Už potřetí se setkáváme s mlátičkou Goonem a jeho věrným parťákem do nepohody Frankym. Ovšem tentokrát nejen s nimi – velkým lákadlem knihy Samej průšvih je Mignolův proslulý démon s upilovanými rohy, Hellboy. V jednom z příběhů totiž dojde ke spojení, které se z podstaty věci sice nabízí, přesto je až neuvěřitelné. Scenárista a kreslíř Eric Powell se svou sérií sklízí samé ovace, a to nejen u odborníků na slovo vzatých. A proto je potěšující, že i třetí Goonova kniha uspěla v edici Na přání bez většího zaváhání a lační fanoušci se tak mohou těšit na další porci vpravdě neuvěřitelných příběhů. Čtveřice nových příběhů ze světa pouličních hajzlíků a zrůd přináší přesně to, co po dvou knihách čtenáři od Goona očekávají…

Někdy je třeba začít hezky od prvních stran. V tomto případě tedy od předmluvy, o niž se postaral uznávaný režisér Frank Darabont. Jeho láska k hororům je známá věc, vždyť mimo jiné stojí za snad nejlepšími filmovými adaptacemi knih mistra strachu Stephena Kinga. Darabont je však i velkým fanouškem gangsterů a jejich podsvětí. A samozřejmě i komiksu! Těžko si tak můžeme představit někoho fundovanějšího pro sepsání předmluvy. Je vidět, že režisér o věcech přemýšlí, tvoří si na ně vlastní názor a ve finále jej dokáže patřičně barvitě prezentovat. Ve výsledku si tak přečtete jednu z nejlepších komiksových předmluv, s jakou jsme se mohli u nás dosud setkat. Je podaná s krásným nadhledem, zkušenostmi, vlastním úsudkem a hlavně naservírovaná dlouze a poutavě. Po ní se už od stránek komiksu jednoduše neodtrhnete.

Eric Powell má zvláštní dar, který trochu připomíná fantazii bláznivého dětského snění. Umí kombinovat prostředí a nálady, které spolu zdánlivě nesouvisí. Drsňáka Goona zasadil do gangsterského prostředí v době, kdy se velcí mafiáni teprve hrabali vzhůru k moci a pouliční gangy si rozdělovaly ulice a čtvrti. Přidal k němu parťáka, který na první pohled působí až groteskně, ale na stranu druhou ho ctí oddanost a pro ránu nejde nikdy daleko. Spolu pak vytváří nesourodou, ovšem zároveň také nerozlučnou dvojici hlavních hrdinů. Do jejich party přimíchal jedinečné panoptikum začínaje vyžilými šlapkami a konče idiotskými týpky s frankensteinovskou hlavou či bizarním pavoukem. Na druhou stranu barikády pak postavil obskurní monsterkabaret jako vystřižený ze zažloutlých šestákových hororů. Jejich střety přináší neotřelou směs podmanivé gangsterky, tradičního hororu, klasické grotesky a neuvěřitelných fantazijních eskapád.

Říká se, že některé příběhy jsou tak neuvěřitelné, že je musel napsat sám život. Autor Goona tuhle omletou pravdu popírá, když nám překládá ztřeštěné příběhy, které snad mohl napsat pouze on sám. Hned v prvním z nich se setkáme s uvězněným podivínem přezdívaným Krkavec. Pod zámek ho dostal Páter Monster, a aby ho mohli Goon s kámošem Frankym zachránit, musí se setkat například s Jasnovidným lachtanem. A to samozřejmě není vše, přehlídka nejroztodivnějších zrůdiček pokračuje na obou stranách Lonely Street. Přes nadmíru akční scény (v každé gangsterce je třeba pár pořádných nakládaček) se rychlostí blesku dostáváme k druhému příběhu, jenž vypráví o neuvěřitelném monstru tisíce a jednoho ňadra! Pokud se na vaší ulici objeví taková havěť, je jasné, že se musí urychleně jednat. Klasické přerostlé bestie jako King Kong či Godzilla prostě nejsou Powellovi cizí a využívá je jako inspiraci ve svých potrhlých strašidelných groteskách. A v náležitě akčním duchu! Jako třeba v tomhle s přerostlým ňadrovníkem Lagarto Hombrem.

Ve třetí kapitole pak přichází ten, na něhož všichni čekají – Hellboy! Schválně si tipněte, v jaké duchu bude jeho setkání s Goonem probíhat. Prozradím jen, že se do všeho přimotá ještě něco jako prašivá kočka Šklíba, která hledá svou malou holčičku se zlatými vlásky. Mignola navíc nakreslil všechny scény, ve kterých je Hellboy, a napsal všechny jeho dialogy. Příběh je pojatý jako Hellboy v říši divů, jak jej sám Powell ve svém bonusovém skicáři v knize nazývá. V závěrečné kapitole se dostane i na upíry. A tím nemyslím vybledlé metrosexuály ze Stmívání. Ovšem uvědomme si, že Powell používá klasické věci jen jako jakousi předlohu pro svou poněkud zvrhlou fantazii. Takže se těšte na lásku až za hrob, kterou zastaví jen nabroušený kůl.

Ani třetí Goon v žádném případě nezklame. Pokud přistoupíte na Powellovu potrhlou hru, budete se královsky bavit. A jestli máte alespoň trochu v krvi všechny žánry, které jsem výše vyjmenoval, budete se přímo tetelit blahem. Jinými slovy, vezměte pouličního gangstera z doby prohibice, pošlete ho zachránit prokletého bývalého šerifa, který je už beztak po smrti, proti němu postavte armádu příšer pod vedením hnijícího čaroděje a završte to akční chaplinovskou scénou z němé grotesky. Občas si vypůjčete nějakou populární postavu odjinud a do děje zamíchejte co nejvíce bubáků. A nezapomeňte na avantgardního vědce, jehož vynálezy umí oživnout a ničit. Že to zní jako patlanina, která nemůže fungovat? Souhlas! Něco takového skutečně fungovat nemůže. Ledaže byste se jmenovali Eric Powell.

Eric Powell: Goon – Samej průšvih

vázaná, obálka Eric Powell, překlad Hana Studeníčková, 128 stran, 499 Kč