Nápaditá nízkorozpočtová sci-fi rozhodně nejsou v kinech tak častým jevem, jak by mohla být. Těžko předvídatelná návštěvnost pro producenty představuje jistě nezanedbatelné riziko, na druhou stranu se může podařit vstupní investici hned několikanásobně zhodnotit. V tomto směru přímo zazářilo Tiché místo a za propadák nelze považovat ani film 7 životů, jehož úspěch či neúspěch lze vyčíslit jen stěží. Leigh Whannell, dlouholetý spolupracovník Jamese Wana, dvorní scenárista a producent sérií Saw a Insidious, na chvilku opustil hororový žánr a pustil se do na první pohled nenápadného akčního thrilleru z nedaleké budoucnosti, kde pod slovem Upgrade už není ani zdaleka myšleno jen drobné vylepšení vozidel nebo domácnosti...

Pokud do nějakého tvůrce vkládají filmoví fanoušci naděje, když jde o natočení dynamické akční sci-fi, bude to pravděpodobně Neill Blomkamp. V kategorii celovečerních filmů má za sebou prozatím superúspěšný District 9 následovaný vlažně přijatým Elysiem a ještě o stupeň hůře hodnoceným Chappiem. Veškerá očekávání tak lze víceméně přisoudit neobyčejně silnému setrvačnému účinku prvního filmu. Nemalé nadšení vyvolal rovněž při oznámení dalšího dílu Vetřelce, které se po producentských veletočích převalilo k chystanému pokračování Robocopa. Jako protipól k velkým hollywoodským produkcím založil Blomkamp nezávislé studio Oats, s nímž si plní sen absolutní tvůrčí svobody…

Fantasy Tomáše Pospíšila vydanou pod názvem Rudý štít byste v běžné distribuci hledali marně, alespoň prozatím. Její tisk si autor zajistil vlastním přičiněním, přestože o skutečném „vydání“ nemůže být díky absenci ISBN vlastně ani řeč. Na stránkách projektu je příběh ve formě e-knihy dokonce volně dostupný. Autor však jako mnozí jiní neodolal touze vychutnat si reálnou tíhu vlastního díla v rukách a podělit se o něj s ostatními. Výsledek se kupodivu obešel bez vážnějších stylistických přešlapů a ke čtení nemusí čtenář sbírat odvahu moc dlouho, jak tomu u podobných publikací často bývá. Přesto je zde jasně znát, že si text neprošel mnohdy útrpnou a náročnou redakční cestou skrze klasické nakladatelství…

První Úžasňákovi přišli do kin v době, kdy kolem studia Pixar zářila aura nezpochybnitelné jedničky na poli animovaných filmů a unikátní snímek o superhrdinech se svou stylovou retro atmosférou dávných bondovek odvahu a tvůrčí kvality studia jen stvrzoval. Film dokázal pobavit i tu nejmenší ratolest, přestože jej nedokázala ani zdaleka ocenit v plném rozsahu vzhledem k tomu, že očekávaný věk diváka byl ve skutečnosti minimálně dvouciferný. Pokračování přišlo po dlouhých čtrnácti letech a kromě toho, že Pixaru za tu dobu vyrostli a dospěli zdatní soupeři, se toho zase tolik nezměnilo. Druzí Úžasňákovi si zachovali vše, co po sobě zanechal jejich předchůdce, a příběhem dokonce navazují přesně v místech, kde jsme je kdysi opustili…

Určitě má každý z nás ve svých dětských vzpomínkách uchován alespoň jeden film obestřený nevšedním pocitem přímo magického zážitku. Název už je většinou zapomenutý, ale vzpomínky zůstávají. V dobách internetových vyhledávačů už bohužel není problém takový titul dohledat, odhalit jeho časem zahalená tajemství a zároveň ono kouzlo zlomit a nadobro ztratit. Zůstane pak princezna z Nekonečného příběhu tou nejkrásnější bytostí na světě? Najde se snad úžasnější pes než ten, jenž za svou paní dokáže přeběhnout Japonsko? Bude i nadále Ren a Stimpy nejšílenějším seriálem všech dob? Máte odvahu to zjistit? Zkusme si vyhledat jeden takový film podle následujících vodítek: strašidelný dům – vypadané vlasy – kouzelné štětce. Vzpomínáte?

