Možná už je pryč doba, kdy byla nejkrásnějším vánočním dárkem knížka. Dnešní děti předškolního věku uchvátí mnohem víc tablet s nemalou zásobou her, než kniha nebo stavebnice. Pravidelnou čtenářskou terapií před spaním lze ovšem tento stav obrátit alespoň natolik, že knížka pod stromečkem možná nebude na první pohled tím nejfantastičtějším dárkem, ale během dalších dnů, týdnů a měsíců bude ve skutečnosti jedním z mála, ke kterému se děti budou vracet. A to jistě není málo, i když to vyžaduje značné úsilí. V následujícím přehledu představujeme pět titulů, které ilustrují pestrou nabídku dětské žánrové literatury pro rok 2016. Jak uvidíte, v mnoha ohledech jí dospělá literatura může ledasco závidět…

Michael Bronec (*1969) je známý především jako zakladatel a majitel nakladatelství Straky na vrbě, v rámci něhož se věnuje vydávání zejména české fantastiky namátkou například od Roberta Fabiana, Leonarda Medka, Míly Lince a mnohých dalších, jejichž kratší práce se pravidelně objevují rovněž v Michaelem sestavovaných sbornících. Ze zahraničních prací nabídl českým čtenářům především početná díla Rogera Zelaznyho. Každoročně pořádá literární soutěž Žoldnéři fantasie, z níž vítězné povídky zařazuje do stejnojmenného sborníku. Kromě nakladatelství se věnuje rovněž překladatelské činnosti (např. Poslední jednorožec) a několikrát se v kratších pokusech vydal i na dráhu spisovatele...

Občas je nutné autora od jeho díla přímo odtrhnout, aby se na něj dokázal podívat s patřičným odstupem. Podobná slova o mnohdy nezáviděníhodné pozici nakladatele sevřeného mezi dvěma mlýnskými kameny – autorským a čtenářským – si mohli vyslechnout diváci panelové diskuze na letošním Fénixconu, kde si odbyla premiéru nejedna knižní novinka. Co když se ale role nakladatele a spisovatele spojí? Jakého výsledku se pak můžeme jako čtenáři dočkat? Michael Bronec zosobňující nakladatelství Straky na vrbě začal po deseti letech práce vydávat vlastní vesmírnou ságu Tři kapitáni. Příslib vyprávění v několika dějových liniích zaměřených na trojici protagonistů a působivá prezentace přinesly nemalá očekávaní...

Na jaře to byla velká událost. Modrovlasá dívenka ze severské divočiny se vřítila mezi české čtenáře silou uragánu, sbírala jednu pochvalnou recenzi za druhou (náš web nevyjímaje) a dokonce si vysloužila i Cenu Muriel za nejlepší zahraniční komiks roku. A máme tu podzim, který už vytáhl všechny své trumfy, mezi něž lze bez problémů počítat právě i pokračování Hildiných příběhů. Komiks Hilda se vrací obsahuje po vzoru svého předchůdce opět dva příběhy, které čtenáře libovolného věku provedou po městě Trolbergu, nahlédnou do zapomenutých koutů domácností, kde se skrývají dávno ztracené a oplakané poklady, a v neposlední řadě se představí další podivuhodné potvůrky a příšerky, se kterými se Hilda bez problémů skamarádí...

Nenechte se názvem románu Rudý úsvit zmýlit, žádný Patrick Swayze, který by s partou středoškoláků bojoval proti invazi Sovětského svazu na americkou půdu, na vás ze stránek nevyskočí. Nicméně vzdor a boj proti útlaku je hnací silou i v případě románové trilogie Pierce Browna, jejíž první díl se odehrává na planetě Mars. A přesto se barva nebeského blížence zasloužila o mnohoznačný název jen zčásti. Ve zdejším světě budoucnosti se společnost rozložila do několika barvami rozlišených kast. Na vrcholu žebříčku jsou mocní Zlatí, kteří si užívají veškerých výhod a luxusu svého postavení, a kdesi dole, doslova pod povrchem, dřou a trpí Rudí, jejichž budoucnost nenabízí žádnou naději. Nyní však konečně nastal správný čas, aby povstali…

