Především dětským čtenářům, ale samozřejmě nejen jim, přineslo nakladatelství Paseka začátkem září další díl série Luka Pearsona o nezbedné modrovlasé rozumbradě Hildě. Loňský vstup na scénu oslavila ziskem ceny Muriel za nejlepší zahraniční komiks a letos úspěšně prověřila přízeň čtenářů v anketě Fabula Rasa. Druhou knihou zase dívka ve válenkách a s Větvíkem po boku prokázala, že změna prostředí, ani větší rozsah jí na kvalitě příběhů nijak neubírá. A s knihou třetí, v níž na rozdíl od prvních dvou svazků Hilda a Hilda se vrací vychází pouze jediný samostatný příběh, přechází Paseka na stejný model publikování Hildy jako je tomu v originále, kde se nové příběhy objevují přibližně s roční frekvencí. Kamenný les otevírá své brány, račte vstoupit.

Od prvních vážně míněných pokusů o filmovou adaptaci Kingovy pistolnické ságy letos uplynulo deset let. Po zhlédnutí finální podoby filmu, pod nímž je režijně podepsaný dánský režisér Nikolaj Arcel, by nikomu, ani tvůrcům, ani divákům, neuškodilo, kdyby se mělo na výsledek ještě pár let čekat. S prvními ohlasy ze zámoří snad ještě existovala nepatrná naděje, že Temná věž snad více osloví evropské publikum než americké, ale bohužel tomu tak není. V devadesáti minutách se na plátně odehraje příběh jednoho chlapce, pro něhož se sny stanou skutečností a který musí dopomoci zachránit svět před nástupem temnoty. Všechno ostatní, včetně Věže, Pistolníka a Muže v černém, se dříve či později promění ve snadno zapomenutelnou kulisu…

Co víc by si mohl tvůrce komiksu pro své nejznámější dílo přát než velkorozpočtovou filmovou adaptaci? Jean-Claude Mézières, kreslíř jednoho z nejslavnějších evropských komiksů Valérian and Laureline, by jistě nepohrdl vyjádřením George Lucase, v němž by slavný režisér konečně potvrdil, že pro Hvězdné války skutečně čerpal inspiraci právě ze stránek komiksů o dvojici časoprostorových agentů. Na druhou stranu Luc Besson „valeriánskou“ inspiraci v případě Pátého elementu nikdy neskrýval a jako někdo, kdo už Valeriana v podstatě jednou natočil, se zřejmě ukázal být vhodným kandidátem. K padesátému výročí od uvedení prvního příběhu v časopisu Pilote tedy přivedl do kin film, jehož rozpočet činí závratných dvě stě milionů dolarů.

Příběhy strýčka Skrblíka, kačera Donalda a jejich synovců se na televizních obrazovkách objevují s železnou pravidelností a aktuálně na nich u nás vyrůstá už třetí generace diváků (navíc se chystá zcela nová várka v moderním hávu). Souběžně s československou televizní premiérou v roce 1990 začalo nakladatelství Egmont vydávat časopis Mickey Mouse. O jeho tehdejší atraktivitě pro dětské čtenáře svědčí mimo jiné fakt, že se z prvních sešitů stal jeden z nejvděčnějších vánočních dárků. Časopis se v polovině devadesátých let proměnil v Kačera Donalda a ke konci milénia ho doplnil ještě měsíčník Super komiks. Autorství jednotlivých příběhů bylo dříve skryto za všeobjímající značkou Disney, ale doba se naštěstí změnila, a z opomíjených výtvarníků se staly celebrity...

Postupné budování a propojování samostatných příběhů do rozsáhlých sérií není pro filmový svět ničím novým. Dnes by se sice mohlo zdát, že studio Marvel přišlo s neotřelým nápadem, jenž nemá v dějinách filmu obdoby, ve skutečnosti je ale jejich strategie odlišná pouze svou systematičností přinášející obdivuhodné výsledky. Už ve dvacátých letech minulého století, za éry němého filmu, přišlo s podobným konceptem studio Universal Pictures v podobě filmů známých pod pojmem Universal Monsters. Boris Karloff a Bela Lugosi se v nich pravidelně objevovali ve svých nejslavnějších rolích. Vedle Drákuly, Frankensteinova monstra a jeho nevěsty se objevila i oživená mumie, která se letos vrací v doprovodu Toma Cruise…