Během první fáze Infinity War sice nešlo o nic menšího než o záchranu světa, přesto se na ní Ant-Man prý kvůli domácímu vězení nijak nepodílel. Nechme stranou skutečnost, že původní příčina jeho neúčasti musela být jiná a Scott Lang by měl v práci dostat obyčejné áčko. Na začátku další marvelovské (tentokrát tandemové) sólovky je v sázce vskutku mnohem víc než pouhý osud veškerého inteligentního života ve vesmíru. Kdyby Scott porušil podmínky domácí vazby, mohl by jít do opravdového vězení a přijít tak o šanci vídat svou dceru, hrát si s ní v improvizovaných domácích mraveništích a později, za nekonečné tři dny, by s ní nemohl už jako svobodný člověk ani zajít na zmrzlinu. Něco takového přece nelze dopustit…

Kde pořád berou ty ostrovy? Poslední projekt nazvaný sebejistě Jurský svět před pár lety ztroskotal a nyní se na dinosaury ovládaném a lidmi opuštěném ostrově probudila k životu sopka, která má za riskantním genetickým experimentem udělat tlustou čáru a jednou provždy vrátit slávu druhohor do muzeí a na stránky učebnic. Ale je zde ještě jedna šance, další ostrov, bez sopky a přitom stranou civilizace. Záchranná akce se neobejde bez dokonalé znalosti prostředí, pročež se na scénu vrací dvě známé a osvědčené tváře, tedy Chris Pratt a Bryce Dallas Howardová. Všechno ostatní je nové a hlavně jiné, nikoli větší, barevnější a hlučnější, ale jiné. Tedy přesně takové, jaké jsou všechny filmy Juana Antonia Bayony…

Když se v únoru rozdávaly zlaté sošky Oskarů, byl Del Torův film Tvář vody jasným favoritem. Jeho tvůrci šli na pódium celkem čtyřikrát a nakonec i kvůli převzetí ceny za nejlepší film. Avšak ani přes nesporné produkční kvality si většina fanoušků barvité filmografie Guillerma del Tora tento film nezařadí mezi jeho nejlepší díla, přestože původní scénář pracující s romantickým příběhem o krásce a netvorovi nabídl ve filmovém zpracování příjemnou retro atmosféru studené války v průběhu šedesátých let minulého století. Stejný příběh je v literární podobě výsledkem už druhé spolupráce Del Tora s žánrově spřízněným autorem hororů a thrillerů Danielem Krausem, s nímž se místo divácké pozornosti tentokrát uchází o čtenářovu fantazii…

Dvacátý čtvrtý ročník herní výstavy E3 se tradičně nesl v duchu velkých oznámení, která ovšem díky neodbytnému tlaku internetu a podezřele načasovaným únikům informací mnohdy nebyla příliš překvapivá. V průběhu konferencí, jež výstavě tradičně předcházejí, nepřišel žádný ze zavedených hráčů na trhu s konzolemi s hardwarovou novinkou. Na tuhle strunu začnou s největší pravděpodobností hrát až příští rok. Přesto je zřejmé, že vývojový cyklus současné generace konzolí je u konce, vývojáři nyní dokážou jejich výkon využít naplno a díky tomu se na konzolích PS4 a XBox One budou v následujících dvou třech letech objevovat po technické stránce ty nejlepší možné hry, což potvrzuje i několik desítek trailerů a gameplay ukázek...

Týden poté, co švýcarské vývojářské studio Okomotive přivedlo na svět svůj první herní projekt FAR: Lone Sails, stačilo nasbírat 92% pozitivních reakcí na Steamu, průměrné hodnocení 90% na GOGu a i nadále drží nadšení uživatelé spolu s odbornou kritikou hru v zelených číslech na Metacriticu. Postapokalyptické steampunkové putování se nechalo inspirovat ikonickými hrami jako Journey nebo LIMBO a přidalo vlastní herní mechaniku, která obnáší ovládání člunu s dvěma velkými koly vpředu, jedním malým vzadu a velikou strojovnou ve svém nitru. Když pomine bouře, v rádiu se ozve správná hudba, nezbývá než upustit páru a vyrazit. Na hráče totiž zase jednou čeká svět, který je takové cesty hodný. FAR: Lone Sails je jedním z řady produktů dnešní indie scény...

