Hellboy v horách čarodějnic (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Úterý 7 července 2015 8.20

Ať už máte k proslulému zplozenci pekel jakýkoli vztah, nedá se mu upřít, že se na českém trhu dlouhodobě těší postavení jedné z nejoblíbenějších komiksových postav. Důkazem budiž mimo jiné fakt, že několik prvních hellboyovských knih se u nás po dvou různých vydáních dočkalo i úctyhodného omnibusu, nemluvě o tom, že se celá knižní série už brzy dočká svého desátého svazku. Jak už jeho název Paskřivec a další příběhy napovídá, tentokrát to budou opět kratší příběhy, což může po dramatických událostech zobrazených v předchozím svazku Divoký hon zprvu leckoho mrzet. Ano, dosavadní završení hellboyovské legendy nás čeká až v závěrečném dvanáctém svazku, jenž by se česky snad mohl objevit už v průběhu příštího roku. Nicméně není třeba věšet hlavu, čekání nám příjemným způsobem ukrátí dva povídkové svazky, nemluvě o chystaném pokračování dle posledního svazku neméně kvalitní a zábavné knižní série B. P. R. D., které Comics Centrum chystá v rámci edice Na přání.

Vedle Paskřivce se v novém Hellboyovi dočkáme tří kratších příběhů, ovšem titulní minisérie, původně vydaná ve třech sešitech a následně odměněná Cenou Willa Eisnera, knize bezesporu vévodí. Dle příkladu pro Mignolu nadmíru inspirujícího Manlyho Wade Wellmana – amerického spisovatele, jenž stejně jako H. P. Lovecraft či R. E. Howard patřil mezi autory publikující na stránkách legendárních Weird Tales – se příběh odehrává v drsné a nebezpečné krajině Appalačských hor a notně čerpá z místního folklóru. Hellboy v něm spíše jako vedlejší postava doprovází muže, jenž se po dlouhých letech strávených na útěku vrátil do svého domova, aby se jednou pro vždy vypořádal se svou temnou čarodějnickou minulostí a snad vykoupil svou duši ze spárů pekelných. Nicméně se to neobejde bez obětí a výsledek je stále nejistý. Kombinace kresby slovutného Richarda Corbena s Mignolovým scénářem funguje skvěle. Drsná krajina je tu v odlehlých horských oblastech doslova zamořena čarodějnicemi propadlými věčné temnotě. Plíží se tmou a opuštěnými chodbami zdejších dolů a střet s nimi i jejich zlořečeným vůdcem rozhodně nebude snadný. Příběh vedle úžasné kresby disponuje řádně ponurou bezútěšnou atmosférou a výše zmíněné ocenění si zasloužil.

Druhou polovinu knihy otevírají Ti, kteří se vydávají v lodích na moře, kde si Mignola ve spolupráci s Joshuou Dysartem pohrává s temnou legendou piráta Černovouse, jehož dekapitované tělo po celá desetiletí zoufale pátrá po své ztracené hlavě. I tentokrát je třeba vedle zdařilého příběhu vychválit rovněž kresbu, která možná postrádá poutavou osobitost Richarda Corbena, na druhou stranu však boduje realistickým ztvárněním dalece přesahujícím běžnou mainstreamovou produkci. Další jednohubkou v pořadí je kraťas V kapli Molochově, který si Mignola vedle obvyklého scénáře po pár letech střihnul rovněž jako kreslíř. Příběh malíře čerpajícího z Goyovy tvorby během jeho pobytu v Jižním Portugalsku nás zavede do osiřelé prastaré kaple, v níž se umělec nechal svést na scestí temným bohem Molochem, a připomene osudy spisovatelů, kteří se pro svou inspiraci upsali démonu alkoholu a bez něj už si nedovedou svou další tvorbu představit.

Knihu uzavírá Mateřské znaménko, v němž Mignola znovu spojil síly s kreslířem Duncanem Fegredem, umělcem, jenž mu v pozdních albech pomohl dokončit Hellboyův osudový příběh. Osmistránkový komiks je spíše jednoduchou hříčkou, sice stále čtivou, ale oproti předchozímu obsahu nepříliš uspokojující. Na závěr nás čeká ještě obvyklý skicář a především obsáhlý profil tvorby výše zmíněného klasika fantastické literatury Manlyho Wade Wellmana, jehož tvorbu u nás pohříchu známe pouze z několika porůznu rozesetých povídek. Bylo by skvělé, kdybychom se při současné konjuktuře jeho slavných kolegů HPL a REH dočkali třeba i výběru z jeho díla. Na druhou stranu to není vzhledem k jeho dlouhému a plodnému životu až tak pravděpodobné (autorská práva v tomto případě jen tak nevyprší), i když by jistě bylo z čeho vybírat a v poslední době se v zahraničí objevilo hned několik zajímavých souborů jeho tvorby.

Celkově je komiksový Paskřivec tradičně kvalitní a čtivou knihou, která může zklamat pouze v případě, pokud budete bez varování očekávat pokračování hlavní příběhové linie. Jestli se příliš nepletu, měla by být kniha posléze zařazena do druhého omnibusu někdy začátkem příštího roku, ale kdo by to do té doby vydržel. V tomhle případě totiž platí, že s koupí není důvod dlouho váhat, Mignolův Hellboy si veškerou pozornost zaslouží a vzhledem k blížícímu se závěru hlavní řady je více než potěšující, že se s pekelníkem nebudeme loučit a těšit se můžeme i na řady Hellboy v pekle a Hellboy a B.P.R.D. a s tím, jak snad brzy dohoníme zahraniční vydání, třeba i na další spin-off (svou řadu má hned několik postav, které jsme spolu s Hellboyem stačili poznat). Mignolův komiksový svět je totiž nebývale poutavý, provázaný a lákavý. Není to pouhá komiksová dojná kráva, ale výrazný autorský příspěvek náročnějším fanouškům a jako takový by ho nebylo snadné jen tak opustit.