Nezaujatý čtenář si musí myslet, že si v Brokilonu poslední čtyři měsíce prachsprostě váleli šunky. Ediční plán mají totiž našlapaný až z toho natěšeným čtenářům hrozí akutní amputace prstů s nehty okousanými až na maso, ale za poslední čtyři měsíce ani náznak, že by se cokoli opravdu chystalo... Až teď, vážení. A rovnou pecka jako když vám v hospodě bez varování přistane pěstí mezi oči. Vladimír Šlechta se po sbírce Střepy z Apokalypsy (2010) opět vrací do svého postapokalyptického světa s dlouho očekávaným románem Keltská brána (2012), aby do akce znovu povolal oblíbenou trojici ve složení: kyborgizovaný válečník Oggerd, technolog Hal Hargo a vyjednavač Gowery. Anotace je na slovo skoupá jako zkušený kriminálník u výslechu, ale co, vždyť vy si to stejně přečtete...

Philip K. Dick je mistrem bezbřehé nejistoty, zmaru, deprese a paranoie, což znamená, že v době, kdy se lidé snaží veškeré tyto pocity co nejvíce potlačit a v literatuře hledají ponejvíce pouze únik a ničím neředěnou zábavu, je téměř zázrak, že nakladatelství Argo chystá už dvacátý (!) svazek věnovaný tomuto americkému spisovateli, jenž si jako málokdo jiný zasluhuje přívlastek kultovní. Přiznávám, že osobně si knihy P. K. Dicka schraňuji v knihovně jako sysel tuk na zimu a v rámci udržení duševního zdraví se do jeho tvorby pouštím jen tu a tam, ale v době, kdy knižní trh co nevidět smetou elektronické texty a kniha se pro mnohé již brzy stane přežitkovou vzácností, nelze jinak. Tohle chování považuji za vskutku dickovské a vlastně tím mistru vzdávám tichý hold...

S omnibusy se v poslední době díky BB artu roztrhl pytel, Indiana Jones se nám tu honí za poklady, Maska provádí své zlotřilosti, Captain America hájí americkou demokracii, terminátoři se snaží vyhladit lidstvo, vrátila se i stará parta z Hvězdných válek a Vetřelci se mydlí s Predátory jedna radost. Pro každého něco, ale přiznávám, že pro mě je favorit jasný. Ne, že bych si potrpěl na pestrobarevné superhrdiny, ovšem v tom je to kouzlo... Bendisův Daredevil je vše, jen ne pestrobarevně superhrdinský, naopak, jde o ponurý a bezútešný komiks, jehož hlavním hrdina není postava v krásném oblečku, ale slepý právník, který moc dobře ví, že justice není všemocná, ne všichni jsou hodní a svět je ovládán lidmi, které jsme si nezvolili. Máte-li rádi Batmana, tak tohle je jeho marvelovský brácha...

Steven Erikson patří mezi nejpopulárnější a také chválou nejzahrnovanější autory současné fantasy, ovšem mnozí jeho Malazskou Knihu padlých nečetli v obavě před úctyhodným rozsahem v kombinaci s komplexním vyobrazením sekundárního světa. Deset úctyhodných špalků a děj, jež se proplétá skrze několik různých míst a disponuje řadou postav rozhodně není čtení pro každého. Ovšem je to také důvod, proč se kolem Eriksonova díla shromáždila pevná skupina fanoušků, tzv. Stoupenců Malazu. Pokud vám v uplynulých letech vrtalo hlavou, co na tom Eriksonovi mají, ale desetidílná sága na vás přece jen byla moc, svítá vám teď šance poznat autora na o něco menším rozsahu trilogie. Po dokončení Knihy Padlých se totiž Erikson do svého světa opět vrací...

Už název knižní řady Moderní díla fantasy vzbuzuje u mnohých různá očekávání, spojíte-li ho s dobrou pověstí knih nakladatelství Laser-books, pak je kritický přístup ke všem knihám, jež nejsou s nadsázkou alespoň "přelomové" zcela očekávatelný. Služebník temného boha přelomovou fantasy není, ale čtivou a zajímavou pro příznivce žánru snad ano. John Brown se ovšem nesnažil napsat pouze řemeslně dobrou knihu, ale především příběh, který svou invencí možná neohromí, ale neměl by ani zklamat, jak je tomu mnohdy u současných fantasy bohužel zvykem. Série navíc disponuje originálními obálkami výtvarníka Raymonda Swanlanda, kterého u nás známe například díky obálkám ke knihám Glena Cooka, a jehož styl je zcela nezaměnitelný a bezesporu atraktivní...

