Tommy Taylor a rytíř od Roncevaux (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 26 května 2016 11.15

Jistě ho znáte, má tmavé vlasy, účes na blbečka, brýle, v ruce kouzelnou hůlku a dost často něco drmolí nesrozumitelnou řečí. Ano, Tommy Taylor, naivní dětský hrdina fantasy série, kterou napsal jeho otec a jež se stala modlou pro milióny fanoušků na celém světě. Nebo jinak – hrdina komiksové série Mezi řádky, kterou stvořili Luciferovi posluhovači Mike Carey a Peter Gross. Už po první knize Tommy Taylor a falešná identita bylo jasné, že se dostáváme ke komiksu, který má silné vnitřní poselství a dovede svou promyšlenou premisou strhnout literární fanoušky. Nyní přihází druhé jednání nazvané Informátor, v němž autoři o trochu více poodhalí roušku tajemství, kterou je dosud vše zahaleno…

Tommyho, pardon Toma, jsme v závěru úvodního svazku zanechali před švýcarskou vilou jeho otce, odkud je v želízkách odváděn orgány vykonávajícími spravedlnost. Došlo ke krveprolití, lépe řečeno k pořádnému masakru a Tom byl jediným nalezeným přeživším. Logicky padlo veškeré podezření právě na něj a nyní se chystá soud, od něhož takřka každý čeká potvrzení obvinění. Problém je v tom, že v Tomovi všichni vidí populární literární postavu a nejsou schopni odlišit realitu od fikce. Chlapec je světoznámou celebritou pronásledovanou bulvárními novináři na každém kroku.

Jeho případ je soudem brán jako vysoce třaskavá záležitost. A tak když se objeví možnost přesunout soudní líčení do francouzského Roncevaux, švýcarská justice ochotně svolí. S trestním spisem se samozřejmě stěhuje i Tom a také jakýsi Richard Savoy, s nímž se seznámíme při deportaci v letadle. Vězení jménem Donestia leží v blízkosti města, u něhož se kdysi odehrála velkolepá bitva popsaná v hrdinském eposu Píseň o Rolandovi. A je to také jedno z míst, které bylo označeno na mapě, kterou Tom našel v pracovně svého nezvěstného otce…

Mapa, jak se dalo tušit, hraje v příběhu podstatnou roli. Je jedním z mála vodítek, jež Tom v komplikovaném příběhu prozatím získal. Aniž by měl dosud šanci jakkoli se ve víru událostí zorientovat, dochází v ději k dalšímu výraznému posunu. Ve věznici dojde k boji a Tom se musí dát na útěk před vražedným útokem na jeho osobu. Únikovou cestu ji zajistí magicky otevřený portál, jenž ho spolu se spoluvězněm Richardem, ve skutečnosti novinářem pracujícím v první linii, a starou známou, tajemnou kráskou Lizzie, přesune časem i prostorem do Stuttgartu roku 1940. Střetávají se nejen se zlovolným zabijákem Pullmanem, ale především s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, jenž stojí v pozadí neslýchaného překroucení románového příběhu Žid Süss.

Struktura Careyho příběhu je ovšem mnohem složitější, prolínání reality a literárních fikce je jen jednou stranou mince. Neodmyslitelnou složkou je i vyobrazení dopadů příběhů a na jejich základech vystavěných kultů na lidskou společnost. Své místo tu má i vliv celebrit na veřejné mínění a vrtkavost popularity jako temná daň za slávu a blahobyt. Tom se v očích veřejnosti rychle mění z miláčka davů na plagiátora hodného opovržení, proroka konce světa i proklínaného masového vraha, aniž by měl šanci svůj obraz v očích veřejnost výrazněji ovlivnit.

Ve druhém svazku série byl věnován důraz i na vliv jeho postavy, literární i reálné, na dospívající mládež i rodiče. Z obdivovaného kouzelného chlapce se jako mávnutím kouzelné hůlky stává deviantem bořícím dětské sny i duše. Člověkem, jenž může za duševní labilitu nadcházející generace, protože jí ukradl sny a pokazil nevinné dětství.

Neopomenutelnou podporou Careyho snad je samozřejmě kresba Petra Grosse, jenž mistrně zvládá měnit svůj výtvarný styl dle potřeb příběhu a prolínání světů. Rozmanité příspěvky z webových stránek, sociálních sítí a mediálních stok vkládá do příběhu nikterak rušivou formou a spolu se scenáristou vytvoří pestrou a přitažlivou příběhovou koláž, v níž je sice prozatím nemožné se plně vyznat, o to lákavější však je ji nadále sledovat.

Carey čerpá inspiraci z mnoha různých zdrojů a umně ji přetváří ve fascinující celek, přesto si na k komplexnější zhodnocení budeme muset ještě počkat a lze očekávat, že ani příští kniha Když zaklepe mrtvý, v českém vydání chystaná na říjen, neodhalí více, než bude nutné. Tvůrci si svá tajemství bedlivě střeží, však jsou také hlavním lákadlem k dalšímu čtení a jejich postupné, trýznivě pomalé odhalování bude zřejmě neskutečně vzrušující i v dalších svazcích.