Už to vypadalo, že v současném souboji komiksových adaptací bude DC ve všem pozadu, ovšem v jednom směru si vůči Marvelu může přece jen připsat sladké prvenství. Wonder Woman je první ženskou sólovkou uvedenou v kinech od roku 2008, kdy se celý kolotoč filmových komiksových univerz začal naplno roztáčet, a zároveň je prvním filmem tohoto typu režírovaným ženou. Neohrožená Amazonka získala tvář a křivky Gal Gadotové, jejíž kariéru solidně načechrala veleúspěšná série Rychle a zběsile, a o diváckou přízeň bojuje v kulisách nepříliš okoukané první světové války. Hned v úvodu se sluší zmínit, že Wonder Woman je veskrze průměrný a nenáročný letní blockbuster, což ovšem v porovnání se soudobými DC snímky není ani v nejmenším špatný výsledek…

Televizní zábava polistopadového Československa měla zejména pro děti neopakovatelné kouzlo. Na televizní obrazovky vtrhla západní animovaná tvorba a od té doby zabírala čím dál větší prostor, vždyť dnes je v nabídce celoplošných programů celý dětský kanál. Před čtvrt stoletím byla ale programová nabídka podstatně skromnější a pokud se za oknem obýváku do nebe zrovna neusmíval bílý talíř satelitní antény, pak si divák vystačil se třemi tlačítky nejčastěji přímo na televizním přijímači. Pod magickou trojkou se většinou skrývala stanice OK3, třetí kanál Československé televize, který mísil vysílání několika satelitních televizí různých zemí, někdy s dabingem, někdy v původním znění, a pro dětského diváka měl přichystanou lahůdku...

Americká autorka fantastiky Victoria Schwabová letos oslaví teprve třicáté narozeniny, přičemž jí jenom v českém překladu vyšlo už devět knih a několik dalších se na našem trhu brzy objeví. Nakladatelství Argo vydalo v loňském roce první díl fantasy série Tvář magie a letos představilo čtenářům autorčin v zahraničí dosud nejúspěšnější titul NeObyčejní. Jeho hrdinové ovládají speciální schopnosti, jež by jim na jednu stranu mohl leckdo závidět, ovšem daň, kterou za ně musí zaplatit, je až nepříjemně vysoká. Jako srovnatelného zástupce v beletrii nepříliš častých superhrdinských young adult příběhů zmiňme například Sirotčinec slečny Peregrinové, jenž balancoval na pomezí pohádkové fantasy, zatímco NeObyčejní vstupují do žánru jako netradiční akční thriller.

Od premiéry filmu Vetřelec letos uplynulo už třicet osm let a od té doby série nabrala tři pokračování, jeden prequel a dva spinoffy. Mezitím se také vyšplhala kariéra režiséra Ridleyho Scotta do nebeských výšin, odkud na nás budou do konce věků shlížet takové filmové perly jako Blade Runner, Černý jestřáb sestřelen, Americký gangster a další. Bohužel, stejný režisér za posledních devět let nenatočil film, který by divákům přinesl něco víc než jen kvalitně řemeslně odvedený standard, což se týká i filmové adaptace Marťana. Vetřelec: Covenant dějově navazuje na proklínaného Promethea, doplňuje střípky informací o původu monster stvořených H. R. Gigerem a zároveň pokračuje v trendu posledních let, kdy slovutný režisér servíruje pouze druhořadou zábavu…

Jedním ze způsobů, jakým tvůrci a distributoři videoher zasahují do stále rychlejšího plynutí digitálních vod, je oživování a připomínání titulů, jež se staly legendárními už v dobách svého vzniku, kdy jim možnosti tehdejšího hardwaru ještě nepodrážely nohy. Nedávno se dočkal vydání třetí díl série adventur Syberia, s níž se hráči poprvé setkali v roce 2002 a o dva roky později měli možnost v dobrodružství pokračovat. Mnohaletý odstup mezi vydáním druhého a třetího dílu připomíná tendence posledních let, jež potvrzuje nedávno dovydaná adventure Dreamfall Chapters, netrpělivě vyhlížené RPG Underworld Ascendant nebo akční a krvavý Doom. Možnost návratu do osvědčených světů a příběhů je jistě lákavá, ale výsledek...