Romány Chiny Miévilla patří v rámci fantastického žánru k nejúspěšnějším a nejočekávanějším titulům. Vedle vysokých prodejů se jim tradičně dostává rovněž řady literárních ocenění. V tomto ohledu je rekordmanem román Město a město, který autorovi vynesl Huga, Světovou cenu fantasy, Cenu Arthura C. Clarka, Locus a Cenu Britské asociace SF. Rovněž román Ambasadov si v tomto směru může dělat jisté naděje (prozatím byl nominován na Nebulu, ale sezóna cen teprve začíná). Miéville zde opět experimentuje s formou a vůbec poprvé zabrousil do hájemství science fiction, těšit se tak můžeme především na příval nových nápadů. České vydání se může opět pyšnit originální obálkou Edwarda Millera a čtenáři internetových stránek XB-1 rozhodnou o její konečné úpravě!

První planeta smrti spisovatele Harryho Harrisona má jistě přiléhavý název. Zábavné, akční dobrodružství na planetě plné smrtonosných nástrah bylo ve své době něčím nevídaným a Harrison se tak dočkal celé řady následovníků (z poslední doby můžeme jmenovat zejména Neala Ashera). A tak, ačkoli se může najít fanoušek žánru, který bude pochybovat o zařazení knihy do edice Mistrovských děl SF vedle takových skvostů jako kupříkladu Chvalozpěv na Leibowitze Waltera M. Millera Jr. či chystaného Města Clifforda D. Simaka, Harrisonův románový debut do ní náleží plným právem. Ne náhodou se kniha v českém jazyce dočká již svého třetího vydání, tentokrát s výstižnými obálkami mistra Lese Edwardse, jenž je u nás znám spíše jako Edward Miller.

Ačkoli se český trh v poslední době dramaticky mění a nakladatelé to mají stále těžší, zvláště pokud nechtějí publikovat pouze komerčně zaměřenou literaturu, stále ještě vycházejí knihy, které dokáží oslovit i náročnějšího čtenáře. Jednou z nich je dlouho a toužebně očekávaná Kniha posledního soudu u nás stále ještě nespravedlivě přehlížené Connie Willisové. Román vynesl autorce ceny Hugo, Nebula a Locus a poté, co se vydal do světa, přidal ještě nejvyšší žánrová ocenění například z Německa, Španělska či Itálie. To už je pořádná porce, která svádí k přehnaně vysokým očekáváním, a tak jsem zvědav, jak se s tím poperou naši recenzenti. V poslední době se mi zdá, že jakákoli kvalitnější kniha dostane pořádně za uši, zatímco na ty čistě zábavné se pohlíží se smířlivou blahosklonností...

Nominacemi na Nebulu už tradičně začíná sezóna retrospektivních udílení cen za uplynulý rok 2011. Je třeba upozornit na fakt, že Nebula v poslední době prochází řadou reforem. Po dvou letech, kdy členové SFWA měli možnost průběžně sledovat počty nominací u jednotlivých prací, se organizace rozhodla tuto transparentní praktiku opustit. Dle některých totiž vedla ke kupčení či vzájemné výměně hlasů (problém, který byl samozřejmě značně zveličován). V letošním roce SFWA zkusila něco trochu jiného. Inspirovala se diskusním fórem, na kterém v minulých letech členové debatovali o kvalitě prací a doporučovali různé povídky. Toto fórum letos dostalo punc oficiální, organizované diskuse. Členové SFWA zde mohli podpořit práce buď anonymně nebo pod svými jmény.

Základní téma debutového románu Ernesta Clinea není nijak originální - svět blízké budoucnosti je temným a pochmurným místem, v němž lidstvo strádá a hledá únik nikoli v drogách, ale v uměle vytvořeném světě virtuální reality. Takhle už dneska žije kdekdo a s technologickým zdokonalením virtuálních světů bude podobných náruživých hráčů přibývat, zvláště když to půjde se světem nadále tak rychle z kopce. Ovšem počítačový svět Ernesta Clinea v sobě skrývá také několik nápověd vedoucích ke skrytému pohádkovému dědictví, což je pro neopatrného nálezce jedné z nich dobrá i špatná zpráva. Ve chvíli, kdy se jeho nález provalí, mu na krku visí nespočet zájemců o rychlé a bezbolestné bohatství a někteří z nich se neomezují jen na virtuální realitu...