Programátoři křičí docela často. Přímo úpí, když napravují fatální chyby někoho jiného, jakmile pod tlakem vracejí rozbitému zdrojovému kódu funkční vlastnosti, nebo když se snaží najít cestu k cíli průchodem mnoha do sebe zanořených podmínek. V dnešním pokračování videoherního seriálu si ukážeme příklad z historie, kdy byl tento pocit zmaru s úspěchem převeden na koncové uživatele. Podle námětu krátké povídky Harlana Ellisona I Have No Mouth, and I Must Scream, jež za rok 1968 získala ve své kategorii cenu Hugo, byla v roce 1995 vytvořena stejnojmenná adventura, která se dle mnoha herních médií stala nejlepší hrou toho roku. Na základech dobově ještě únosných, dnes ovšem už zcela neakceptovatelných herních principů...

Letos už toho Marvel v kinech víc nestihne. Nafoukl členskou základnu Avengers k prasknutí, zasel mezi ni nesmiřitelné spory a připravil si tak dostatečně hluboké a pevné základy pro mohutné finále, v němž se postavy začnou ze scénáře zase pomalu škrtat. Doktor Strange je prozatím jiný. Nesoustředí se tolik na použití fyzické síly, ale pohrává si s magickou podstatou vesmíru a souboje často přenáší na bedra svého astrálního já. Po nové, snad až příliš dlouhé znělce studia Marvel se rozeběhne svižná podívaná, v níž se bez problémů ohýbá prostor i čas a která dokáže s úspěchem pobavit široké spektrum diváků. V kinech. Protože vidět tento film mimo filmové plátno a přítmí kinosálu je stejné, jako nevidět ho vůbec…

Příčina záhadného mizení ponožek už nějaký čas není žádným tajemstvím. Úplně poprvé se za normálních okolností neviditelní lichožrouti odhalili světu v knize Pavla Šruta a Galiny Miklínové Příšerky a příšeři. Po uzavření knižní lichožroutské trilogie se tihle malí záškodníci dostali i na plátna kin. Filmoví Lichožrouti přicházejí s kompletně renderovanými postavičkami i scenériemi a námětem se opírají o svěží, akční a vtipné vyprávění určené zejména dětem. Zařadí se tedy mezi dosud skromnou sbírku domácích celovečerních animovaných filmů, která po stránce kvality animace nepůsobí příliš přesvědčivě a o držení kroku se světovou produkcí nemůže být s výjimkou loutkových snímku ani řeč...

Na webových stránkách XB-1 je tomu jen něco přes půl roku a recenze na další ročník sborníku nejúspěšnějších povídek literární soutěže o Cenu Karla Čapka je znovu na světě. Mlok 2016 se oproti svému předchůdci nafoukl o celých sedmdesát stran, členění kategorií i počet publikovaných prací ovšem zůstal stejný. Ponechme stranou statistiky počtu zaslaných povídek, zúčastněných autorů a hodnotících porotců a pojďme se rovnou podívat na knihu, jejíž obsah je dle úvodního slova Jiřiny Vorlové výsledkem dobrého boje. Mezi ostatními žánry mají tradičně převahu fantasy povídky, ale přesto by měli zbystřit i ti, kteří se světům mečů a magie raději vyhýbají. Oproti minulému ročníku...

S dalším vydaným číslem Bublifuku, jenž je určen především dětem, přinášíme rozhovor s editorkou této komiksové revue, Klárou Smolíkovou. Scenáristicky se podílela na vzniku mnoha projektů pro děti, z těch nejznámějších jmenujme třeba Na hradě Bradě, Vynálezce Alvu nebo Viktorku a vesmírná dobrodružství. Pro čerstvé školáky připravila detektivní Knihožrouty a aktuálně se k malým čtenářům dostává Čertice Dorka. Se svým manželem, Jiřím W. Procházkou, spolupracuje i na příbězích pro dospělé počínaje detektivkou Mrtvá šelma. Je držitelkou mnoha literárních ocenění, přednáší v knihovnách a muzeích po celé republice a kromě toho se věnuje i pedagogické činnosti…