Televizní společnost Starz není zrovna tradiční producent seriálových hitů, přesto dokáže občas poskytnout zajímavou alternativu. Na podzim letošního roku se objeví už čtvrtá řada seriálu Cizinka, televizní adaptace stejnojmenné knižní série Diany Gabaldonové, a nejspíš se dočkáme také pokračování bizarních Amerických bohů, za jejichž předlohu je zodpovědný samotný Neil Gaiman. To seriál Dva světy žádnou slavnou knihu neadaptuje. Je naopak původním dílem scenáristy a producenta Justina Markse, doposud známého především jako tvůrce scénáře k hrané verzi Knihy džunglí, přesto si však minimálně na prostoru první řady dokázal udržet svěží a ucelenou formu, díky níž lze hovořit o jednom ze seriálových překvapení roku…

Filmy podle videoher to nikdy neměly snadné. Dnes už se do nich naštěstí pumpují slušné peníze a přestává být pravidlem, že se úroveň scénářů odvíjí od mylných představ producentů, že hráčskou komunitu tvoří pouze psychicky a sociálně narušení mladíci, jimž se život u počítače stal vším. Jenže léta plynou a do záře monitorů nakonec zíráme všichni. Nový Tomb Raider a stále ještě vcelku čerstvý Warcraft: První střet tuto změnu vcelku sympaticky reflektují a dávají zapomenout na nejednu příšernou adaptaci z hrůzné dílny Uweho Bolla. Námětem Rampage: Ničitelé je stejnojmenná automatová arkáda, jejíž herní složka spočívá pouze v ničení mrakodrapů prostřednictvím zmutované gorily, vlka nebo krokodýla...

Čekal jsem, že bude vyšší… To je ale problém většiny filmových adaptací, s nimiž má divák tu čest až po přečtení knižní předlohy. Maják na pobřeží, důležitou metu Oblasti X, si čtenářova fantazie vykreslí po svém a pak se musí v roli diváka smířit s představou někoho jiného. Maják, o němž je řeč a který je čtenářům trilogie Jižní Zóna důvěrně známý, protože při výstupu a sestupu neminuli jediný jeho schod, není v románech takový, jaký nám ho ukazuje Alex Garland ve svém dalším vizuálně provokativním sci-fi snímku. Filmová Anihilace, která filmová plátna ve většině světových regionech včetně našeho bohužel obloukem minula, si z uhrančivého díla Jeffa VanderMeera bere především hlavní příběhovou osu, v mnoha dalších ohledech si jde ovšem vlastní cestou.

Jednou z nedílných součástí povídek publikovaných v časopisu XB-1 jsou doprovodné ilustrace a Jan Štěpánek je jedním z kmenových výtvarníků, jehož dílo je k vidění snad v každém čísle. Štěpánkova tvorba však meze literárního časopisu přesahuje a známý je také jako komiksový tvůrce, s nímž se čtenáři dříve setkávali na stránkách časopisů Kometa, ABC a dalších. Velká kniha komiksů Jana Štěpánka si klade za cíl představit autorovo dílo v celé šíři, což činí na ploše více než tří set stran a čtrnácti převážně adaptovaných dobrodružných příběhů. Nabízí se tak nostalgický pohled do časů, kdy komiksů bylo jako šafránu a kdy si čtenáři museli vystačit jen s pár obrázkovými stranami měsíčně…

Britské detektivní seriály si svůj vysoký standard drží už od časů inspektorů Adama Dalglieshe a Jima Taggarta. Nejedná se ovšem vždy o čistě odpočinkovou zábavu, jejich sledování může být chvílemi až nepříjemné, přinášejí totiž skutečně drsné, syrové a intenzivní případy, které v americké produkci většinou nenajdete. Nejlepším příkladem takového seriálu je v současnosti zřejmě Marcella, jehož hlavní dějová linie se bez jakýchkoli hluchých míst točí kolem pátrání po sériovém vrahovi. Nechybí ani propojení s fantastickým žánrem tak jako v případě seriálu Městečko Fortitude. Nyní se k podobné směsi stanice BBC One vrací v seriálu Hard Sun, jehož tvůrce a scenárista Neil Cross stojí i za legendárním Lutherem.