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Stačí se podívat na dýchavičné počínání studia Warner Bros snažícího se narychlo dotáhnout výsledky, s nimiž se Marvel může pochlubit po deseti letech pečlivě plánované práce. A teď se navíc o slovo přihlásil další hráč. Ruský superhrdinský film Ochránci by mohl pro leckoho znamenat osvěžující závan východních příslibů notně recyklovaného žánru, jenže po únorové premiéře vydrželi diváci i na domácí půdě chodit na Ochránce jen prvních pár dní, a navíc se rychle začaly objevovat naprosto smrtící recenze. I v českých kinech máme nyní příležitost si ověřit, že v porovnání s Ochránci byl loňský americko-ruský Hardcore Henry učiněný zázrak a X-Men: Apokalypsa najednou vypadá jako osudové drama od Kubricka…

Robot – vcelku obyčejné slovo, které díky bratrům Čapkovým dostalo fantastický význam. Roboti jako do stroje uzavřené umělé inteligence jsou vedle výprav do hvězdných dálav a cestování časem jedním ze základních kamenů klasické vědecko-fantastické literatury. Zatím si nejsme zcela jisti, zda s nimi budou problémy, až skutečně povstanou od montážních linek, ale o možných úskalích procesu jejich integrace do lidské společnosti byla napsána celá řada skvělých knih, a ještě víc těch průměrných až špatných. V následujících čtyřech krátkých filmech se roboti projevují různě – jako šlechetní hrdinové, nevinná citlivá stvoření nebo jako poslušní sluhové, plnící do posledního písmene rozkazy svého pána. Na vás je rozhodnout, který z robotích kraťasů se vám líbí nejvíc...

Do New Yorku dorazil nový superhrdina. Nemá boty, po kapsách nenosí dokonce ani chytrý telefon, a přitom se dožaduje vstupu do jedné z výškových budov, jež prý nese jeho jméno. Do města totiž dorazil Danny Rand. Nikdo mu to ale nevěří, protože podle všeobecného mínění zahynul společně se svými rodiči při leteckém neštěstí už před patnácti lety. Když nezabere příjmení Rand, začne všude vykládat, že je Iron Fist, Železná ruka chránící bájný K’un-Lun rozkládající se kdesi na pomezí Tibetu a sousedního vesmíru. Nikdo se tedy ani v nejmenším nemůže divit, že jeho další kroky vedou do blázince, kde přivázaný k nemocničnímu lůžku v napjatém očekávání vyhlíží diagnózu vážné duševní poruchy. Jenže ona mu ruka opravdu občas svítí…

Ačkoli diváckou přízeň v rámci marvelovského univerza testuje právě uvedený Iron Fist, dnešní Fantastické seriály se podívají necelé dva roky do minulosti na seriál o jedné černovlásce, soukromém očku, jejíž osud se kdysi protnul s velmi nebezpečným mužem. Jessica Jonesová není zcela typickým příkladem hrdinky, v níž by se zrcadlila vůle konat za každou cenu dobro, jako žena nemá ani potřebu bojovat o své sebeurčení, nejvíc ze všeho si přeje, aby jí konečně dali všichni pokoj a ona si mohla někam v klidu zalézt a věnovat se své zálibě v tvrdém alkoholu. Jenže Jessica nenajde klid, dokud nebude mít všechny účty srovnané, což ji dovede k událostem, které učiní Jessicu Jonesovou jedním z nejlepších komiksových seriálů.

Dnešní téma Digitální vlny se ponese v duchu nového vydání Wellsova Stroje času. Cestování časem slouží mnoha počítačovým hrám jako stěžejní příběhový prvek, ale jen málokterý titul využívá manipulaci s časem na úrovni herní mechaniky. Zatímco mezi plošinovkami v tomto směru už mnoho let kraluje Braid a mezi adventurami zase Life is Strange, v případě stříleček se o skutečném vládci příliš hovořit nedá. Volba nakonec padla na dvojici her, které jsou si svou stylizací hodně vzdálené. TimeShift na první pohled možná příliš nezaujme, přestože je pro mnohé jedním ze zapomenutých klenotů videoherního průmyslu. Na druhou stranu Superhot na sebe upozorní okamžitě a na nedostatek publicity si rozhodně stěžovat nemůže…