Americký autor Ransom Riggs dokázal s románem Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti dlouhodobě ovládnout světové žebříčky prodejnosti. Slušných prodejních výsledků dosáhla jeho kniha i u nás. Příběh odhalování velkých tajemství a údivu z kouzelného světa stojícího mimo chápání obyčejných lidí do jisté míry zaplnil mezeru, kterou po sobě zanechal Harry Potter. S prázdným místem po obrýleném kouzelníkovi bojuje i Hollywood, jenž se dlouhodobě snaží o nalezení další trvanlivé fantasy série. Filmová adaptace Sirotčince na sebe tedy nenechala dlouho čekat. K zajištění úspěchu byl na pozici režiséra dosazen Tim Burton, pro něhož se ale stalo nahlížení do fantastických světů…

Když tajemná postava vystoupá na nedaleký pahorek a rozhlédne se, uvidí rozeklanou horu v dáli, z jejíhož středu vychází magický sloup světla, pro jehož tajemství se musí vydat na cestu plnou barev, hudby, zážitků a poznání. Na nevídanou cestu ve světě hry, která si přes takřka absolutní uměleckou hodnotu stále zachovává dostatečnou míru hratelnosti. Tvůrcům Journey se díky poutavému prostředí s jednoduchými pravidly, snadnému ovládání, minimální obtížnosti a chytře zvolené krátké herní době podařilo zprostředkovat silný emocionální prožitek. Ten ještě umocnili možností sdílet putování ve dvojici. Alespoň na pár hodin je tak díky Journey svět opravdu dokonalý, přestože si hra vystačí beze slov...

Pro kazatele je slovo vším. Členové farnosti dobrému řečníkovi při kázání neusnou, naopak si pozorně vyslechnou slovo boží, jedinou skutečnou pravdu, která mnohým zbyla. Jesse Custer je kazatelem z povinnosti. V minulosti nebyl žádným svatouškem a stále se dovede více než slušně prát, dokonce ani střelné zbraně mu nejsou cizí. Náhodou si ho ale vybrala éterická bytost z vesmíru, jež mu propůjčila hlas, jenž nelze neuposlechnout. Kazatel tak má k dispozici nástroj, jímž touží své ovečky vést, aby mohl celý prohnilý zapadákov uprostřed Texasu konečně spasit. Po více než dvaceti letech od vydání prvního komiksového sešitu se Preacher objevil i na televizních obrazovkách, přestože se předlohou nechává jen inspirovat...

Při pohledu na dosavadní letošní filmové premiéry musí každý fanoušek sci-fi uznat, že rok 2016 nebude pro žánrové příznivce zrovna nadprůměrný co do počtu pamětihodných premiér. Pokud totiž ze seznamu vyškrtneme komiksové adaptace a mládežnické spektákly, zbyde nám staroškolský Star Trek: Do neznáma, nudný Den nezávislosti: Nový útok, akční bolehlav Hardcore Henry a slušně přijatá Ulice Cloverfield 10. Do konce roku se sice můžeme těšit na vskutku slibné Příchozí a snad si smlsneme i na Rogue One: Star Wars Story, ovšem i tak je to dosti bídná bilance. Ve škatulce žánrových filmů tak zbývá spousta místa a člověk z nudy vyrazí i na thriller Nerve: Hra o život, jakousi variaci na Běžícího muže...

Dnes se nebudeme věnovat žádné legendární hře se silným příběhem a s propracovanými charaktery postav, přestože by se to od webu zaměřeného především na žánrovou literaturu přirozeně očekávalo. Místo toho se podíváme na osud jedné multiplayerové střílečky, která je přímo ukázkovým příkladem promarněného potenciálu. V čase se vrátíme jen o kousek, tj. do roku 2012, který byl pro free-to-play střílečky s vědecko-fantastickou tématikou výjimečný. Byl to také zřejmě poslední rok, kdy tento distribuční model na poli počítačových her zažíval zlaté časy a tituly se rojily jako houby po dešti. Jedním z nich byl i nenápadný a přesto v mnoha směrech revoluční Blacklight: Retribution...