (dokonce včetně té absolutně první), nedotkli jsme se osobnosti dnes v tomto směru nejvýraznějšího režiséra, který povýšil komiks na skutečně pozoruhodnou, moderní a temnou podívanou. Adaptace kreslených postav různých superhrdinů existovaly na americkém kontinentě ještě před druhou světovou válkou, ovšem skutečný rozmach zaznamenaly až s příchodem televizního vysílání a později i VHS. Nový trend nastal od sedmdesátých let, kdy do kin vtrhli Superman či Flash Gordon, ovšem ani Tim Burton nedokázal přiblížit mainstreamu i modernímu nestylizovanému vyprávění superhrdinu tak jako Nolan.