Na Cenu Johna W. Campbella nominovaný americký spisovatel Dan Wells přichází na český trh s úspěšným románovým debutem, úvodním dílem trilogie pro mládež, jež spojuje prvky detektivky s nadpřirozeným hororem. Kniha je srovnávána s literárně-televizním fenoménem Dextera Morgana, ovšem dospívající hrdina Dana Wellse svého "temného pasažéra" svázal natolik pevnými pravidly, že ho alespoň prozatím drží hezky za zdmi svého sebeovládání. Místo vraždění tak tráví svůj čas za zdmi márnice fascinován příběhy skutečných sériových vrahů a to až do doby, kdy do jeho poklidného života vtrhnou dramatické události a on se pustí po stopě vraha, jenž není tak obyčejným, jak by se zprvu mohlo zdát. Zní to jako foglarovky pro současnou mládež...

Označení moderní dílo fantasy u nás chápe snad každý čistě podle svého, ale přesto se tu a tam docela hodí. Kupříkladu pro ve světě vřele přijatý románový debut amerického spisovatele Daniela Polanského Low Town (Dolní město), jenž v Británii a potažmo i v Evropě vychází pod názvem Léčba ostrou břitvou (The Straight Razor Cure). Tentokrát se můžeme těšit na drsnou detektivní městskou fantasy s prvky noiru, což znamená, že příběh nás zavede do temných uliček vcelku moderního, zločinem prosáklého fantasy velkoměsta a seznámí s hrdinou, jenž dle současných žánrových pravidel není zrovna výkvět morální čistoty, ale má svůj pevně stanovený kodex a jsou jisté hranice, které ani on nehodlá nikdy překročit. Kupříkladu vraždy dětí...

Už to tak bývá, že Hollywood po letech nezájmu začne dlouho přehlížené téma či žánr zahrnovat přívalem náklonnosti. Tentokrát se ovšem karta obrátila na tu správnou stranu a radovat se mohou příznivci vesmírné science fiction. O superprojektu Ridleyho Scotta Prometheus už jsme tu mluvili. Ovšem tentokrát si posvítíme do jiných temných vesmírných krajin. V chystaném snímku Lockout (2012) nás scenáristicko-režisérský tandem James Mather a Stephen St. Leger ve svém celovečerním debutu a pod dohledem Luca Bessona zavedou do blízké budoucnosti, v němž se falešně obviněný bývalý vládní agent Guy Pearce pokusí ve snaze očistit své jméno osvobodit prezidentskou dcerku Maggie Grace ohrožovanou vzbouřenci z přísně střeženého vesmírného vězení...

Titulek přímo svádí k vtípkům o tom, že si tou Velkou lodí spisovatel Robert Reed musí něco kompenzovat, anebo že už odrostl hrátkám s lodičkami ve vaně a teď si hraje s těmi vesmírnými alespoň ve své fantazii... Ovšem ten, kdo už Velkou loď navštívil (šanci jste měli v několika kratších pracích vydaných i česky), ten ví, že by to byly jenom kecy, protože tohle je jednoduše velkolepě pojatá space opera plná toho, čemu se v nedostatku slov říká "pocit údivu". Přátelé, ano, máme tu konečně pořádnou vesmírnou science fiction, u které se budete na Scottova chystaného Promethea těšit ještě víc, než doposud. Nakladatelství Laser-books s vydáním románu poměrně dlouho otálelo, ale hlavní je, že nakonec se na českém trhu objeví...

Tu a tam se objeví malé stížnosti na to, že se XB-1 až příliš věnuje science fiction na úkor jiných žánrů. Prozradím vám tedy velké tajemství. Děláme to schválně, protože fantasy a horor jsou sice fajn, ale science fiction je prostě number one. Ale i v rámci science fiction uznáváme jisté dělení, tak kupříkladu kyberpunk je paráda, ale na vesmírnou science fiction a space operu je krátký. Tohle je královna fantastického žánru a jeden z jejích věrozvěstů, tvůrce legendárního filmu Vetřelec, se k ní po letech vrací. To samozřejmě není žádná novinka, ale pro jistotu, jen pokud se opravdu stal zázrak a někdo z vás o tom neví, nebo dokonce neviděl první trailer, tak vám ho nyní přinášíme. Jasně, s velkým zpožděním, ale co, hlavně když se tu objeví. Pořád je tu byť minimální šance, že ho ještě někdo neviděl...